Kateřina Klasnová: Máme italskou domácnost

Rozhovor s Kateřinou Klasnovou původně neměl být moc o politice. Přesto jsme se jí nevyhnuly. Je to totiž něco, čím v současnosti žije nejvíc.

Je upovídaná, ale měla jsem pocit, že i o té nejobyčejnější odpovědi pečlivě přemýšlí. A odmítá mluvit o svých vnitřních pocitech...

Zdá se vám šťastným tento způsob léta?

Lidsky ano. Už mám za sebou dovolenou a vydařila se naprosto bezchybně. Pracovně je to horší.

Proč? Protože Poslanecká sněmovna zasedla i o prázdninách?

To vůbec ne. Myslím, že poslanecké dvouměsíční volno nemá opodstatnění jako třeba u učitelů po deseti měsících intenzivní práce s dětmi. Spíš mi vadí, co a jakým způsobem Poslanecká sněmovna v červenci řešila.

K politice se ještě dostaneme. Ale když už jste zmínila děti, co vlastní potomci? Zanedlouho vám bude pětatřicet a dá se předpokládat, že se vás okolí bude ptát na založení rodiny stále častěji...

S Vítkem rodinu mít chceme, ale nijak to neplánujeme. A v současném pracovním vytížení nás obou to, myslím, asi hned tak nebude.

Pořád Vítka milujete?

Samozřejmě, jinak bych s ním nebyla. I když často to je boj. (smích) Jsme taková italská domácnost, zvlášť když se začneme bavit o politice i doma. V červenci jsme oslavili dvouleté výročí svatby, na podzim spolu budeme už deset let. Vzorem manželského soužití jsou mí rodiče, kteří jsou spolu skoro padesát let.

Veřejnost vás nejdřív vnímala spíš jako zlatokopku, jestli se tak můžu vyjádřit. Řekla bych ale, že se díky vašim politickým aktivitám pohled lidí mění. Máte taky ten pocit?

Po vstupu do celostátní politiky mě spíš fascinovalo, že někteří novináři byli po setkání se mnou překvapení, a sami mi to říkali, že nejsem unylá pitomá blondýna. Že mám svůj názor a prosazuji ho přímočaře. To je sice v politice asi spíš na škodu, ale mě nikdy žádné politické tanečky nebavily.

Vyhovuje vám tedy asi víc role opoziční poslankyně.

Byla jsem proti vstupu naší strany do vlády, takže ano, určitě mi víc vyhovuje být v opozici. Ostatně druhé volební období jsem také opoziční zastupitelka v Praze 1. Dělají mi problémy politické kompromisy, hraní politických her a zavírání očí nad nepravostmi koaličních partnerů. Na druhou stranu je třeba objektivně říct, že opoziční kritika je jednodušší a být v opozici znamená sice možnost svobodně vyjádřit svůj názor, ale máte mnohem omezenější prostor prosadit své cíle. Já mám ale ráda přímé postupy a přímé vyjadřování.

Tak mi tedy přímo řekněte, jestli jste kdy byla tou zlatokopkou. Hodně žen si totiž neumí představit, že jste se do Víta Bárty opravdu zamilovala.

A proč ne? Pro mě je Vítek charismatický a přitažlivý chlap s ohromným přehledem v mnoha různých oblastech. A navíc je s ním legrace. Ano, je bohatý. Málokdo ale ví, že na vybudování své firmy dřel od studií na střední škole. Vše, co má a co kdy dokázal, je vykoupeno prací až osmnácti hodin denně i o víkendech. Pro peníze s ním skutečně nejsem. Špatně snáším, když je příliš velkorysý, a dodnes se bráním jeho snahám mě rozmazlovat.

Jak vnímáte svůj mediální obraz? Je pravdivý?

A jaký je ten obraz podle vás?

Zjednodušeně – solidní a chytrá ženská, která si vzala gaunera a reprezentuje špatnou politickou stranu.

Obraz mého manžela jako gaunera je právě ten pokřivený mediální obraz. Okolo soudu se mě novináři stále dotazovali, jestli se už konečně rozvádíme. Stojím za Vítkem a stojím i za stranou Věci veřejné. Vítek dostal podmínku, protože to, že někomu půjčil vlastní peníze, může být posouzeno jako úplatek. Soudce však paradoxně také konstatoval, že šlo skutečně o půjčku, a to podvodně vylákanou Kočí a Škárkou za účelem diskreditace Bárty.

Podařilo se to, že? Ale myslím, že hodně lidí to vnímá přesně tak, jak to bylo, jako potřebu odstranit ministra dopravy, který zlevnil stavbu dálnic o miliardy, a naštval tím stavební firmy, který půjčil statisíce ze svého, ale nikdy nesouhlasil s rozkrádáním stamilionů ze státního. A myslím, že to je obecně i problém Věcí veřejných. Nezapadly do obvyklých politických kolejí, odmítají politické čachry. Média to sice takhle nevnímají a neprezentují, ale takhle na to nahlíží podle mě čím dál víc lidí.

Neuvažujete tedy o přechodu do jiné, perspektivnější politické strany? Nebo o založení nějaké nové, „neprovařené“?

Ne. Zápas určitě dokončím v dresu týmu, ve kterém jsem začala. Jiné politické strany bych mohla považovat za perspektivní, pokud bych chtěla držet pusu a krok a chtěla získávat posty. Jenže já jsem i na funkci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny rezignovala, protože jsem po odchodu VV z vlády odmítla vyměnit zachování našich pozic za poslušné hlasování s vládou. A založení nové strany? To už předvedla Karolína Peake.

Odštěpení Karolíny Peake a dalších poslanců prý bylo geniálním tahem Věcí veřejných. Mohly začít kritizovat vládu jako opozice, a přesto si uchovaly vliv na ministerstvech...

To byl nesmysl od samého počátku, jen další mediální spekulace. Někteří lidé prostě jen opustili své principy a zachovali si tím posty, když Věci veřejné začaly hovořit naplno o přehmatech vlády a chtěly odejít do opozice.

Vy jste tím ale přišla o nejlepší kamarádku, že?

Ano, několikrát jsem už říkala, že první půlrok letošního roku pro mě byl hodně náročný hlavně lidsky. Vítkův soud, odchod Karolíny... Dobře mi nebylo. Ale promiňte, se svými pocity ohledně jí se nechci svěřovat do časopisu.

S ČÍM SE ALE KATEŘINA KLASNOVÁ ČASOPISU VLASTA SVĚŘILA? DOZVÍTE SE V ČÍSLE 34/2012.