Na jednu stranu by člověk čekal, že tě uvidí smutnou, ale ty se usmíváš, vypadáš spokojeně, vyrovnaně...
Fakt je to vidět? To je super. Bude to tím, že jsem teď plná lásky. Není to jednoduchý období, ale myslím, že můj duševní metabolismus pracuje správně.
Takže se máš skvěle?
Mám se silně – tak jsem to vlastně ještě nikdy nikomu neřekla...
Proč?
Protože jsem nevěděla, jakej to má význam. Upevnila jsem si pozici člověka, pozici skutečné Terezy Pergnerové. Zvlášť poté, co jsem si před pár měsíci prošla docela velkou krizí.
Rozchodem s tvým životním partnerem Jiřím Chlebečkem.
Jo. Tvrdím, že to není ani dobře, ani špatně, zkrátka se to takhle stalo. Věci se ale nedějou jen tak, čili i tento rozchod musel proběhnout, abych si uvědomila spoustu věcí a mohla jít zase dál. Silnější, obohacená o další důležitou zkušenost... Dělám všechno, co v danou chvíli dělat můžu, i když jsou ty možnosti třeba omezený.
Tato rodinná fotografie už je minulostí. Tereza s dětmi Samuelem a Natálkou a s Jiřím Chlebečkem.
Týden po rozchodu jsi s dětmi přišla i o střechu nad hlavou...
Přišel za mnou majitel a musela jsem dům opustit. Bylo to vážný. Musela jsem jednat... Myslím, že ten poslední život, kterej vedu, splácím nějaký účty. Na některý věci už není čas, malichernosti odhazuju pryč a jakákoliv konfrontace musela jít stranou. Zkrátka přišel den, kdy se rozplynul sen, a nastoupila realita. Ale nelituju se, beru to jako požehnání.
Požehnání, když se teď díváš zpátky. Ale co ti běželo hlavou v tu chvíli?
Co proboha budeme dělat? Nebyla jsem v tom sama, ale taky moje dvě děti a pět zvířat k tomu. Neexistovalo, abych se o ně nepostarala, a zároveň jsem nechtěla, aby tím byli všichni vystresovaní. Nejdřív se mi tomu nechtělo věřit, ale o půlnoci, v ten den, co jsem se dozvěděla, že jsme přišli o střechu nad hlavou, mi došlo, že nemám na výběr. Nebyl čas ani na to, abych hledala podnájem někde v Kralupech nad Vltavou – s ohledem na Samovu (Samuel, syn – pozn. aut.) školu.
A taky – kdo vezme do podnájmu matku s dvěma dětma a k tomu navíc pět zvířat? Nikdo... Takže jsem se v tu chvíli racionálně rozhodla. Všechny svý věci, celej svůj život, jsem naskládala do krabic a navezla do jednoho pražskýho skladu, tam je uzamkla a každej měsíc platím nájem. Nájem za svůj život uskladněnej na 11 m². No a odstěhovala se k mámě, abych měla alespoň nějakej čas celou tuto situaci řešit.
Jak vás přivítala?
Nechci, aby to vyznělo hloupě... máma je strašně fajn, ale přece jen jsme narušili její vlastní život a já si to sakra uvědomuju. Jasně, že mi to nedává najevo, ale já to cítím. Vnímám to a nechci toho zneužívat. Víš, beru to jako startovací plochu pro to, kudy a kam se rozběhnu.
Tereza v dobách moderování ESA. A na snímku z VyVolených, což byl její moderátorský comeback.
Máš výčitky?
Přijde mi normální, že se dítě, když se mu nedaří, vrací pod mámina křídla. Jo, to určitě. Ale znáš mě, já už jsem taková. Odmalinka mám v sobě zakořeněný, že svejma nezdarama nebo komplikovanejma situacema neobsazuju život někoho jinýho. Tohle zkrátka nedělám. No, a když už není zbytí, tak velmi, velmi nerada. Teď to zbytí vážně nebylo, takže si té máminy otevřenosti a samozřejmosti, že jsme za ní mohli přijet, vážím o to víc.
Můj život? Momentálně improvizace. 
Proč se váš vztah rozpadl?
Ty rozpory už mezi náma probíhaly plus minus dva roky. Tím, že se mu například nedařilo v práci, byl hodně podrážděnej. To se odráželo samozřejmě i doma. Snažila jsem se všechno zvládnout, všechno pochopit, ale už toho bylo tolik... Najednou jsem si uvědomila, že mezi náma už není absolutně žádná něha a to něco nepopsatelnýho, co člověk cítí a k partnerství nebo k soužití s někým, na kom mu záleží, potřebuje.
Všechno vyprchalo a zůstal holej problém, že si lezeme na nervy. Logicky přišel okamžik, kdy se to rozpadlo. Jo, není to podle mejch představ, ale teď je úplně jedno, kde jsou mý představy. Pro mě je podstatný, aby to Sam a Natálka pocítili co nejmíň. Sice teď nežijeme život, kterej by měl svůj určitej řád, je to taková, řekla bych, improvizace. Ale snad nebude dlouhá.
Je pro tebe vztah s Jirkou otevřená, nebo uzavřená kapitola?
Pokusím se být přesná... cítím, že ještě otevřená. Strašně jsem se spálila a zklamala, ale zároveň vím, že nemůžeme lidi jen tak odepsat, protože udělali chybu nebo se chovali zbaběle. I když právě zbabělost z duše nenávidím. Já Jirku neodepsala, ono to vlastně ani nejde, protože byl, je a pořád bude otcem Natálky.
Jsem ráda, že spolu můžeme komunikovat a neuráží se. Což v průběhu našeho soužití bylo na dennodenním pořádku. Proto říkám, že je pro mě tato kapitola pořád otevřená. Žádný navazování na starý pravdy. Je to rozpad, na kterej se dá buď velmi dobře stavět znova, anebo už nikdy.
O tom, proč šla do reality show Farma a jak se chystá svým dětem najít nový domov, se dočtete ve Vlastě 25/2012.
