Jak se stát autorem svého života? Přečtěte si rady psycholožky

Psychologie 10. října 2014

Monika Nevolová (34) se s úspěchem živila jako psycholožka i televizní dramaturg. A v současné době dobývá svět koučinku se svou metodou Umění v práci. Být tak trochu komikem se podle její teorie každému vyplatí.

Které ze svých rad jste testovala sama na sobě?

Třeba to, jak se chovat, když se rozhodnu zhubnout deset kilo. Transparentně to vyhlásím ve svém okolí, protože když to nikomu neřeknu, přijedu k mamince, která mi navaří a napeče a bude smutná, že nejím, protože normálně neodolám pokušení. To samé platí i o večírku s přáteli. Když dám všem najevo, že jsem se rozhodla, půjdou mi víc na ruku. A taky mi můj záměr občas připomenou.

Jak se transparentně říká: „Chci konečně najít chlapa pro život!“

Především záleží na tom, jaké začnete vysílat signály. Když budete říkat: „Jsem single, vůbec mi to nevadí, naopak si to hrozně užívám,“ pak je to v pořádku, pokud to tak opravdu máte. Ale spousta ženských u skleničky s kamarádkou připustí, že by si vážně chtěla najít pořádného chlapa. Ale jak to ten muž má vědět, když dotyčná stále hlásá, že žádného nechce. Tvrdím, že na větě „Jsem už dlouho sama a o spolehlivého partnera bych stála.“ není nic ponižujícího.

Monika Nevolová

Na křtu knihy Bez výmluv.

foto:

Co si člověk může představit pod názvem vašeho projektu Umění v práci?

Propojila jsem v tomhle programu hned několik věcí. Hlavně jsem se ale vrátila k psychologii. Přemýšlela jsem o tom, že ve firmách lidi často chtějí, aby všechno bylo rychlejší, bezpečnější, levnější, kvalitnější. Ale v soukromém životě je to naopak – tam vyhledávají věci, jako je krása, vášeň, užitek. A ve firmách přece pracují lidi. Tak jsem si řekla, že když lidi zapojí i do práce vášeň, krásu, prožitek, musí jim to přece fungovat dvakrát tolik. Hodně přitom používáme techniku stand-up a improvizaci. Stand-upem, což je umělecká forma komedie, kdy komik účinkuje vestoje před publikem a mluví přímo na něj, se dobře učí komunikační dovednosti, veřejné vystupování.

Takže komunikaci vyučuje komik?

Chceme naučit lidi vystupovat na veřejnosti. A je úplně jedno, jestli má zaujmout dvacet lidí na prezentaci, nebo vyprodaný sál. Komici jsou na scéně každý den a je logické, že mají tipy a triky, které nás můžou naučit. Na takových trénincích zjistíte, jak důležitá je legrace. Co je zábavné, to si člověk lépe pamatuje. Tak se připravíte třeba i na zdánlivě banální věc, jako je projev na svatbě.

Ten se cvičí jak?

Je to úplně stejné, jako když máte odprezentovat něco na poradě. Základ je použít svůj osobní příběh. A dobře projev otevřít. Po určité době – a ta nesmí trvat dlouho – musíte pro změnu vnést signál, že přijde něco, na co se má publikum těšit. Když se obecenstvo začne ošívat, koukat jinam, nalévat si kafe, je ideální zmlknout. Stačí ztichnout a jen pozorovat. Vemte jed na to, že v ten moment zpozorní, a vy můžete pokračovat, nejlépe tichým hlasem, aby museli nastražit uši. Nebo je dobré položit nečekanou, ale hodně otevřenou otázku.

Co by člověk, který chce zapůsobit na poradě, neměl dělat?

Potřebujete-li se malinko předvést, určitě nezapomeňte, že máte oči. Hodně lidí, zvlášť když je v nervózní situaci, vůbec na nikoho nekouká nebo zrak směřuje k jediné osobě. Všichni ostatní se v té chvíli „odpojí“, protože si říkají – „tenhle projev není pro mě“. Dívejte se, na chvíli pohled na někom zastavte a pak jděte dál. Druhá věc jsou nadbytečná gesta ve smyslu velkého rozhazování rukama. Taky není dobré mít obě ruce v kapsách nebo žmoulat kapesník. Naučte se „fixovat“ ruce, klidně sáhněte po ukazovátku. Přestože nic neukazujete, pomáhá to jako záchytný bod.

Jak pracuje Monika kouč?

Koučovací rozhovor se používá třeba při přípravě na přijímací rozhovor. Mým cílem je během našich sezení vytvořit takové podmínky, aby dotyčný přišel na to, jak z rozhovoru vytěžit co nejvíc pro sebe. Zjišťuju, s jakým cílem jde, jaké má očekávání, a pak řešíme, jak se na pohovor připravit. Kladu mu otázky, které ho přivedou na výsledný nápad. To je vlastně základ koučování. Společně se ujistit, jaký je cíl, ale nositelem myšlenky musí být vždycky klient.