Více než polovina Čechů a Češek je nešťastných! To jsme si nevycucali z prstu, vyplynulo to z nejnovějšího výzkumu TNS AISA pro portál www.sensaklub.cz.
Koneckonců stačí si pustit zprávy, aby se ukázalo, kolik lidí je nespokojených s kdečím. Politické krize, hospodářské krize, nezaměstnanost, protesty, stávky… I kdybyste před zprávami špatnou náladu neměli, každodenní informace vám pocit štěstí moc nepřinesou.
Vysloveně nešťastných je podle tohoto průzkumu 24 procent lidí, spíše nešťastných 31 procent, takže dohromady těch 55. A zbytek? Kupodivu ale ve stejné zemi a za stejných okolností žije i 26 procent lidí, kteří jsou podle vlastního prohlášení „celkem šťastní“, a 19 procent dokonce „velmi šťastní“. Není to divné? To určitě stojí za bližší prozkoumání.
Muži si spoustu problémů nepřipouští.
Muži jsou na tom líp
Tak třeba už jenom rozdělení muži-ženy. Kdo je podle vás šťastnější? No ano, jednoznačně převažují pánové. Čím to? Možná si tolik nepřipouštějí nejrůznější starosti, které tíží jejich něžnější protějšky. Muži prostě vidí všechny situace jednodušeji a o budoucnosti přemýšlejí méně komplikovaně (a teď se na mě určitě snese sprška internetové kritiky).
A co peníze? Řeklo by se: jasně, čím víc peněz, tím víc štěstí. Ale tak jednoduché to není. Ve skupině velmi šťastných je sice 16 procent lidí s příjmy nad 25 tisíc korun, ale taky 34 procent těch, kteří mají měsíční příjem jen mezi 10 a 15 tisíci.
Na rodině záleží.
A rodinný stav? Tak na tom možná něco je – ve skupině šťastných je nejvíc ženatých a vdaných. Jenže zase: nejvíc ženatých a vdaných je i ve skupině nešťastných. Takže jenom v partnerském svazku štěstí taky neleží.
Další kritérium: bydliště. Ne že by neexistovaly drobné rozdíly, ale to, jestli bydlíme v Praze, v Čechách, nebo na Moravě, nehraje pro štěstí žádnou velkou roli.
Jako důležitý se vedle příslušnosti k pohlaví ukazuje věk. Největší pocit štěstí udávali lidé mezi 26 až 45 lety. Předtím jsme asi spíš zmatení než šťastní a potom zas můžeme mít pocit, že je na všechno pozdě – i když je to pocit mylný.
Kudy vede cesta ke štěstí?
Výsledky výzkumů ukazují, že na štěstí není jednoduchý návod. To jsme objevili Ameriku, že? Nicméně na něco jsme přece přišli – na cesty ke štěstí. Podle respondentů totiž těchto pět faktorů může pocit štěstí zvýšit:
- Pocit bytí sám sebou. Volnost v širším smyslu. Možnost uvolnit se, odreagovat, mít možnost pustit se do zdolávání dalších cílů.
- Příroda. Ta je spojována se štěstím prakticky vždy a má své místo jak v pasivnější, tak i aktivnější cestě ke štěstí.
- Nové zážitky, objevování. Štěstí je velmi často kladeno do protikladu ke každodenní rutině, starostem, činnostem (i když i ty mohou přinášet spokojenost a pohodu). Štěstí znamená, že zrovna nemáme žádné povinnosti a můžeme trávit čas po svém.
- Společnost. Nebýt sám je jednou ze základních součástí momentů, které lze označit za štěstí.
- Vlastní okamžitá radost. Radost je často synonymem pro štěstí, i když o dlouhodobé štěstí v pravém smyslu slova nejde.
Příroda vás nabije štěstím. Nebuďte sama.
Co by vám v životě nemělo chybět
Takže si to shrňme: Šťastní i nešťastní jsou chudí i bohatí, svobodní i rozvedení, vzdělaní i nevzdělaní. Záruka pocitu štěstí tedy není ani ve vzdělání, ani v penězích, ani v manželství. Ale přece jen existuje pár věcí, které pro sebe můžeme udělat, abychom se cítili lépe. To jsme si nevymysleli, to také vyplynulo z průzkumu, ve kterém odpovídalo 1009 lidí od 15 do 65 let. A taková skupina už nějakou moudrost dohromady jistě dá.
Ukázalo se, že i když věk a pohlaví mají na pocit štěstí vliv, můžeme si ho kupodivu vyrobit na míru. Stačí žít tak, abychom ve svém životě měli (v souladu s naší povahou a věkem) tyto skupiny předpokladů:
Změna
Znamená třeba setkávání s novými lidmi. Schůzky s přáteli, poznávání nových věcí, účast na společenských akcích, přijímání nových sociálních výzev. Pro mladší třeba pravidelnou páteční pořádnou „pařbu“, pro starší návštěvu lázní, kde se seznámí s novými lidmi a poznají nová místa.
Sounáležitost
To je jasné – každý potřebuje někoho vedle sebe. Může to být rodina nebo přátelé, hlavně aby to byl někdo, o koho je možné se opřít, před kým se nemusíme přetvařovat, na nic si hrát. Někdo, s kým budeme sdílet starosti i radosti, a místo, kde se cítíme dobře.
Sebeprosazení
Aby byl člověk spokojený, potřebuje mít cíl. Musí po něčem toužit, někam jít, někam se posunovat, pracovat na sobě. Ideální je také dosahovat úspěchů, ale i cesty k nim jsou zajímavé a obohacující. Než jen tak sedět a koukat na televizi je pro pocit štěstí užitečnější, třeba když se učíme cizí jazyk nebo zajdeme do galerie a snažíme se pochopit moderní umění.
Stabilita
Základ je mít čas podle sebe. Řídit si ho podle toho, kolik ho chceme věnovat rodině, přátelům, práci, koníčkům. Důležité je, aby se nedělo nic, co by rušilo tento pevný základ – žádné nepříjemné dramatické změny. Nikdo samozřejmě není zcela pánem nad osudem svým i svých blízkých, ale některým dramatům se dá předem dost dobře vyhnout. Když nechci mít v domě exekutora, nebudu si půjčovat, na co nemám…
Pokud „šťastný“ čtyřlístek nemůžete najít, zkuste si ho vypěstovat.
Tip redakce
Říkáte si, jak jste na tom asi se štěstím vy? Můžete si ho změřit v chytrém testu na www.indexstesti.cz.
Tak to by byl jednoduchý návod, jak dojít ke štěstí. Nebudeme vám namlouvat, že funguje stoprocentně. Nebudete díky němu šťastní v každé sekundě svého života (to byste asi museli být blázni). Ale možná, když ten svůj život poměříte s těmito pravidly, přijdete na to, co vám trošku chybí. A pak už je jenom na vás, jestli to dokážete nějak vyřešit.