Kritika je sice otravnou, ale přesto běžnou součástí lidského života. Pokud se naučíte brát ji pozitivně, může dokonce pomáhat. Své kritiky vyslechněte, poučte se a příště můžete fungovat lépe a radostněji! To se ovšem musí umět. Kritice jsme vystavováni od raného dětství, čelíme jí ve školních lavicích i během dospívání, učíme se ji přijímat, učíme se na ni reagovat. A ačkoli bychom se s kritikou měli coby dospěláci snadno popasovat, většina z nás ji bere jako poukázání na osobní selhání, omyl nebo chybu. Provázejí ji pocity křivdy, hněvu a frustrace. Většinou má trpkou příchuť, ale vůbec to tak být nemusí.
Jedna věc je, když do vás ryje jeden člověk, druhá věc je, když se do vás pustí skupina. Pokud se vzácně shodne celé vaše pracovní kolegium nebo celá vaše drahá rodina na tom, že něco děláte špatně, případně ne úplně špatně, ale dalo by se to dělat lépe, je třeba se poctivě zamyslet. Ocitujte si Cicera: Chybovat je v povaze člověka, ale jen hlupák na svém omylu setrvává.
