Mohlo by vás zajímat
Martu zná snad každý, o její dceři se to říct nedá. Kateřina Moravcová totiž nepatří mezi potomky slavných rodičů (jejím otcem je režisér Jan Moravec), kteří se na vás od narození culí z časopisů, protože se jejich rodiče snaží, seč můžou, aby právě jejich „zlatíčko“ mělo publicitu. Marta Kubišová tohle nikdy nedělala. A Kateřina? Ta se médiím vyhýbá obloukem. Ale slyšela na náš argument, že její máma slaví významné životní jubileum a bude se objevovat sama, zatímco my bychom ji rádi představili i s tím, kdo je jí nejbližší, s její dcerou.
Paní Marto, jaká je vaše dcera? Má s vámi hodně společného?
Marta: Nevím, jestli hodně, ale přinejmenším to, že jsem její maminka. Pak mě napadá třeba láska ke zvířatům. No a jinak bych řekla, že v mnoha ohledech, i těch profesních, je v dobrém slova smyslu Kačenka jako buldoček. Když se pro něco rozhodne, zakousne se do toho a už to nepustí.
Kateřina: Až tak? Jako že jsem ambiciózní? Tak to bych neřekla. Spíš že se snažím být hodně pečlivá. To jo.
M: Jo, přesně tak jsem to ale myslela. Já taková třeba vůbec nejsem.
Nepřijde vám zvláštní, že byť je Katka potomkem dvou umělců, tak s tímto světem nechce mít nic společného?
M: No tak to mi bylo hodně divný právě v době, kdy maturovala. Myslela jsem, že půjde na Akademii výtvarných umění. Několik let jsme ji vozili na výtvarnou výchovu do „lidušky“, Kačenka byla podle všech evidentní talent... No a ona mi nakonec sdělila, že k talentovkám nepůjde.
Na scéně Divadla Rokoko v době svých pěveckých začátků. Na snímku s Helenou Vondráčkovou. „Tak tohle je ten můj největší zázrak, dcera Kačenka, když byla malinká.“ 
K: Protože jsem byla přesvědčená, že zas až takový talent nemám.
M: A od toho okamžiku jsem si řekla, že ji nikdy nebudu do ničeho tlačit, nic jí nebudu vnucovat, že je to její život a její rozhodnutí. I když si stále myslím, že v tom malování byla vážně skvělá.
K: Ale tenkrát jsi na mě měla být víc tvrdá. Možná jsi mě k těm talentovkám měla dokopat, protože dneska toho svým způsobem lituju.
M: Všechno je, jak má být... A co bys dneska dělala? Výtvarné umění není moc na uživení. To je taky svět sám pro sebe, o kontaktech, o prosazování se...
K: Dělala bych design, to by mě bavilo.
Co by dali jiní za takovou mámu!
K: To je fakt, taky si nestěžuju, naopak. Jen říkám, že třeba v určitých věcech, jako například s tím, že jsem chtěla jít na AVU a pak jsem se rozhodla, že nepůjdu, mě mohla donutit, abych to šla třeba jenom zkusit.
M: No, moje maminka, tvoje babička, mi několikrát říkávala „To tvoje vymodlený dítě... Ty jí zkrátka nedokážeš poručit.“
Se svým dlouholetým kamarádem Václavem Neckářem Milan Hein, ředitel Ungeltu (zpěvaččina domovská divadelní scéna), je Martiným nejbližším přítelem
Kateřino, jak vám máma vysvětlila, že nežijete se svým tátou?
K: Já si tohle nepamatuju... Tuším, že mi snad říkala, že do toho bytečku, kde jsme bydlely, by se s náma už nevešel. Ale já to nikdy nepociťovala jako nějakou újmu, nevnímala jsem to tak, že by mi taťulda vysloveně scházel. Na výlety jsem s ním jezdila i tak, takže jsem z toho žádné trauma neměla. Možná v tom nemalou roli sehrál i fakt, že se s mamčou rozvedli, když jsem byla docela malá.
M: Ale tenkrát, když jsem ti argumentovala tím malým bytem, okamžitě jsi měla odpověď.
K: Vážně?
M: Samozřejmě. Řekla jsi mi: „Mami, ale já myslím, že by se sem táta klidně ještě vešel.“
Kateřino, najde se vůbec něco, co vás ve spojitosti s mámou mrzí?
K: To bych musela asi hodně přemýšlet... I když jo, mrzí mě, že v době, kdy měla tu příležitost, neemigrovala do Francie. Já bych tak chtěla žít ve Francii. Bydlely bysme asi v Paříži...
