Moudra typu „monogamní chlapi neexistují“ jsem brala s nadhledem a dlouho jsem byla přesvědčená o tom, že jsem natolik žádoucí a okouzlující, že se mi něco podobného prostě nemůže stát.
Na ruce se mi blýskal zásnubní prsten a já už se v duchu viděla v bílém, jak říkám „ano“.
Jenže to bylo jinak. Když mi nejlepší přítelkyně opatrně sdělovala, jestli vím, že naše společná kamarádka spí s mým nastávajícím mužem, zmohla jsem se jen na trapně rozechvělé „cože?“
Následně jsem zkusila téměř vše, co jsem v článku radila vám. Při vypisování pro a proti jsem zjistila, že ho pořád miluju a budu o něj bojovat.
Obměnila jsem půlku šatníku, začala se jinak líčit, zhubla jsem pět kilo, pravidelně jsem začala cvičit. Na „večeři pravdy“, kterou mi poradily zbylé životní kámošky, jsme se dohodli, že zajdeme k poradci (nakonec jsem tam šla sama).
A když jsem zjistila, že se blíží definitivní konec, zablokovala jsem svůj účet. Nechtěla jsem se stát sponzorem své sokyně.
A jak to celé dopadlo? Vyplatilo se mi, že jsem začala myslet na sebe. Pohledné, dobře oblékané a decentně nalíčené dámy si jednoho dne všiml jeden pohledný muž.
Pak jsem mu jednou zavolala, že mi nejede auto, a on pochopil… Dnes je mým manželem.
Jak to vidíte vy? Setkala jste se s nevěrou, nebo jste stejně jako naše redaktorka přesvědčená, "že vám se to stát nemůže?" Sdělte nám to v diskuzi pod článkem.
