Ze života: Jaké to je být matkou až po čtyřicítce?

Psychologie 1. prosince 2014

Nejdřív ze všeho - neměnila bych jediný okamžik se svým dítětem za nic na světě. Ale protože účelem tohohle článku je pravdivá informace, tak upřímně, být matkou po čtyřicítce není žádná sranda.

Taky moje kamarádka Anna má děti narozené po čtyřicítce. Dvě, teď je jim osm a devět. Ale už má taky dvě děti dospělé, z prvního manželství. No a ta mi onehdá říkala: „Člověk už na to nemá ty nervy. A taky hormony s tebou zacvičí, když pomalu půjdeš do menopauzy, tak s tím počítej.“

Jenomže život se nedá nalajnovat podle rozumu. Spoustě žen se stane, že potkají toho pravého až pozdě. No a pak na to sice třeba hned „vlítnou“, ale ono to hned nejde. To je podle mě největší úskalí pozdního mateřství. Víte, že každý měsíc, kdy „to“ dostanete, vám zase snižuje možnost vůbec otěhotnět. Ve dvaceti je to fuk, ve třiceti taky, ale v pětatřiceti už ne.

Vystraší vás k smrti

No ale hurá, podařilo se! A rázem jste v kolonce „stará matka“, i když ještě mimino není vidět ani na ultrazvuku. Poctivý gynekolog vám nezatají vůbec nic, takže se můžete začít stresovat.

Za přelomový považují doktoři věk matky pětatřicet, kdy se začíná zhoršovat funkce vaječníků. Jestlipak jste věděla, že počet vajíček je dán už při narození, že žádná další v průběhu života nevznikají? Jo, to je další nespravedlnost ve srovnání s chlapy, kteří si spermie vyrábějí do konce života. Takže bohužel vajíčka stárnou s námi, což jim na kvalitě nepřispívá. Tak například byste měla jít kvůli zvýšenému riziku Downova syndromu na odběr plodové vody.

Starší matky větší riziko těhotenské cukrovky, vysokého tlaku, obezity, křečových žil, poruchy ledvin. Také mají spoustu dalších nemocí, které se v těhotenství nedají dobře léčit.

Nejenom utírat zadeček

„A když to celý absolvuješ, tak ty děti od tebe očekávají všechnu energii jako mají dvacetileté matky,“ konstatuje Anna u skleničky vína. Ve svých padesáti právě zahnala děti spát, po tom, co je svezla z kroužků tenisu a angličtiny, podepsala žákajdu a naučila Polednici. Je pak legrační, když jí pozdě večer zavolá nejstarší dcera o radu, jak s půlročním miminkem. Anna je totiž už zároveň babičkou.

Nic nového pod sluncem

Matek, které jsou „staré“, bude asi čím dál víc. Statistiky to potvrzují. Třeba v roce 1996 přivedlo u nás na svět miminka 4276 žen nad 35 let, což bylo 4,8 procenta ze všech rodiček. V roce 2000 to už bylo 6 procent, v roce 2007 už skoro 11 procent a v roce 2010 už 15,4 procenta. Ale nic nového pod sluncem, našla jsem si údaje o tom, jak rodila hypermatka národů i dětí Marie Terezie. Ta jich měla šestnáct, i když jen devět se dožilo dospělosti. Jestli dobře počítám, bylo to za devatenáct let a poslední měla v devětatřiceti.

Ptala jsem se, jestli z toho není trochu zmatená, ale prý ne. Ale rozdíly mezi prvními a pozdními dětmi vidí veliké, a většinu z toho si žena, co se rozhodne mít děti po čtyřicítce, dopředu vůbec neuvědomí. Naštěstí.

