Toužíte po harmonii? Zkuste zasněžený Kuks!

Kuks 1
Kuks
Zábava 18. února 2012

Labe je tady zatím nenápadnou říčkou a stavby na vrcholu kopce nad ním působí něžně a křehce.

Ticho krajiny nedaleko Jaroměře je balzámem na duši a mrazivá procházka mezi sochami za zvuku křupajícího sněhu krásným úvodem třeba pro příjemnou večeři ve dvou.

Při návštěvě Kuksu stojí za zapamatování dvě jména: hrabě František Antonín Špork a Matyáš Braun. Hrabě, zrozený rozmarným, zlatým, ale zároveň bohabojným barokem, si pro své lázně a hospital vybral krásné labské údolíčko a nechal je překlenout výstavním schodištěm, klesajícím a stoupajícím jako nějaký hudební nástroj.

To ale předbíhám v čase, původně ho totiž zaujaly místní prameny, z nichž tři měly pověst léčivé vody. Hrabě je svedl do kamenné nádrže ve skalní klenbě, k ní upravil lesní cestu a nad ní postavil kapli Nanebevzetí Panny Marie.

Za ní pak vybudoval dřevěné stavení s kotli na ohřívání vody, kterou potrubí odvádělo do prozatímního dřevěného domku. To byl prvopočátek budoucích lázní.

Genius loci půvabného údolí podněcoval představivost vzdělaného hraběte, jenž miloval symboly a alchymii. Ke stavebnímu rozmachu ho podnítilo i dobrozdání profesorů pražské univerzity v čele s jeho osobním lékařem J. F. Löwem, kteří v roce 1694 potvrdili léčivé účinky místní vody.

Kuks 3
zdroj: Vlasta
Kuks 5
zdroj: Vlasta

Barokní hrátky

A kdo vymyslel kamennou krásu zdejších budov? Asi architekt Giovanni Battista Alliprandi, který měl v duši taky barokní nezbednost.

Jednou z ozdob areálu byla třeba kašna se sochou kyklopa Polyféma, který držel u úst píšťalu. Melodii obstarával hrací stroj v zádech sochy, poháněný vodou. A z okolních lastur občas na nic netušící návštěvníky vystříkla pro obveselení voda.

Sochy harlekýnů s hracími strojky ostatně stávaly na každé straně mostu. Každoročně taky přibývaly nové stavby – promenády s arkádami, lázeňské budovy, letohrádek, dřevěné divadlo.

Nakonec hrabě postavil závodiště, Dům filozofů a zámek, dokončený roku 1710. Komplex lázní se stal rychle oblíbeným místem setkání významných šlechticů.

Levý břeh patřil stavbám světským, pravý církevním. Systém alegorií, jinotajů a metafor, kterým už dnešní návštěvník bohužel nerozumí, spoluvytvářely na obou březích řeky zahrady s fontánami a plastikami. Spojnicí bylo schodiště, po kterém kráčím i já dnes, s křupajícím sněhem pod nohama.

V jeho kaskádovitém zábradlí proudila při letních radovánkách hraběte Šporka voda a odshora dolů vytvářela snižující se tóny jako u klapek klavíru. Já jsem tu ale v zimě, kdy se proměnila v malé oslnivé rampouchy.

Která z nich jste?

Lázeňský Kuks dosáhl evropského věhlasu a patřil spolu s Cáchami a Baden-Badenem k místům, kam pravidelně zajížděla nejnoblesnější honorace.

Na návrší na pravém břehu vznikl podle návrhů Alliprandiho úchvatný kostel s knížecí hrobkou na půdorysu nepravidelného osmiúhelníku prostoupeného rovnoramenným křížem.

A pak konečně přišla na řadu stavba rozsáhlého hospitalu s lékárnou, který sloužil stovce starých a práce už neschopných poddaných ze Šporkových panství.

Hrabě toužil po kráse. A dostal ji – sochařské výzdoby se ujal roku 1713 Matyáš Braun. Ten ozdobil terasu před kostelem sochami Blahoslavenství, Náboženství, Blažené a Žalostné smrti.

Před křídly hospitalu umístil na jedné straně dvanáct alegorických soch Ctností, na druhé straně dvanáct soch Neřestí. Podívejte se jim do obličeje a zjistěte, kým jste…

Bohužel, po smrti hraběte lázně rychle zanikly, protože dědice to nezajímalo. Povodeň a vichřice je ještě v 18. století hodně poničily, takže většina staveb, bohužel včetně zámku, byla zbourána.

Ale přesto jich zůstalo dost na to, abyste strávili krásné odpoledne prohlídkou místa, inspirujícího kdysi dávno geniální stavitele, sochaře a investory k vytvoření něčeho tak krásného.

Kuks 11
zdroj: Vlasta
Kuks 8
zdroj: Vlasta

Zlaté pruty

  • O Kuksu se vypráví stará legenda: Kdysi našel pocestný v místech dnešní obce tři zlaté pruty. Jen tak ze země vyrůstaly. Po krátkém váhání je utrhl a spěchal do Jaroměře, aby je zpeněžil. Ale jak už to bývá, s jídlem roste chuť. Brzy běžel znovu na místo, kde pruty nalezl, a hle, pruty znovu dorostly. Zase je prodal a běžel se podívat, zda vyrostly další. Byly tam i potřetí, ale zvědaví občané jaroměřští na něm vyzvěděli, kde zlato bere. Ani se neví, zda jim svěřil své tajemství u vína, nebo pod nátlakem. Jisté je jen to, že prozrazené kouzlo přestalo existovat. Od té doby už nikdo zlaté pruty nenašel. Zkusit to ale můžete, co kdyby náhodou?