Když jsem byla ochotná zaplatit já, určitě je takových smutných lidí víc,“ řekla si třicetiletá Samantha. Nechala si to projít hlavou a zavedla na trh novou službu: profesionální mazlení, objímání a dotýkání. Než se začnete šklebit, nechte si to popsat. Samantha nejdřív dojížděla ke svým zákazníkům sama a pak si otevřela v Portlandu salon Cuddle Up To me – Přitul se ke mně. Hned první týden se jí přihlásily tisíce zájemců. Samantha je hezká holka, takže mnozí z nich asi očekávali jiné tulení, než nabízela, ale i po tom, kdy tihle odpadli, zůstaly davy. „Mnoho z nás nemá z různých důvodů dostatek doteků a cítí se proto špatně. Chci lidem pomoci doteky získat, bezpečné a důvěryhodné. Doteky nám přinášejí fyzické, mentální i citové uspokojení. Díky nim máme aspoň na chvíli pocit, že všechno je v pořádku. Dotek má moc nás utěšit, když jsme smutní, uzdravit, když jsme nemocní, posílit nás, když se cítíme ztracení, dát nám jistotu, že nejsme na světě sami,“ vysvětluje.
Jak takové tulení probíhá?
Přijdete nejdřív zdarma. Musíte si být jistí, že vám vyhovuje prostředí i Samantha. „Nejčastěji se lidé ptají, co mají mít na sobě. Radím, aby si vzali cokoli, v čem se cítí dobře, ale musejí být oblečení. Pyžamo je v pořádku, ale není možné, abychom byli nazí. Skutečně nejde o sex,“ zdůrazňuje mazlitelka. Připouští, že se mužům občas stává, že je ženské tulení vzruší. „To je v pořádku, to se stát může, jen musí být jasné, že to nikam dál nepovede. Prostě změníme polohu, a já třeba obejmu toho muže zezadu.“ Klidně můžete mluvit, pokud se budete cítit lépe. Cílem hodiny, za kterou zaplatíte 1300 korun, je cítit se milovaní a pochopení. Budete při tom sedět nebo ležet nebo cokoli mezi tím, můžete se držet za ruce nebo vás Samantha bude třeba objímat, hladit po zádech nebo vískat ve vlasech.
Nehlaďte jen plyšáka
Pokud máte to štěstí, že se vám doteků dostává v dostatečné míře, asi si tenhle článek přečtete s pobavením. Smutnou pravdou ale je, že naše civilizace sice podporuje lidi v tom, aby si v jednom kuse posílali esemesky a psali na Facebooku, ale ve skutečnosti se velmi málo stýkají. K tomu se přidal i fakt, že současní rodiče byli sami vychováváni rodiči, kteří podle tehdejších pravidel mazlení moc nedali. Mnoho dospělých ani netuší, jak často by se měli mazlit s dětmi. A navíc, pokud jde o Čechy, nejsme národ, který by si neustále padal kolem krku, jako to dělají třeba Italové. Jistě na tom nejsme tak špatně jako Američané, kde ještě ke všemu každý dotek může být označen za sexuální harašení. Stejně ale mezi námi žije hodně lidí, kteří by za dotek byli ochotni platit jako Samantha. Potvrzuje to i kniha, která právě vyšla v nakladatelství Grada a jmenuje se Dotýkání povoleno. „Napsala jsem ji proto, abychom si uvědomili, jak často hladíme plyšáka, ale ne sebe navzájem,“ říká autorka Monika Nevolová. „Žijeme ve světě, který se odehrává na konečcích prstů, jenže jde o doteky na tabletu nebo telefonu. Hmat je přitom unikátní smysl. Ostatní, tedy čich, zrak, sluch, chuť jsou soustředěny do jednoho orgánu, ale orgány hmatu jsou rozmístěny po celém těle! Navíc se dávno ví, že dotek je základní potřeba, jeho nedostatek v dětství způsobuje abnormální chování a vývoj.“ Nedostatek doteků, který Monika nazývá nedomazleností, způsobuje mnoho špatných následků. Třeba pocit, že vás nikdo nemá rád. Nebo vyčerpanost z práce a úzkost. Nebo marný boj s nadváhou, protože si musíte dělat radost jídlem. Nebo podrážděné reakce. Za nedomazleností ale může být hlubší příčina než jen ta, že člověk zrovna nemá partnera. Někdo z nás se bojí doteku, protože nedokáže lidem důvěřovat a bojí se, že ho někdo zraní. Jeho kůže si dokonce vytváří vyrážky a ekzémy a tím se podvědomě doteku brání. Možná se někdo z nás bojí dotýkat i sám sebe.
