Mohlo by vás zajímat
Na rovinu. Se stopováním zajíčka v historii Velikonoc je to složité. V písemných pramenech se o něm poprvé oficiálně zmínil německý profesor medicíny Georg Franck von Frankenau v roce 1682 v rámci lékařské rozpravy. Varoval před negativními zdravotními následky nadměrné konzumace vajec, která přináší velikonoční zajíček.
Poukázal na tento zvyk zejména v kantonu Elsa a dalších přilehlých oblastech. Pravdou je, že zvyk hledání velikonočních vajec od zajíčka byl doložen u protestantských měšťanů už kolem roku 1700. Podle některých vědců mohlo jít o pohádkové vysvětlení nadměrného počtu vajec v katolických rodinách, které během půstu vejce odmítaly.
Zajíčkovo muzeum je v Mnichově
Takže za vajíčka může vlastně zajíček.
Prapůvod spojení zajíčka s Velikonocemi je dost nejasný. Zato není pochyb o tom, kdo může za jeho rozšíření v moderní době - nepříliš známý německý spisovatel Christoph von Schmidt (1768 až 1854), jenž napsal povídku s názvem Kraslice o velikonočním zajíčkovi, který hodným dětem nosí malovaná vejce do pelíšku.
Jeho zásluhou dnes hledají nadílku schovanou v domě nebo na zahradě miliony dětí po celém světě a velikonoční zajíček má už své vlastní muzeum. Najdete je v Mnichově a čítá více než dva tisíce exponátů.
Co vše existuje
- V Rakousku je podobně jako v Německu oblíbené hledání vajec po zahradě, která přinesl a rafinovaně ukryl zajíček. Populární je také hra s vajíčky, jejímž cílem je co nejvíce rozbít skořápky vajíček protivníků.
- Slovensko: kromě vyšlehání pomlázkou jsou slovenská děvčata vystavena i dalším omlazovacím „krutostem“ - populární je polévání nebo rovnou hození do vody. Ovšem v takzvaném Odvetném úterý se role obracejí a vodním hrátkám i pomlázce tentokrát čelí udatní mládenci.
- Německo: kromě dětí, které se těší na zajíčka, si sváteční atmosféru vychutnávají i dospělí - v některých městech se mohou kochat pohledem na kašny nazdobené nádhernými kraslicemi. V sobotu a neděli se pečou velikonoční beránci a barví vajíčka.
- Polsko: v této křesťanské zemi je nejvýznamnějším dnem Boží hod, protože končí období čtyřicetidenního půstu. V kostelech si Poláci nechávají požehnat košík, kde je kromě vajíček ještě chléb, pepř, sůl a klobásy. O Velikonočním pondělí chlapci mrskají děvčata vrbovou větvičkou, polévají je vodou a voňavkou. Každé polité děvče se prý do roka vdá.
Maličký na zemi
Bylo by laciné tvrdit, že se k nám zajíček dostal až s reklamní vlnou, podobně jako Santa Claus. V mnoha krajích České republiky byl zajíček symbolem Velikonoc už dávno. Například kolem Příbrami se po desetiletí místo beránka peče piškotový zajíc a mají tu na něj speciální formy.
Při bližším posouzení není ovšem zajíc jako symbol Velikonoc vůbec mimo. V některých mytologiích symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života. Bible ho řadí mezi stvoření „maličké na zemi a moudřejší nad mudrce“.
Býval zobrazován jako bílý zajíc u nohou Panny Marie - symbol čistoty nad tělesným pokušením. Symbolizuje chudé, skromné a pokorné. Zajíc je však i první zvíře, které zjara vyvádí mladé, a tím si mohl spojení s Velikonocemi rovněž vykoledovat.
Který snímá hříchy světa
Zatímco zajíček je samá záhada, s beránkem je to jednoduché. V novozákonní symbolice znamená obnovu života, jeho vítězství nad smrtí a Ježíše Krista jako vykupitele hříchů, aby lidé dosáhli odpuštění a spásy.
Když spatřil Jan Křtitel Krista, zvolal: „Hle, beránek boží, který snímá hříchy světa!“ Beránek doprovází velikonoční oslavy už od nejstarších dob. Jediné, co nelze z historických pramenů s jistotou určit, je období, kdy beránčí maso nahradilo pečivo ve stejném tvaru.
O Velikonocích nejde jen o zajíčky a beránky, ale hlavně o rodinnou pohodu.
