Sonda do ženské duše: Jak si vybíráme svoje chlapy?

Psychologie 16. ledna 2020

Možná už se vám to taky stalo. Koukáte na svého muže a najednou si uvědomíte, že se chová stejně jako váš otec. Stejná gesta, argumentace, nějaký detail, něco, co si uvědomíte jen vy. Někdy to potěší, ale někdy bohužel přesně naopak. Jak je to možné? Skutečně si vybíráme muže stejné, jako byli naši otcové, které jsme přitom třeba desítky let neviděly?

Syn mé kamarádky Jany přivedl za posledních pár let domů postupně tři přítelkyně. Bylo až do očí bijící, jak moc jí byly podobné – vždycky s ním přišla drobná blondýnka s dlouhými vlasy, o dobré dvě hlavy menší než onen mladík. Kopie mojí kamarádky, dalo by se říci. Můj dospělý syn na to jde úplně jinak, jeho přítelkyně je vysoká, štíhlá a dlouhovlasá, nemluvě o tom, že vlasy má světlé, takže je v podstatě můj přesný opak. Je to samozřejmě moc malý statistický vzorek, navíc u opačného pohlaví. Nicméně zdá se, že zatímco někteří lidé si vybírají partnery podle rodičů, jiní přesně naopak. Ačkoli, možná je i přítelkyně mého syna to samé, co já, jenže se to týká povahy, nikoli vzhledu.

Když mně se ta jeho košile tak líbí!

Sama za sebou mám dva mnoholeté vztahy
 – první muž mému tátovi nebyl podobný v ničem a taky to většinu času bylo soužití spíš nešťastné. Souviselo to spolu? Dost možná, protože otec patřil k mužům, kteří se spíše drží doma, kdežto exmanžel byl, řekněme, trochu do větru ve všech možných významech toho slova. Druhý manžel taky nikam nevyráží podobně jako táta, občas mi to nevyhovuje, přece jen pak hrozí ponorka, ale mé povaze to nakonec asi spíš sedí. A někdy ta podoba až zarazí – to když se manžel dá do vaření a pak celou večeři vykládá, jak mu to šlo a co by byl býval udělal jinak, kdyby věděl, jak to nakonec dopadne. Přesně tohle dělal můj táta a já to jako malé dítě nesnášela.

Ještě vtipnější je historka mojí známé, která na jednom pracovním jednání mohla oči nechat na vážně ne moc krásném vědci, člověku od pohledu nepraktickém, který se beztak ani neuměl chovat k ženám. Pak se mi svěřila, že měl úplně stejně příšernou košili, jakou nosil v dětství její otec. A to si ho pamatuje spíše 
z fotek a vyprávění, ten dobrý a rovněž příšerně nepraktický muž rodinu opustil, když jí bylo pět.

Jedna věc je podvědomí, druhá pak chování, o kterém si myslíme, že ho máme pod kontrolou. Nedávný výzkum Institutu partnerských vztahů, jehož výsledky přinesl web Psychologie.cz, se zaměřil právě na otázku, podle čeho si lidé vybírají partnery – dotázaným bylo mezi 15 až 25 lety. Ukázalo se, že pro mladé ženy je na prvním místě věrnost, druhé místo obsadila láska, třetí spokojenost v sexu, dále pak vzhled partnera, partnerův společenský status a poslední místo obsadily peníze. Mladí muži hodnotí, stejně jako ženy, coby nejdůležitější věrnost, poté vzhled partnera a lásku až na třetím místě, dále pak spokojenost v sexu, společenský status a nakonec opět peníze. Zdá se tedy, že minimálně v moderní společnosti slábne požadavek, aby muž byl bohatý, není divu, mnoho žen se dokáže uživit stejně dobře jako oni.

Alkoholik jako alkoholik?

Psychologové nicméně věří na to, že si vybíráme muže více či méně podobné těm, kteří nás vychovali. Případně takové, kteří jsou jejich přesnými opaky, pokud náš rodič nebyl žádným ideálem. Někdy se to však dost pomíchá, jak mi před časem potvrdila psycholožka Ilona Špaňhelová. Podle ní se může stát, že si dcera alkoholika zvolí za muže zase alkoholika, přestože otec dělal její matce ze života peklo.

Jak je to možné? K malé holčičce se mohl chovat hezky, otcové pijáci, zvláště ti kvartální, mívají období, kdy své ženy i děti nosí na rukou a zahrnují je dárky. Pokud si dcerka pamatuje hlavně tohle, bude mít větší sklon k tomu, aby jí nějaký podobný bohém také popletl hlavu.