M: No jo, ale taky bys nebyla tím, čím jsi dnes, a třeba taková, jaká jsi.
K: To je fakt. Jo, nebyla bych asi taková, jaká jsem... Ve Francii jsou úplně jiný možnosti. Kdybych žila v zemi, kde je moře, tak bych dělala něco kolem tamní fauny, třeba bych byla ošetřovatelkou v nějakém delfináriu.
„Když nás
v březnu 1996 poctila svou návštěvou britská královna, měla jsem tu čest být mezi pozvanými na setkání
s touto šarmantní dámou.“ Je listopad 1989 a Marta Kubišová se po téměř 20leté pěvecké pauze vrátila zpátky. Poté, co Modlitbu zazpívala na Václavském náměstí, následovala Letenská pláň. 
Vy jste prý, Kateřino, do listopadu 1989 nevěděla, že máma byla slavná zpěvačka.
K: Věděla, ale ne od mamči.
M: To je pravda, a já, protože jsem to s Kačenkou nikdy nerozebírala, jsem dlouho žila v domnění, že to vůbec neví, ale pak došlo ke kurióznímu překvapení.
TOP 10, co v Karlových Varech musíte stihnout:
Nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie, jehož tradici v roce 1802 založil Napoleon Bonaparte, Martě Kubišové předal na francouzském velvyslanectví v Praze velvyslanec Francie Pierre Lévy. „Francie tímto vyznamenáním oceňuje dílo a zásluhy velké umělkyně, zejména pak její odhodlané zapojení do boje proti komunistickému režimu po boku československého disentu,“ komentoval tuto mimořádnou čest.
K jakému?
K: Jo, myslíš v tom vlaku, že?
M: V dobách mého zákazu, ale to už byla Kačenka větší, jsme spolu na naši tehdejší chalupu na Vysočině jezdily tak jednou za dva týdny a trávily jsme tam víkendy. V té době jsme měly bílého pudlíka Amora. Jednou jsme takhle cestovaly rychlíkem a v kupé s námi seděla paní s maltézáčkem. Klábosily jsme, probraly jsme všechno možné. Ta paní se před Čáslaví chystala vystoupit a v takovém napjatém, trochu nervózním okamžiku z Káti vypadlo: „A víte, že moje maminka byla slavná zpěvačka?“ Paní ustrnula, já taky. Pak zareagovala slovy, že si to myslela, každopádně ji ale Kačenka uvedla asi do velkých rozpaků, protože spěšně vystoupila.
A od koho jste se, Katko, dozvěděla, že máma je zpěvačka?
K: Od babičky. Když jednou byla mamča v práci, pustila mi na gramofonu její písničku Dobrodružství s bohem Panem a chtěla slyšet můj názor. Nepoznala jsem její hlas. Prý jsem se babičky zeptala „Babi, jakej pán to zpívá?“
M: Vidíte, a já tak dlouho žila v té době v domnění, že Káťa nemá o mé pěvecké minulosti nejmenší tušení.
Jestli máte ráda Martu Kubišovou a chcete se o ní dozvědět ještě víc, můžete si další část rozhovoru přečíst ve Vlastě, která vychází ve středu 31. října. Třeba to, o čem si s dcerou povídá, když se sejdou v restauraci a mají na sebe čas.
SOUTĚŽ o 10 knih: MARTA KUBIŠOVÁ
vychází k jejímu ŽIVOTNÍMU JUBILEU
Soutěžní otázka zní: Ve kterém roce se zpěvačka narodila?
a) 1932
b) 1942
c) 1952
Svou odpověď posílejte formou SMS ve tvaru VLAmezeraMARTAmezeraA (B nebo C). Příklad SMS: VLA MARTA C. SMS odesílejte na číslo 900 11 07 nejpozději do 6.11.2012. Vyhrává každá 20. SMS se správnou odpovědí až do vyčerpání výher! Knihy vám budou poslány poštou během listopadu.
Soutěž technicky zajišťuje společnost Advanced Telecom Services, s. r. o. (ATS).
Cena jedné SMS je 7 Kč včetně DPH. Do soutěže můžete zasílat libovolný počet SMS. Z každého telefonního čísla lze vyhrát pouze jednou! V případě technických problémů volejte na infolinku společnosti ATS 776 999 199 (k dispozici v pondělí až pátek od 9 do 16 hod.), www.platmobilem.cz.