Nenechte se lapit lidmi se syndromem spasitele

Psychologie 7. dubna 2017

Taky je určitě znáte. Pomalu by se přetrhli, jen aby vám pomohli. Pomoc vám nabídnou ještě dřív, než vás samotné napadne, že byste ji snad potřebovali. A proč to vlastně dělají? Kdepak nezištně. Dává jim to pocit moci.

Tak předně – nepleťme si touhu pomoci s touhou po moci. Na první pohled se zdá, že člověka se syndromem spasitele muselo seslat samo nebe.

Ono už to slovo k tomu svádí. Jenže spasitele ve skutečnosti potřeby toho, komu ochotně podává pomocnou ruku, moc nezajímají. Spasitel nežije svůj život, ale zaobírá se starostmi druhých.

Takže se paradoxně cítí lépe, když se na lidi kolem něj valí jedna pohroma za druhou – má co řešit.

Pak se dává za příklad, jak je na rozdíl od těch ostatních sobců obětavý.

syndrom spasitele 4

Lidé se syndromem spasitele se snaží neprojevit vztek či napětí.

zdroj: www.thinkstock.cz

Jak se bránit před „spasením“?

  • Žene ho touha zachraňovat druhé.
  • Nečeká na volání o pomoc, ale zachraňuje aktivně sám.
  • Instinktivně si vybírá slabé lidi, u kterých je pravděpodobné, že budou potřebovat pomoc. Dodává si tím pocit moci.
  • Spasitel nežije svůj život, identifikuje se s těmi, kterým pomáhá, obětuje se pro ně.
  • Často se cítí unavený, protože na „záchranu“ vydá většinu své energie. Může se cítit využívaný.
  • Má nízké sebevědomí, touží po kladném přijetí a pochvale.
  • Obává se projevit pocit vzteku, napětí, nechce být za sobce.
  • Potřebuje pocit, že druzí bez jeho péče nepřežijí.

Ušlechtilost sama

Spasitel má prostě nutkavou potřebu pomáhat druhým, zachraňovat svět, sebeobětovat se. Tito lidé bývají v prvním okamžiku vskutku spásou.

Vlídně nabízejí pomocnou ruku, jsou altruističtí, nešetří milými slovy. Podrží vám dveře, přinesou polštářek za záda, pomohou do kabátu, ochotně přispěchají na pomoc zmatenému turistovi s mapou v ruce. Spasitel je ušlechtilost sama a nic za svou pomoc nechce. Až na jediné – vaši závislost.

To, čeho se bojí nejvíc, je totiž vlastní pocit prázdnoty. Proč se tak obětuje? Přitahuje ho pocit moci a důležitosti. Hnací silou jeho nezdravého dobrodiní je strach z osamění.

Tito lidé se chtějí cítit potřební a důležití, protože se bojí, že by je jinak ostatní opustili. Spasitel potřebuje mít pocit, že druzí bez něj nepřežijí. Neustálým pomáháním si tito zachránci zajišťují své místo v životě druhých. Jenže od pravé ušlechtilosti je dělí jedna zásadní okolnost: o pomoc, kterou nabízejí, se nikdo neprosil.

Jak se potíte?

  • Odmítněte pomoc. Slušně vysvětlete, že svůj problém si vyřešíte sami, a nepodléhejte pocitu viny, že jste nepřijali pomocnou ruku.
  • Nechte spasitele, ať se cítí užitečný v nepodstatných, malých záležitostech. Pokud vedle takového člověka žijete, těžko ho změníte. Pocit vlastní hodnoty odvíjí právě z pomoci druhým, bojí se, že jinak ho všichni opustí.
  • Řekněte mu, co cítíte. Že vám vadí, když si nemůžete řešit své problémy sami. A že si připadáte, jako byste byli neschopní. Když budete opravdu potřebovat, o pomoc si řeknete.

syndrom spasitele 1

Nebojte se nechtěnou pomoc odmítnout.

zdroj: www.thinkstock.cz

Hlavně nic nedělej, miláčku

Lidé se syndromem spasitele si vybírají vztahy, kde se cítí potřební. Po partnerovi ani po dětech toho moc nechtějí, naopak otrocky jim slouží. Pro své nejbližší se mohou ztrhat, vždyť co by si bez nich počali?

Většinou si ani neuvědomují, že nadměrnou ochotou jim prokazují medvědí službu. Jejich přehnaná péče nikomu z rodiny nedovolí poprat se s problémy, a posílit si tak sebevědomí.

Není divu, že časem se rozmazlovaný partner stane závislým a promění se v neschopného povaleče. Mnohé ženy se s pýchou a zároveň i tichou výčitkou holedbají, že ten jejich by nepřežil snad ani den, kdyby se o něj nepostaraly.

Přitom si neuvědomují, že zdrojem problému jsou ony samy. Místo rovnocenného partnera našly po svém boku jen další nesamostatné dítě. Podobné oběti přinášejí lidé se spasitelským syndromem i v práci.

syndrom spasitele 2

"Hlavně, miláčku, seď".

zdroj: www.thinkstock.cz