Lucie Bílá
zpěvačka a žena
„Mám ráda autora jménem Osho. Řekl mimo jiné pro mě srozumitelnou větu: „Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne lásku dávat, namísto aby ji vyžadoval. Když začne překypovat a sdílet, když začne rozdávat…“
Tohle nějak celý život instinktivně cítím. Občas vypadám, že bez rozmyslu plýtvám city, ale není to tak. Každý člověk stojí za to, aby byl milován. A když s ním nemůžu být já (anebo on se mnou), určitě se někde najde ta jeho správná druhá půlka. Člověk musí umět i s láskou opustit. To je podle mě nejvyšší forma lásky ženy k muži a obráceně.“
Marcela Košanová
čarodějnice a kartářka, ženy i muži k ní – stran lásky – chodí denně
„Láska nemá přívlastek. Láska je životní impulz. Něco, co pohání člověka dopředu. Něco, co mu denně dovolí otevřít oči, vstát a jít.
Náš problém je v tom, že si lásku stále s něčím pleteme. Nejčastěji si ji pleteme se zamilovaností, pak s osobní přitažlivostí, často také se sexem. Přitom opravdu hluboce můžeme milovat i člověka, se kterým vůbec sexuálně nežijeme.
Denně potkávám lidi, kteří „čekají na lásku“. Láska se musí nejdřív dávat. Pak se vrací, klidně i násobně. Není to klišé. Je to tak. Jinak to prostě nefunguje, kdyby se člověk přetrhl. Lásku nelze pasivně „vyčekat“.
Často slýchávám: „Já svého partnera opravdu miluju, ale jen kdyby on (ona)…“ Opravdu milovat nikdy neobsahuje kdyby. Že tahle kategorie existuje, máme stokrát ověřeno na dětech: milujeme stejně rošťáky i ty hodné, chytré i ty pomalejší. A také na životě: lpíme na tom našem, i když se dá jen stěží říct, že je růžový… Ale jen málokdy tohle máme vůči partnerovi. Pokud si dva lidé dávají limity, tak nemilují. Láska, pokud opravdu mluvíme o lásce, je bezpodmínečná.
Říkávám často: „Běda člověku, který si splete zamilovanost s láskou!“ Takový ucítí později velkou bolest!“
Nina Divíšková
herečka a výjimečná žena jednoho muže
„Divný koloběh současné „moderní“ nezodpovědnosti lze překonat jedině „láskou jako trám“. Co jsem v životě opravdu hodně chtěla, bylo udržet si svého muže. To se mi nakonec podařilo, ale nebylo to jednoduché, samozřejmě. Radu, jak na to, nemám.
Ale když u oltáře řekne ženská „Ano, já s ním vydržím,“ musí mít pochopení a touhu vydržet to. To malý slovíčko je pro mě zásadní a vždycky bylo.“
Marta Davouze Železná
zakladatelka Centra Franze Kafky
„Teprve časem jsem pochopila, že skutečná láska obsahuje soucit. Ale v té naší (s Vladimírem Železným), která byla nesporná, byla všudypřítomná soutěž. Žili jsme zajímavý, ale smutný příběh. Takové však nemívají happy endy.“
Marsha Kocábová
spisovatelka, textařka a cvičitelka pilates
„Měli jsme vztah jiný než jen manželský (důraz na to, že ne jiný než manželský, ale jiný než JEN manželský). Byla mezi námi vazba. A tu už budeme mít vždycky. Ale neměla jsem sílu žít s jeho milenkami. Všechno má své hranice. Už jsem se na sebe nemohla podívat do zrcadla.
Takže hlubší vztah jsou tři děti, léta života, průšvihy, radosti… to je silnější než momentální sebeúcta. Ale na druhou stranu nechci říkat, že je to dobře. Já jsem pasivní, a to je blbá vlastnost.“
Sylva Lauerová
spisovatelka
„Od životního partnera nepožaduji fyzickou věrnost. Dávám mu prostor žít. A záruku lásky – mateřské, sesterské. Potom nabízím pochopení. Naopak po milenci vyžaduji striktně věrnost. Můj milenec je tu od toho, aby se miloval jen se mnou. U něj hledám vášeň, romantiku.
Partnerský vztah je duchovní, milenecký, tělesný. Na počátku je vždycky románek. Záleží ale na tom, v co přeroste. Lidé by měli konečně přistoupit na to, že člověk není zralý (nebo nezralý?) na celoživotní monogamní systém.
Já znám dva nebo tři, myslím si, monogamní páry. U jednoho si nejsem jistá, tam mám pocit, že je to, jak to bývá často, z nouze ctnost. U dvou mám dojem, že je to naplněný a kvalitní vztah, který pomáhá překonat nečekaná úskalí. Jsou spolu 12 let. Ale za rok to může být jinak.“
O RŮZNÝCH DRUZÍCH LÁSKY A TAKY O TOM, JAK TENTO VELKÝ CIT VNÍMAJÍ A CHARAKTERIZUJÍ ČLENOVÉ REDAKCE ČASOPISU VLASTA, SE DOČTETE V PRVNÍM KVĚTNOVÉM ČÍSLE 18/2012.
