Štědrý večer nastal...
... koledu přichystal. A taky doufám, že klid a pohodu. Těším se na radost, kterou uvidím u svých dvou holek. Už teď čekají na ten den D hodně netrpělivě. Štědrý den a Vánoce jsem měla vždycky ráda, ale co jsem se stala mámou, dívám se na ně jiným pohledem. Tedy když pominu stres a organizaci celých svátků.
Zajímá mě ten jiný pohled.
Když jsem se osamostatnila a odstěhovala od rodičů, měly pro mě Vánoce pořád své kouzlo, ale přece jenom tam chybělo takové to rozechvění. No a právě to se vrátilo s příchodem mých dvou holčiček. No, holčiček, Vája už je vlastně velká slečna!
Jak bys popsala ono rozechvění?
Jako pocit příjemného napětí, slabounkého šimrání v břiše, trošku tréma, někdy až dobrodružný pocit spojený s tím, „co bude“.
A můžeme si to vůbec vychutnat, když má být ten konec světa?
Konec světa už dávno proběhl.
Ne každý se v tomhle orientuje. Myslíš, že to čtenář pochopí?
Stačí si uvědomit, kolik se toho za poslední dobu změnilo, především v chování a přístupu lidí. Vezmi si tento rok – byl plný zvratů, napětí, nervozity, určité naježenosti plné vztahů-nevztahů, špatných nálad, nedostatku času... Každý trochu citlivější člověk ví, o čem mluvím. Stres, chaos, jako by se lidi uzavřeli do sebe a neměli čas na své přátele. Pocítila jsem ty stavy taky, ale teď se sklonkem roku se začínají zjemňovat. Takže podle mě je konec světa dávno za námi a spočíval v konci špatných mezilidských vztahů.
Coby Markéta Gautierová v Dámě s kaméliemi v příbramském divadle S Oldřichem Víznerem ve hře Hledání slov pražského Divadla Kalich 
Kéž bys měla pravdu.
Ale ony se opravdu začínají znovu nastavovat základní principy slušnosti. Určitá etapa ještě dojíždí, ale něco se zásadně mění. Asi to muselo dospět až do takových konců. Skončila i řada přátelství a zdánlivě dobrých vztahů.
Mluvíš o sobě?
Tohle se děje každému z nás. Věci se utřídily tak, jak měly. Pročistily se hlavně energeticky. Já hodně věřím a dám na energie. Ne že bych se o to tak hluboce zajímala, že bych k tomu studovala odbornou literaturu. Zkrátka něco cítím a reaguji na to.
Zírám, protože už přede mnou nesedí ta naivní princezna, ale dospělá ženská.
Změnila se toho spousta...
Takže nahlížíš na věci a situace jinak než třeba před deseti lety?
V určitých případech jsem stejně nepoučitelná. Ale už hodně dlouho, tak asi osm let zpátky, na sobě pozoruji, jak silnou mám intuici. Snažím se jí naslouchat. Někdy vítězí, a naopak, když si jí nevšímám, přijde zklamání.
Pohádku Z pekla štěstí uvidíte na Štědrý den v 9.50 hodin na Nově.
Autor rozhovoru na snímku třetí zleva. Jako královna v pohádce Čertova nevěsta 
Co ti rok 2012 vzal?
I v negativních zkušenostech se snažím hledat pozitiva. Takže tenhle rok mě svým způsobem uvolnil. Zbavil mě určité vnitřní sevřenosti, čímž mi umožnil mít víc energie, síly a sebedůvěry.
To bylo, co ti vzal. A koho ti vzal?
Mou milovanou babičku. Bohužel. Ale dožila se krásných devadesáti let.
Požehnaný věk. Říká se, že my si život krátíme, protože věci neventilujeme a hromadíme je v sobě.
Jo, to je velká pravda. Člověk by se měl někdy pořádně vykřičet, vybrečet nebo se svěřit někomu, koho má skutečně rád. A nestydět se za to!
Sabina ve své životní roli – maminka dvou dcer, prvorozené Valentýnky a o sedm let mladší Mayi.
Ty nejsi zrovna typ, který by svěřoval své soukromí.
Zažívám radosti, starosti a problémy života jako každá jiná žena. Ale soukromí je pro mě to nejcennější. Pokud si o něm nechci veřejně povídat, neznamená to, že bych nebyla upřímná. Prostě se snažím chránit svoje bližní. Bohužel v tuzemsku se na poli médií nedá věřit už ničemu. V dobrém odpovíš na nějakou otázku a v jiné redakci si z rozhovoru vytáhnou, co se jim hodí, překroutí to, přidají „senzační“ titulek a mají smyšlenou kauzu na titul. Je jim jedno, že spoustě lidí ublíží. Ale já skálopevně věřím, že každá špatnost se svému tvůrci minimálně dvakrát vrátí.
Souhlasím. Vánocemi jsme začali, tak jimi pojďme i končit – s kým se sejdeš letos u vánočního stolu?
Samozřejmě se svojí rodinou a doufám, že nikdo scházet nebude. I když vlastně scházejí ti, kteří už mezi námi nejsou. Máme proto takový zvyk, že si těsně před štědrovečerní večeří na chvíli zavzpomínáme na ty, které jsme měli rádi, něčím nás ovlivnili a teď už si je nosíme pouze ve svém srdci a v myšlenkách.
Pokud vás zajímá, proč nemá Sabina ráda silvestr a co jí osud chystá, přečtěte si odpověď v nové Vlastě 51/2012. Právě na stáncích!