Michal David: „Sebík kouká na koncert a křičí děda, děda!“

Jak je to s tím vaším staráním o vnuka? To jste děda na plný úvazek?

Přejeme si s manželkou, aby dcera v New Yorku dostudovala humanitní vědy zaměřené na scenáristiku, produkci a fashion mode, a proto se o Sebíka staráme. Navíc vždycky dostane nějaké volno, tak za námi přijede. Naposledy tady byla tři týdny. Studium je na dva a půl roku, už jí zbývá jen rok, přičemž půl roku z toho může strávit v sesterské Florencii. To by pak třeba jezdila na víkendy domů.

Klára vaše hudební nadání bohužel nepodědila. Co Sebastian?

Říká se, že geny se dědí ob koleno. V případě Sebíka to asi bude pravda. Muzika se mu moc líbí, rád se dívá na DVD s mými koncerty. Stále křičí: „Děda, děda, děda!“ Jestli v něm něco bude, zjistíme až tak za rok, kdy mu budou tři. Je trochu pohodlný a všechno mu trvá déle. Teprve teď se rozmlouvá.

Museli jste mu nějak přizpůsobit dům?

Hostinský pokoj jsem musel nechat přestavět na dětský. Například postel má jako auto, skříňku jako benzínovou pumpu a tapety z filmu Cars. Když jsme mu pokojík poprvé ukázali, koukal s otevřenou pusou, zalezl do postele a už jsme ho z ní nedostali. Je to jeho zázemí a teritorium. Na zahradě jsem mu také nechal postavit prolézačky.

Věnujete se mu víc vy, nebo manželka?

Oba stejně, víceméně jsme pořád s ním. Studio mám doma, tak si za ním vždycky odběhnu. Ještě nám pomáhá chůva Natálka, když si jde třeba manželka zahrát golf. Známe ji už dvacet let a Sebík si ji oblíbil.

Jak máte s manželkou rozdělené domácí práce? Je všeobecně známé, že rád vaříte.

Ovšem jen v případě, že má přijít návštěva. Pro rodinu moc často nevařím, to nechávám na manželce. Také se mi stará o agendu, dělá mi managerku a účetnictví, takže práce má hodně. S úklidem nám pomáhá Natálka a ještě k nám jednou týdně dochází zahradník, který pečuje o zahradu. Já se starám o umělecké věci.

Působíte jako velký pohodář. Dokáže vás vůbec něco rozčílit?

Mě jen tak někdo nevytočí. Snad jen blbci. Když cítím nějakou nespravedlnost a nemusí to být jen vůči mně. Třeba naposledy jsem cítil nespravedlnost vůči naší produkci v divadlu, když přišel amatér a začal nás kritizovat, jak to děláme špatně.

Nedávno jste opět vydal hity 80. let. Co vás k tomu vedlo?

Už jsem je vydal několikrát v různých obměnách, teď jsem se rozhodl pro symfonickou formu. CD jsem spojil s turné se čtyřčlenným symfonickým orchestrem. Myslím si, že tyto písničky si zaslouží klasický háv, aby byly živější.

Nedávno měl premiéru váš nejnovější muzikál Andílci za školou. Proč jste se rozhodl složit muzikál pro teenagery?

Protože pro teenagery u nás nic nevzniká. Točí se filmové pohádky, chystají se představení pro malé dětičky, ale nic pro děti v devátých třídách a na středních školách. Nechal jsem se proto inspirovat High School Musical. Příběh je velice jednoduchý, nechtěl jsem zacházet do hloubky. Přál jsem si, aby se bavili nejen děti, ale i rodiče.

Nejprve jsem uvažoval, že bude muzikál více taneční, ale do něj by nešel Josef Vojtek, kterého jsem si přál obsadit. Proto jsem se mu přizpůsobil a muzikál napsal rockovější. Je ve stylu Hannah Montana a podle prvních reakcí diváků se velmi povedl. Takové ovace na premiéře jsem ještě nezažil. Výkony dětí jsou opravdu neuvěřitelné.

*Proč jste si přál obsadit zrovna Josefa Vojtka?

Typově se mi hodil na roli zeměpisáře, který tajně učí žáky rockovou písničku. Pepa se od té doby, co účinkuje v našem divadle, velice dobře herecky vybarvil. Navíc je to úžasný kamarád, věčný optimista, a proto si spolu velice dobře rozumíme. Moc rád s ním spolupracuji.

Prý už se k muzikálu chystá filmový scénář. Většinou se muzikály v divadle připravují podle filmových verzí, ale vy to máte naopak.

To je myslím naše plus. Filip Renč režíroval divadelní podobu, a tak se do ní zamiloval, že chce natočit i filmovou. Už jsme dokonce dostali od několika televizí nabídku, že by se rádi s námi na muzikálu podíleli. Projektu věřím, na českých plátnech opět filmový muzikál pro teenagery chybí. Proč se dívat na americké, když můžeme mít svoje? Jen si musíme s výrobou pospíšit, aby nám dívčí skupina 5Angels neodrostla.

Nosíte v hlavě už nějaký další muzikál?

Chystám se na Matu Hari a zrovna nedávno jsem povečeřel s Kateřinou Brožovou, která kývla na hlavní roli. Premiéru jsem stanovil na 26. září příštího roku v Divadle Broadway. Bude to pro mě muzikantsky náročnější projekt, protože bych si ho přál mít více jazzový, do retra a zároveň propojený se soudobými styly. Půjde o takový hudební pelmel. Příběh, který napsal Ota Baláž, je velmi silný, takže milovníci divadla si přijdou na své.