„Nedojde ti, kolik zdraví, času a energie budeš muset dát,“ říká s tím, že samozřejmě ani chvilinku nelituje, že se takhle rozhodla. Jen se cítí podstatně 'zhuntovaněji' než předtím. „Co si budem povídat, žádná ženská ve čtyřiceti už není úplně zdravá. A všechno se tím jenom zhorší. A čím jsou děti starší, tím víc jejich nároky rostou, nejde jenom o to, že jim musíš pasírovat mrkvičku a utírat zadeček. Ale zas na druhou stranu ti to nedovolí zakrnět. Bůhví, jak já bych dneska vypadala a co bych dělala, kdybych neměla mladšího muže a malé děti.“

Buďte v klidu

Pokud jde o zdraví a kondici, je docela dobré být v co nejlepším stavu už před těhotenstvím. Pak jste ráda, že jste ráda, ať už je vám dvacet nebo čtyřicet. „Ano, těhotenství každé tělo zdevastuje,“ odsouhlasila mi uroložka z pražského Podolí. „A čím jste starší, tím hůř to jde zpátky. Ale máme tady i padesátileté prvorodičky, buďte v klidu.“

Jsem v klidu, protože chlapeček dneska v noci docela spinkal, a brzy ráno s ním vstával tatínek. Taky jsem v klidu, protože nemám pocit, že mi někde na světě něco utíká, když s ním kráčím spadaným listím a ujdeme za pět minut sotva dva metry. Nebo když se spolu díváme na Kouzelnou školku, zatímco bych jinde mohla dělat něco světodějného, jako třeba vylepšovat svou prací státní rozpočet.

Zralé ženy si mateřství užívají

Darina Kopřivová, ředitelka nestátního zdravotnického zařízení POMAD „V centru POMAD (Péče o matku a dítě) je zhruba třicet procent budoucích matek ve věku kolem čtyřiceti let. Jejich přístup k porodu je velmi odpovědný. Jsou to zralé ženy s velkou touhou po dítěti, která se jim splnila. Dokáží si to neuvěřitelně užít. Chodí pravidelně cvičit i plavat. Ze všeho si umí vybrat skutečně to podstatné. Připravují se na mateřství velmi odpovědně – snad někdy až moc. Proti mladým matkám jsou v převaze zejména v emocionální rovině. Na druhou stranu je u nich ale patrná obava z budoucnosti. Kladou si zásadní otázky: Dochovám své dítě? Budu mít sílu postavit jej na vlastní nohy, až dospěje? Ale jsou to zdravé ženy a dá se předpokládat, že mateřství je omladí. Hormonální proces, kterým v těhotenství a po porodu projdou, to dokáže. Navíc jsou odolnější – nedělají problém z každého píchnutí v zádech. Na oltář mateřství jsou schopné položit úplně vše. Mluvím i z vlastní zkušenosti, kdy mně dítě v mých čtyřiceti letech skutečně nastartovalo.“

Společně to zvládnem

Po čtyřicítce jsou ale mámy asi taky úzkostnější. I když jak která, já to mám asi v povaze. Každý flíček považuju za choleru, každé klíště posílám do laboratoře na výzkum, každá louže je ložisko moru. Ještě, že to tatínek vyvažuje.

Když už jsme u tatínků – načetla jsem si v knize Maminkou ve čtyřicítce, že manželství starších rodičů má větší šanci přežít změny, které narození dítěte přináší. Ti dva už spolu totiž pravděpodobně překonali spoustu věcí, nebo už mají dost životních zkušeností na to, aby si s ledačíms věděli rady. Třeba s tím, že sex je to poslední, co matku často zajímá, a to nemluvím jen o šestinedělí.

Nakonec si půjčím úvahu z knihy Maminkou ve čtyřiceti. Její autoři, němečtí gynekologové Christiane Biermannová a Ralph Raben zdůrazňují, že se ženám podstatně změnil způsob života, takže i jejich celková připravenost mít děti později je vyšší.

„Většinou nemusí těžce fyzicky pracovat, zažijí méně těhotenství a porodů, a také žijí o celá desetiletí déle než jejich předchůdkyně, neboť jsou celkově zdravější. Zdokonalila se medicína, péče o těhotné i porodnictví. Nebezpečí rozpoznáme dřív, než nastanou komplikace. Mají tudíž podstatně vyšší šanci než dříve, že v těhotenství i po porodu zůstanou zdravé a přivedou na svět zdravé dítě.“

Takže jestli toužíte ve svém věku po nevyspalých nocích, bolení všude možně a sledování Kouzelné školky, směle do toho. Jestli jste ale o něco mladší, a říkáte si, že byste děti klidně ještě odložila, tak přijměte mou radu – neodkládejte to.