Za důkaz toho, že jsme ve výběru partnera hodně ovlivněni dopředu, se dá považovat 
i fakt, že až na výjimky nesáhneme po jiném typu muže. A to ani po předchozím neúspěchu, ať už šlo o muže manipulativního, cholerického nebo třeba nenapravitelného proutníka. Podle psychologa Jeronýma Klimeše nás skutečně často přitahují stále stejné typy lidí 
a nedá se s tím skoro nic dělat. „Když přijde puberta, tak se prostě začneme zamilovávat do určitých typů partnerů a postupně zjišťujeme, zda jsme typ bezproblémový, nebo takzvaný chronický smolař. Když máme to životní štěstí a jsme typ bezproblémový, neznamená to, že se nám nemůže vztah rozpadnout, ale že převážně máme déle trvající vztahy, které jsou po většinu doby spokojené. Problémové typy začínají a často i končí nekončící sérií karambolů,“ popsal, jak se mohou naše vztahy s muži vyvíjet. On sám doporučuje, aby se člověk, kterému se rozpadá jeden vztah
 za druhým, pustil do určité sebereflexe a hledal příčinu v sobě – ať už ve svém chování nebo
ve fatálně mylném výběru partnera.

Suchar...

Ze své praxe uvádí například ženy, kterým jsou muži jeden za druhým neustále nevěrní a které nevěří tomu, že by to mohlo být jinak. Když jim pak psycholog takové muže ukázal nebo popsal, reagovaly celkem jednoznačně slovy jako „suchar...“. Zkrátka, přitahoval je někdo úplně jiný, dost možná stejný jako jejich otec.

Mimochodem, zrovna psycholog Jeroným Klimeš je přesvědčen o tom, že naši rodiče ovlivňují volbu budoucích partnerů svým příkladem hodně, ačkoli spíše negativně. Míní, že se snažíme ve svých vztazích vyrovnat s osobou, s kterou jsme měli v dětství největší problém – což bývají právě rodiče, otec stejně jako matka. Nevěrný otec, s nímž se matka pořád hádala a v rodině tak bylo neustále napětí, může tak vést dospělou ženu k tomu, že se pokusí nějakého jiného nevěrníka napravit, aby se s traumatem z dětství vyrovnala. V dětství lze podle něj hledat i vysvětlení toho, proč si některé ženy opakovaně vybírají nesnesitelné žárlivce. Příčinou může být fakt, že otec rodinu opustil a zmizel beze stopy nebo o sobě dával vědět jen minimálně – v takovém případě se může stát, že dívka a posléze žena podvědomě hledá někoho, kdo ji nikdy neopustí, což přesně nabízejí žárlivci. Snaží se dostat pod kontrolu každý moment vašeho života, ačkoli o to nestojíte a není to ani zdravé.

Při rozhodování o tom, jaký člověk bude žít po našem boku, nejspíš velkou roli hraje i dostatek pozitivních vzorů chování z dětství, což se může v době, kdy se každé druhé partnerství rozpadá a rodiny jsou malé, stát slabým místem. Pokud chceme dětem budoucí život usnadnit, umožněme jim bohatý sociální život, ať už mezi příbuznými, nebo vrstevníky od útlého dětství. Platí to jak pro syny, tak pro dcery, vhodné vzory mužského i ženského chování potřebují obě pohlaví.

Široká ramena, úzké boky, to je ono

Ale nejsou to samozřejmě jen rodiče, kdo nás ovlivňuje při hledání partnerů, protože rozhoduje také shoda v názorech na svět, podobná inteligence i vzdělání. A i když to možná nechceme coby moudré a nepovrchní osoby, důležitý pro nás je i vzhled – muž nemusí být katalogový krasavec, ale například souměrná tvář nám vždycky přijde přitažlivější. Ono to ale vůbec není povrchní, náš mozek totiž asymetrii vyhodnocuje jako možný důsledek zdravotních potíží nebo nějaké genetické vady a brání nám mít děti s někým takovým.

Několik studií ukázalo, že se ženám líbí, když jsou muži vyšší než ony a mají pevné tělo, vítězí pak urostlá ramena, ačkoli není málo žen, které mají slabost pro rachitické umělce. Nicméně sošná postava nám zřejmě naznačuje, že takový muž se bude umět bránit v boji nebo že něco uloví, kdyby šlo do tuhého. Je to vlastně ekvivalent toho, když to muže vábí k ženám s jasně vyrýsovaným pasem a oblými boky, což zase naznačuje slušnou plodnost.

A ještě jedna věc – ženy jinak hodnotí přitažlivost mužů v době, kdy mají ovulaci a mimo ni. Dalo by se říci, že v době, kdy mohou počít potomka, je více lákají muži hodně mužní a živočišní, ale většina z nás si takovou touhu rozumově zakáže a životního partnera podle vědců naopak volíme spíše jemnějšího, ať už jde o rysy, nebo chování. V každém případě nás ale přitahují muži
 s jinou genovou výbavou, než jakou máme my samy – pokusy jasně dokázaly, že nám zkrátka více voní a naštěstí to platí i naopak. Díky tomu klesá riziko toho, že potomci budou nějak postižení. Bohužel, zdá se, že některé moderní antikoncepční metody tenhle přirozený úsudek znemožňují, protože ženy, které je užívají, už vhodného muže podle vůně poznat neumí.