Tělo a duše jsou jako bratr a sestra. Občas se perou, žalují na sebe, vychovávají se, provokují. Posvátný klid nastane, když spolupracují. Sourozenci v tu chvíli alespoň na chvíli pochopí, že se mají rádi a potřebují jeden druhého. A soulad přináší radost jim oběma. A rodiče (vy) si oddechnou.
Hádala se duše s tělem
Když tělo zlobí, pije, kouří a tloustne, duše posmrkává, stírá pot a je smutná. Jarní detoxikace tuku, kůže a svalů pomůže i našemu éterickému obalu, aby se prosvětlil a zrůžověl. Ale to nestačí. Zanedbáváme-li svoji křehkou psýché, křičí i organismus: únavou, nemocí, vyhořením.
Představte si tělo jako voskovou desku, která odráží každý duševní stín. Zašpiněná duše připomíná neprůhledné, nedýchající okno. Světlo dovnitř nevpustí.
Co je to „špinavá duše“?
Je to duše utlačovaná, otrok, který pracuje téměř bez potravy, duše přejetá vlakem povinností. Takové to „neexistující cosi“, co dokáže bolet, plakat, skřípět... Trpí workoholismem, hádáním, přecitlivělostí, netrpělivostí, žárlivostí, hamižností, alkoholismem, shopaholismem a dalšími –ismy.
„Jsi-li nervózní sám se sebou, jsi nespokojený se mnou,“ volá duše. „Co jsem udělala špatně? Proč mi nedáš něco krásného?“ ptá se.
Zašpiněná duše je jako špinavé okno
Jak umýt duši:
Detoxikovat duši znamená zbavit ji dvou jedů: únavy a strachu.
1. ÚNAVA vychází z pracovního přetížení, ale i z nedostatku podnětů. Žádný film, kniha, hudba, obraz, výlet, kamarádské polaskání, prostě nula. Pokud duše už dlouho neprožila cokoli povznášejícího, nevyhodila si z kopýtka, nepoklábosila si, je prostě smutná.
Co s tím: Duše potřebuje vizualizovat. Ani nevyžaduje třeba nějaké komplikované fyzické cestování. Neexistují pro ni časové rozdíly, zaletí si, kam chce - k moři, do lesa, pod vodopád, na zámek... Hlavně pryč ze stereotypu. Vybavujte si barvy či abstraktní pojmy jako klid, štěstí, ticho, moudrost a představte si pod nimi jakýkoli symbol - podržte ho, aby měl šanci ve vás zůstat.
2. STRACH je opakem důvěry. Bojíme se nemoci, nezaměstnanosti, stáří. Malujeme na zeď spoustu čertů. Ještě se nic nestalo, ale uvnitř nás už pípá kontrolka: pozor, určitě TO přijde. Nevíme, co TO přesně bude, ale hned myslíme na katastrofu. Duše vyšponovaná každodenním strachem prožívá stres a negaci jako obvyklý, setrvalý stav. Těžko rozkvete, když neslyší slova chvály a útěchy.
Co s tím: Řekněte své duši: „Toužím být šťastná, ničeho se neobávám, těším se a přijímám vše, co mě čeká. Jsem statečná, před ničím neutíkám. Nic není dobré a zlé, dokud to já sama takové neudělám. Učím se z nepříjemných zážitků, nehněvám se, nepřipouštím si starosti. Uvědomuji si, že negativní myšlení brzdí přísun energie.“
A nezapomeňte: Duše je šťastná, když působí radost, miluje, a když je jaro!
