Německá šéfka vlády Angela Merkelová. Herečka Michelle Pfeifferová. Modelka Claudia Schifferová. Prezident Barack Obama. Ti všichni spadají do kategorie lidí, kterým se říká introverti, a neměli by mít vlastně nárok na úspěch.
Je to opravdu tak. Introverta si každý představuje jako osobu, která sedí v koutě, čte si tiše knihu a po pěti hodinách se nenápadně vytratí. V práci se o ní skoro neví, všechno udělá tiše jako šedá myška a stejně tak nenápadně taky vypadá. Než by promluvila na poradě, ukousne si radši jazyk i ocásek, a než by šla po práci s kolegy na kafe, uteče domů zalévat kaktus. Znáte tuhle představu? Nebo ji dokonce sama taky naplňujete? Vyčítáte si, že se víc neprosazujete, že svět patří těm hlučným, co se rádi sami pochválí? A že si ani nenajdete partnera, protože dávno neplatí, „budeš-li hodná, najdou tě“? No něco z toho pravda určitě je, ale nebojte se. Svět si právě začal všímat, že introverti a šedé myšky mají hodně co nabídnout.
Tiší lidé
„Velká, rozmáchlá gesta, útočný přístup ani silácky sebevědomé vyjadřování jsem nikdy nepoužívala,“ přiznává se německá psycholožka Sylvia Lohkenová, která napsala knihu do češtiny přeloženou jako Síla introvertů. V německém originále se jmenuje „Tiší lidé, silné působení“, což přesně vystihuje její názor. Introverti nejsou podle ní lidé, kteří by byli nějak zvlášť plaší nebo vysoce citliví nebo neměli rádi ostatní, jen jim prostě nevyhovují hlučné večírky, práce ve velkém týmu nebo soustavné povídání. Některé země jsou pro introverty jako dělané, třeba Japonsko, kde se cení klid, samota a rozvážnost. „Běžnou součástí rozhovorů je tam i mlčení,“ říká Sylvia. Oproti tomu staví příklad Spojených států amerických, kde by se mlčení pokládalo za trapné a nepříjemné. „Tady je běžné, že soukromě i v zaměstnání se tráví čas ve skupinách, což introverty vyčerpává,“ dodává. A o to právě jde: jak mít sílu i uprostřed davu, kde se necítíte dobře? A jak v tom davu uspět a najít štěstí v soukromí i práci?
Hluk vás ubíjí
Pokud si nejste jistá, jestli patříte do skupiny extrovertů, nebo introvertů, zeptejte se sama sebe, z čeho získáváte energii. „Na to existují jen dvě odpovědi,“ konstatuje Sylvia. „První možnost je, že získáváte energii kontaktem a komunikací s ostatními. K těmhle lidem patří i můj manžel. Když po náročném dni hledá uvolnění, jde si s kamarády zahrát fotbal nebo pokecat do baru, což dělají především extroverti. Druhou možností je odpočinek o samotě, bez podnětů a slov. K těmhle lidem patřím já. Po náročném dni je pro mě ideální si sama v pokoji v klidu číst nebo jen ve dvou si povídat s kamarádkou. A já jsem introvert.“ Stejně to o energii platí i naopak. To, co introverty ničí, extroverty nabíjí. Třeba hlasitá oslava narozenin se spoustou hostů je pro někoho doslova noční můra, z níž uteče zničený, zatímco jinému dodá energii na další večírek. Naopak tichá kancelář, kam nikdo nezavítá, je pro jednoho ideální místo k vynikající práci, zatímco jiný z ní bude utíkat pořád do kuchyňky za kolegy na pokec. Ale pozor, ani jeden, ani druhý není horší nebo lepší pracovník, a už vůbec ne člověk.
Jak funguje mozek
Neurovědci zjistili, že v lidském mozku se opravdu odlišují extroverti a introverti. Třeba tak, že „tiší lidé“ mají vyšší elektrickou aktivitu v oblastech, kde leží centrum učení, rozhodování, vzpomínek a řešení problémů. Více tam proudí krev a také odlišnými cestami. „Introvertní lidé mají doslova »delší vedení«,“ upozorňuje Sylvia. „Podněty u nich musí po nervových drahách urazit delší vzdálenost než v mozku extrovertů. To je také důvod, proč tiší lidé potřebují víc času na přemýšlení nebo reakce.“ Tyto dva typy lidí mají také odlišné chemické látky, které v mozku vyvolávají pocit spokojenosti. Extroverti mají více dopaminu, starajícího se o zvědavost, pohyb, touhu po změně a očekávání odměny. Naproti tomu introverti mají více acetylcholinu, důležitého pro koncentraci, využívání paměti a učení. Extroverti se proto častěji zabývají vidinou odměny za něco, zatímco introverti přemýšlejí o jistotách. To má své důsledky v mezilidských vztazích. „Extroverti tíhnou k radosti, vzrušení, množství podnětů, jsou ochotnější přijímat rizika. Nebojí se jít do sporu nebo riskantní akce, cítí se dobře před velkým publikem. Naproti tomu introverti nepociťují silnou euforii. Před tím, než se do něčeho pustí, kladou váhu na přesné pozorování a poslouchání. Vyhýbají se konfliktům a existují dokonce studie, podle nichž jsou věrnější.“
Dar světu
Existuje samozřejmě ještě velká skupina lidí někde mezi těmito dvěma póly, pro něž platí jen některé z těchto vlastností nebo jen v částečné míře. Třeba si řeknete: „No jo, já jsem vždycky po večeři s velkou skupinou lidí vyčerpaná, jenže mě to s nimi upřímně baví! Tak v čem je chyba?“ V ničem. Jste prostě takový člověk a potřebujete si po večírku druhý den úplně o samotě odpočinout. Tak to bychom měli: tiché myšky mají často báječné vlastnosti, jen se o nich moc neví. Extroverti je snadno přehlížejí, takže málokdy „urvou“ nejlepšího partnera nebo třeba povýšení v práci. Extroverti je porážejí například v energickém chování, spontánním jednání nebo velké motivaci. Jenže introverti nabízejí něco, bez čeho se svět určitě neobejde.