Zpátky do lavic!

Psychologie 14. září 2017

Studium na „stará kolena“ musím na počátku spravedlivě rozdělit na to „z donucení“ a na „dobrovolné“. To abych hned neotrávila ty, které doběhla šikana osudu a jejich léta dobře vykonávanou práci postihla tabulková epidemie „náhle nezbytného vysokoškolského titulu“.

Nejlépe tuhle postkomunisticky bruselskou anomálii vystihl šéf oddělení vražd Josef Mareš: „... a tak nám úžasní staří kriminalisté začali studovat pajďáky a hnojárny a měli z toho nervy nadranc a na lumpy jim nezbýval čas...“

Pokračovat ovšem budu vzděláváním dobrovolným, radostným a obohacujícím.

Proč se vracíme do lavic?

  1. Protože jsme nestudovali v době „řádné“. Ať už kvůli tomu, že nás přepadla puberta a pýcha, které nás přesvědčily o tom, že už všechno víme, nebo jsme už prostě neměli chuť zůstat ve škole a táhlo nás to do života. Anebo proto, že jsme se z jakéhokoliv důvodu nedostali na školu, kterou jsme studovat chtěli.

  2. Teprve časem jsme zjistili, co nás opravdu zajímá, a zajímalo nás to tolik, že o tom chceme na stará kolena vědět co nejvíc.

  3. Udělali jsme docela hezkou kariéru, ale pro další žebříček je třeba vědět víc. Nebo se chceme domluvit s obchodním partnerem v zahraničí. (Záměrně nemluvím o tom, že je třeba mít jakoukoliv vysokou školu, to jsme odbyli v úvodu.)

  4. Naskytla se nám v životě nevídaná příležitost a bez odpovídajícího vzdělání ji nemůžeme využít.

  5. Jen tak, pro radost. Na stará kolena se totiž představa o radosti může měnit.

Jaké obavy nás při rozhodování přepadají?

  1. Je pozdě. Dobrá zpráva je, že pozdě není nikdy.

  2. Já na to nemám. Má na „to“ opravdu každý, koho tahle myšlenka napadla. Jde o jediné: Rozhodnout se, těšit se a užít si to.

  3. Už se nedokážu učit. Někomu jde učení opravdu lépe a někomu pomaleji. Někomu s většími nervy, někomu v klidu. Ale to odpovídá danostem a povaze. A většinou se to neliší od průběhu studia zamlada. Učit se je umění, kterému se člověk musí naučit. Pokud to neuměl nikdy, je to zvláštní dovednost, kterou musíme nastudovat. Pokud jsme to už jednou uměli, je to jako s jízdou na kole. Vzpomeneme si rychle.

  4. Budu za blázna mezi svými vrstevníky a za hlupáka ve škole. Za blázna mezi svými vrstevníky můžeme být i z mnoha jiných důvodů a někdo musí být ve třídě nejhloupější, tak proč ne zrovna my.

  5. Budu ze všech nejstarší. Někdy se to opravdu stane a někdy ne. Rozhodně však těžko trumfneme Číňana jménem Wang T‘ien-pang, který ve svých 87 letech začal studovat práva. Listu Evening News to vysvětlil takto: „Dva roky jsem se soudil kvůli bytu a zjistil jsem, jak moc mi chybí právní znalosti. Dokud jsem ještě trochu schopný, chci se stát sám právníkem.“



Rozdíl mezi vzděláváním a sebevzděláváním

Nejlépe ho popsal textař Michal Horáček, který se stal v šestapadesáti antropologem. Léta četl a studoval a myslel si, bůhví co všechno neví. Ale když se rozhodl usednout do školní škamny, zjistil, jak obtížné je nabyté vědomosti přetavit do souvislé věty, ne-li souvislé myšlenky, posléze ji v hlavě uchovat, a navíc před někým obhájit.

Nicméně i sebevzdělávání může být příjemná cesta. Potom je jen prima, když máme čas od času možnost mluvit s někým, kdo je v oboru, který nás zajímá, vzdělanější.

Naládujte se serotoninem

  • výtvarné umění
  • film
  • divadlo
  • hudba
  • právo
  • medicína
  • farmacie
  • filozofie
  • architektura a design
  • ekonomie

Nabídka

Když se rozhodneme, je důležité si dobře vybrat. A dát řeč s těmi, kteří daný obor studují. Podmínkou je, že víme přesně, co chceme studovat. Vypadá to jako hloupé nabádání, ale nejčastějším kamenem úrazu je právě ono konkrétní CO!

Než začneme zjišťovat KDE, je nezbytné si poctivě přiznat naše časové a finanční možnosti. Málokdo z nás si může dovolit řádné denní studium v plné ceně. Potom je to znovu různé, škola od školy, jak si organizují formy distančních, dálkových a jiných studií.

Možností studovat je nepřeberně mnoho. Pro zahřátí můžeme zkusit nějaký kurz. Když se dostaneme do varu, je praktické nahlédnout do školského zákona nebo do zákona o vysokých školách, podle toho, kam nás to táhne. Z vlastní zkušenosti ale mohu s klidným srdcem doporučit vybrat si konkrétní školu a obrátit se se všemi otázkami rovnou přímo na ni.

Šikovné je také věnovat pozornost nabídce studijních podpor českých i mezinárodních. Ty totiž nemusejí mít se školami nic společného a mohou být jen ryze oborové.

No a pak jen nezapomeňte tužku, blok a sváču. Na tom se nic nemění: Ve škole vždycky vyhládne.