Uvolňující pláč
„Dotýkání opravdu může být náročné,“ potvrzuje lektorka meditace mazlením z pražského Tantra institutu, Daniela Maya Gébová. „Mohou se při něm otevírat staré emoční bloky, uložené hluboko v paměti. Znovu vyplují křivdy, připomenou se bolesti. To je většinou případ, kdy se máte dotýkat lidí, kteří jsou vám nesympatičtí, máte s nimi problém, i s pobýváním v jejich blízkosti. Na našich kurzech se tak hluboký vnitřní problém dostane na úroveň vědomí, a lidé se třeba rozpláčou. Jenže jak říká spisovatelka a specialistka na osobní růst Louise Hay – když člověk dělá jen to, co je snadné, nic se nenaučí.“ Společná setkání zájemců probíhají v domě v centru Prahy, v prostorném, ale útulném sále plném polštářů a matrací. Mohou přijít lidé, kteří o tantře něco vědí, i ti, co jsou jen zvědaví. Přicházejí ve dvojicích, ale i sami. Budou tady přes tři hodiny, zcela oblečení. Mohou zůstat s partnerem, s nímž přišli, ale účinnější je se prostřídat s ostatními, právě proto, aby objevili hloubky svých pocitů spojených s dotýkáním. A také své hranice. „Jestli nemáte chuť, nemusíte se mazlit s nikým a můžete jen vnímat a přijímat společnou energii. Také se vždycky ptáme předem, jestli se můžeme někoho dotknout,“ zdůrazňuje Daniela Maya. Pomalý proces napomáhá k odstranění strachu z ostatních a k vlastnímu sebepřijetí. Hravá setkání na úrovni něžného doteku probouzejí smysly a vypínají myšlenky, čímž přichází soustředění na „tady a teď“.
Žádné leklé ryby
Stálým účastníkem těchto meditací je už dva roky vysokoškolský učitel Lukáš. „Lákalo mě, že jde o bezpečné prostředí, kde nikdo není do ničeho nucen a každý si nastavuje hranice toho, co je pro něj v pořádku. Brzy jsem zjistil, že všechno probíhá s respektem k druhým lidem a jejich potřebám,“ říká Lukáš. Pravidelná setkání mu hodně pomohla se vztahem k ostatním i k sobě. „Posunul jsem se v poznání, jak se dotýkat, aby to bylo příjemné oběma stranám, abychom nacházeli hranu, kde to ještě není za hranicemi intimity, ale taky to není setkání leklých ryb. Říká se tomu vědomý dotek. Dávám do doteků plnou pozornost, vnímám, jak se druhý cítí, a reaguju na jeho reakce. Samozřejmě to předpokládá schopnost vnímat především vlastní reakce, být sám k sobě pravdivý v tom, jak se právě teď cítím. Naučil jsem se dokázat si říct, co právě chci, přijmout odmítnutí a taky vyhovět žádosti druhého nebo ji umět odmítnout.“ Pořád se prý ale učí, protože každé setkání je jiné. Někdy, když je plný starostí, třeba cítí, že jeho doteky nejsou tak vědomé, a proto ani tak příjemné druhému člověku. „Jako bych z druhé osoby jen vysával energii. Když jsem ale v dobrém rozpoložení, mohu naopak energii rozdávat. Je pro mě také dobré, že umím vnímat reakce svých mazlících partnerů, především tedy partnerek. Je krásné cítit, jak ženy v mé energii tají a jak je jim tam dobře, cítí se v bezpečí a milovány. Nakonec z toho profituje i moje žena, která, i když se mnou většinou nechodí, ví, že mi to prospívá a tudíž se má pak dobře i ona.“ Lukáš také prožil okamžiky, kdy se v něm díky mazlení otevíraly staré bolesti. „Až po několika měsících jsem došel k bodu zlomu, kdy se ve mně mnohé vyčistilo a i přes občasná zaškobrtnutí cítím, že můj život je trvale plný tiché radosti. Zkušenost z mazlení mi dodala také odvahu, cítím se sebejistější v mnoha životních situacích.“
Masáž aspoň vlastní
Pokud nejste typ pro společné mazlící setkání, ale doteky vám chybí, dopřávejte si masáže nebo kosmetickou péči v některém salonu. Třeba kosmetička Barbora Marck považuje dotýkání za úplný základ: „Taky zjišťuji, že se stáváme dotekofobní společností, že k tomu napomáhá Facebook, email i telefon. Ale dotek působí blahodárně na fyzické i psychické zdraví, uvolňuje stres a napětí a vyrovnává škálu hormonů. Dotekem prokrvujeme a okysličujeme nejen kůži, proto je u nás součástí kosmetického ošetření taky masáž paží a chodidel a dynamická masáž obličeje. A k tomu využíváme pouze ruce, což je nejlepší a nestárnoucí nástroj.“ Dotek jako základ se využívá třeba i v Planet Zen, jak říká Tereza Patraulea: „Podle ájurvédy je dotek jednou ze základních potřeb, a proto mu ájurvéda přisuzuje obrovský význam při léčení. Prostřednictvím masáží pomáhá rozehnat emocionální i fyzické jedy, které ovlivňují energii čaker. Správně zvolený dotek masérů proto dokáže upravit cirkulaci krve a lymfatického systému, přináší uvolnění od stresu a napětí, novou energii a přirozený návrat k základním lidským potřebám.“