Iveta Bartošová: Nepomohl mi stát, rodina ani fandové

Chystáte na 23. prosince koncert v Lucerně, bude? Nebo odpadne jako před dvěma lety?

Pokud zrovna 23. prosince nepřijde třeba potopa nebo zemětřesení, nevidím důvod, proč by se nekonal. I když je mi jasné, že kdyby – nedej bože – některá ze jmenovaných katastrof nastala, stejně se pak bude psát, že za zrušený koncert můžu já.

Budete zpívat živě, nebo využijete playback?

Proč playback, když za sebou budu mít Big Band Felixe Slováčka, vokalistky, dětský sbor a hosty? Navíc z koncertu bude i přímý přenos do TV Pětka (zbytek záznamu televize odvysílá na Štědrý večer – pozn. autora). Stejně playback nesnáším, je daleko těžší přesně se trefovat do nahrávky. Když si stoupnu na jeviště, potřebuji zpívat naplno.

Tvrdíte, že jste poslední měsíce nemohla zpívat kvůli úrazu ramene. Žil jsem v domnění, že hlasivky jsou v krku.

Samozřejmě. Ale byla jsem na nemocenské a musela jsem být v naprostém klidu, aby rameno srostlo.

Nejednou jste řekla, že bez Josefa byste zemřela hlady, pomáhal vám finančně. Není to pro vás trochu ponižující?

Nebudu se stydět za to, že jsem se kvůli těžkému zranění do této situace dostala. Stát, rodina ani fandové mi nepomohli, ba naopak. Je důležité mít po boku někoho, kdo vás prostě nedá. Můj přítel a syn jsou takoví, oni jsou moji dva rytíři.

Čím vám musí chlap imponovat, aby si získal vaši přízeň?

Josef je praktický, nesmírně pracovitý, obětavý a tolerantní člověk, který mi v mé náročné profesi velmi pomáhá. Vytváří rodinné zázemí, které moc potřebuju. Na takového partnera jsem si musela hodně dlouho počkat a asi i něco vytrpět, abych si ho zasloužila. Krásně se doplňujeme úplně ve všem, mám v něm obrovskou podporu. Je to oboustranné, a to je ve vztahu přece to nejdůležitější. Jsme spolu šťastní.

Váš syn Artur byl svěřen do péče otce, Ladislava Štaidla. Jaké to je pro mámu, když nemůže žít se svým dítětem?

Dohodli jsme se s Láďou, že to nebudeme medializovat a vysvětlovat. Chráníme našeho syna a daří se nám to. Ale to víte, že mi Artur šíleně chybí! Byla to ta největší bolest v mém životě. To vědomí, že najednou není ve svém pokoji, vedle mě… Tohle určitě pochopí každá máma. Ale jsme denně v kontaktu a jsem na něj nesmírně pyšná.

Když se podíváte do zrcadla, koho vidíte?

Po třiceti letech kariéry a těžkém zranění jsem někdo jiný. Snad lepší… Dokonce se někdy dokážu i pochválit za to, co jsem za tu dobu stihla udělat. Věřím, že jsem se ze svých chyb poučila. I když… člověk nikdy neví.

Před necelým rokem byl ten pohled do zrcadla jiný?

Tehdy jsem si nevěřila. Pořád mi strašilo v hlavě: „Najdu vůbec znovu odvahu vyjít na jeviště?“ Ten rok absence byl pro mě moc dlouhý. Jinde ve světě si umělci dávají pauzu i několik let a nikdo to neřeší, prostě normálka. Ale Bartošová si to asi nemůže dovolit! Ach jo, jsem přece jen člověk! Ale k mému povolání je sebevědomí nutné, musela jsem ho proto nasbírat zpátky. Někdy mám ale pocit, že právě to spoustě lidí vadí.

A jsme u toho – tvrdíte, že za vaši reputaci i pověsti o nevyrovnaném vztahu k alkoholu mohou novináři. Na druhou stranu bez mediální popularity byste těžko dostala nabídku na svoji reality show.

Média jsou mocná. Jenže já se každé ráno budím se strachem, jaký nesmysl o mně zase kde vyjde. A stejně věřím, že nabídku na vlastní pořad bych dostala i bez nich. Taky netvrdím, že jsem nikdy nepila alkohol. Sem tam si dám dvojku vína k dobrému jídlu. Je to snad nějaký prohřešek?! Když jsem kvůli těžkému zranění nevycházela z domu, bulvár to hned sváděl na alkohol. Já si snad nemůžu dovolit už ani rýmu... Jenže kvůli těmhle fámám jsem ztratila zakázky, pořadatelé mi nevěřili. Ale já jsem jak zvíře.

Jak to myslíte?

Když jsem nemocná, zalezu do kouta, abych se uzdravila, a pokud možno nikoho neobtěžovala. Nabídka z TV Pětky opravdu spadla z nebe. Konečně si zase vydělávám na živobytí a dělám práci, kterou miluju.

Někdy si říkám, že vás snad tohle padání a vstávání z popela i baví.

Není to cílené a hrozně mě trápí, že se to tak prezentuje. Vždyť já vlastně nikdy nepřestala zpívat. Že někdy přijde chřipka, pracovní úraz, zlomenina, to snad máme každý.

Koho z branže považujete za skutečného kamaráda, kterému se můžete s čímkoliv svěřit a požádat ho o pomoc?

Skutečnou kamarádku mám pouze jednu a není z mé branže. Mám ji moc ráda i za to, jak je statečná.

Pokud chcete zjistit, jak přesně plánuje Iveta Vánoce a jestli byla někdy v životě opravdu šťastná, přečtěte si novou Vlastu 49/2012.