Zpěvák Xindl X vymaloval byt a narodila se mu holčička

Jak jste vůbec přišel na jméno Xindl X?

Inspiroval jsem se ve filmu Woodyho Allena Hollywood Ending. Utkvěla mi z něj tehdy scéna, kde se osleplý režisér usmiřuje se svým synem poté, co spolu několik let nemluvili kvůli uměleckým neshodám. Když během usmiřování Woody říká synovi: „Mám tě rád, Tony Waxmane.“ Ten mu odpoví: „Už se nejmenuju Tony, tati, říkám si teď Xindl X.“ A otec tedy říká: „Mám tě rád, Xindle X.“

Nejedná se o spříznění s tou postavou, ale ten název mi přišel vůči mým písním trefný. Svoje protestsongy totiž většinou píšu tak, že nejdřív stvořím nějakou postavu a pak píšu písně z jejího pohledu. Většinou ústy postavy něco na oko chválím, co chci ve skutečnosti kritizovat. Proto mi přišlo správné nevystupovat jako nějaký Ondřej Ládek, nýbrž jako anonymní Xindl z generace X.

Všechny písničky si sám skládáte. Nerozčilujete se někdy u toho?

Naopak, skládání je pro mě největší odreagování. Bohužel si toto odreagování můžu jen těžko plánovat dopředu. Nejčastěji dostanu nějaký nápad, když někam spěchám. Tak si ho zapíšu do mobilu a pak ho nemůžu najít. Nebo se inspirací nechám unést, rychle nápad rozpracovávám a pak nestíhám, co jsem měl.

Takže chodíte všude pozdě.

Jen výjimečně. Ona ta inspirace zase tak často nepřichází.

Má vaše album Lá$ka něco společného s tím, že jste se oženil?

Je to přesně naopak. Ač se deska jmenuje Lá$ka, milostné písně nečekejte. Lá$ka v názvu je psaná s dolarovým S, protože písničky jsou hlavně o kolizích vztahů s touhou po úspěchu a s touhou po penězích. Písně o lidech, kteří podlehli klamu, že je nikdo nebude milovat, pokud se nestanou slavnými a úspěšnými.

A tak jdou za svým cílem a na cestě za úspěchem neváhají obětovat cokoli, včetně lásky, kvůli níž to celé dělali. Takže je jasné, že žádná z písní není inspirovaná mým současným vztahem, ale spíš tím, co jsem zažil předtím. Ať už to byl vztah s Olgou Lounovou, který se nechal semlít soukolím šoubyznysu, nebo pokusy o vztah s fanynkami, jež byly předem odsouzeny k zániku.

S vaší manželkou Monikou jste se ale potkal na koncertě. Je to vaše fanynka, s níž vám vztah vyšel?

Kdepak, mojí fanynkou je až teď. Naši společní kamarádi ji na můj koncert přivedli. Žádného Xindla X do té doby vůbec neznala, což jsem byl moc rád. Vztahy s fanynkami nefungují. Nemůžete žít s někým, kdo vás nebere takového, jaký jste, nýbrž takového, jakého vás prezentují noviny nebo jak si vás vysní.

Jak jste se připravil v bytě na miminko?

Zatím jsem se nepustil do truhlářských prací, že bych vyřezával kolébku, ale trapně jsem všechno objednal přes internet. Vymalovali jsme ovšem byt, aby děcko přišlo do čistého prostředí. Kdyby se náhodou lékař spletl, pro jistotu jsme zvolili neutrální barvu – béžovou. Musím přiznat, že jsem se na novou barvu vážně těšil.

Žil jsem deset let mezi zářivě pomerančovými stěnami. První rok mi to přišlo jako dobrý nápad, ale postupem času už jsem tu barvu nemohl vystát. Navíc máme malý byt, jen dvě místnosti, tak jsem se těšil, že světlá barva ho zase rozzáří a nabudí iluzi většího prostoru.

Kromě malování bytu, ještě s něčím pomáháte ženě? Jak máte rozdělené domácí práce?

Rovným dílem – žena zvládá všechno a já jí k tomu obstarávám hudební doprovod.

Máte širokou škálu fanoušků. Kolik bylo nejmladšímu, s nímž jste se setkal?

Nejmladší fanoušci vznikají tak, že jim hudbu pouštějí jejich rodiče. Kolikrát jsem slyšel prozpěvovat svou melodii od batolete dřív, než umělo chodit. Otázka je, jestli ho mohu nazývat fanouškem. Jestli mu to vydrží.

A jakého nejstaršího fanouška jste potkal? Babičku nebo dědečka?

Moje máma bude babička a ještě jí nebylo šedesát. Ale lidi nad šedesát mám na koncertech velice často. Asi proto, že jsem se hodně pohyboval na folkové scéně a spousta lidí nejde jen za hudbou, ale za mými texty. Díky tomu si toho mohu v hudbě hodně dovolit a vydat se různými směry. Můžu experimentovat na rozdíl od ostatních, kteří jsou v nějakém hudebním stylu zaškatulkovaní.