Možná je to jen náhoda a možná je to telepatie, tedy přenos myšlenek mezi dvěma lidmi, kteří k sobě mají bližší vztah. Nepoužívají při tom žádný z pěti smyslů, prostě najednou něco vytuší. V běžném životě takhle často „vysíláme“ a „přijímáme“, aniž bychom o tom věděli.
Pojem telepatie je složeninou řeckých slov tele (vzdálený) a pathe (cítění). Jak to funguje, neumí dodnes nikdo spolehlivě vysvětlit. Samozřejmě nejde o skutečné čtení myšlenek. Nikdo se vám nepodívá do hlavy a neodhalí, že zrovna myslíte třeba na uplynulou noc.
I když – vnímavý člověk by možná z toho, jak se tváříte, uměl odhadnout, že přemítáte nad něčím příjemným. Ale určitě detailně nepřečte vaše vzpomínky na krásnou noc s partnerem, které si s gustem promítáte v hlavě.
Pokusy fandí telepatii
Jednou z podmínek telepatie, na které se shodují zastánci různých teorií, je fakt, že vysílání a přijímání myšlenek podléhá „povolení“ na straně vysílajícího i příjemce. Prostě oba musejí chtít.
Pokusy s telepatií se neprovádějí jen u věštkyň a čarodějnic, ale i na vážených univerzitách.
Do výzkumů jsou zapojené armády i tajné služby. Každá z těchto složek by určitě měla zájem tuto úžasnou „zbraň“ využívat.
Na některých amerických univerzitách mají přímo telepatické laboratoře. V jedné místnosti sedí například matka a sleduje videoklip. Maximálně se na něj soustředí, je uvolněná, a co vidí, to „posílá“ své dceři, která je v jiné místnosti vzdálené několik desítek metrů.
Dcera si není zprvu jistá, později identifikuje nějaké šumění, které jí připomíná řeku, nebo porouchanou televizi. Ale pak říká, že slyší ruch ulice, vidí auta, konkrétně červené, které bliká a odbočuje… Tedy přesně to, co vidí její matka.
Dobrovolníci jsou při tom napojení na přístroje, které jim měří puls, tlak, mozkovou aktivitu, dýchání nebo elektrické napětí na kůži. A je zajímavé, že když se jednomu z nich něco stane (třeba ho někdo náhle záměrně vyleká), přístroje druhého zaznamenají ve stejném okamžiku krátkodobý, ale prudký výkyv.
S mazlíčkem na jedné vlně
Jsou i tací, kteří se telepatií živí. Například tak, že komunikují se zvířaty, protože podle nich je telepatie způsob, jak spolu „hovoří“ všechna zvířata. „Jsem přesvědčená, že telepatie je univerzální jazyk říše zvířat.
I lidé se rodí se schopností telepatie, ale pak ji potlačí, nebo zapomenou, když se učí mluvit,“ myslí si americká komunikátorka se zvířaty Raphaela Pope. Lidé se na ni obracejí, když potřebují zjistit, co trápí jejich mazlíka, proč mu nechutná nebo kde se zranil. A živnost této dámy jen kvete.
Jisté je, že bychom byli velmi omezení, kdybychom odmítali připustit, že síla myšlenky může být mnohem větší, než si dnes dokážeme představit.
Vždyť v dobách Koperníka lidé odmítali uznat, že je Země kulatá a že se točí…
Zkuste to také:
Ať už na telepatii věříte, nebo ne, může být zajímavé udělat si pokus. Jistě, že nikde není zaručené, že to bude fungovat, a ani že když uhádnete pár myšlenek, potvrdíte tím existenci telepatie.
Doma:
Sedněte si s partnerem, nebo jiným blízkým člověkem zády k sobě, uvolněte se a na nic nemyslete. Samozřejmě, že ještě než se usadíte, musíte se domluvit, kdo bude vysílat a kdo přijímat.
„Vysílač“ si zvolí, jestli bude vysílat nějakou výzvu (chyť se za ucho, přesedni si, vstaň…), nebo bude myslet na nějakou věc v místnosti. Pak se oba soustřeďte, vysílejte a přijímejte. Je to trochu náročnější cvičení, tak buďte trpěliví.
Venku:
Půjdete-li po ulici a nebudete nikam spěchat, soustřeďte se na člověka, který se vám líbí, a vydejte se za ním. Dýchejte zhluboka a nalaďte se na něj.
Srovnejte s ním krok, jděte stejně rychle a upřeně se mu dívejte na záda. Nemělo by trvat dlouho, než se sledovaný otočí. Můžete to také zkusit třeba v MHD, kde se budete možná lépe koncentrovat.