Martin Kraus: Jak na ženy? Upoutat, ukecat, odejít!

Jak vám raketový nástup do světa médií změnil život?

No, trochu změnil. Nejdřív jsem se toho bál, ale už jsem si zvykl. Je mi už skoro třicet, a snažím se být tak nějak nad tím vším.

A co na něj říkají kamarádi a rodina? Nevyčítají vám třeba někdy, že jste se trochu změnil nebo že na ně nemáte čas?

Mí opravdoví kamarádi, kteří mě znají odmala a mezi kterými jsou třeba saniťák, učitel nebo inženýr, se se mnou o natáčení a herectví nebaví. A na ně si čas udělám vždycky. Bavíme se o koních, motorkách, holkách, prostě o úplně normálních věcech. S některými se znám už od školky a jsou jako mí bráchové.

Občas samozřejmě někdo z nich utrousí v hospodě nějakou narážku, že jsem celebrita, ale hned toho nechají, protože nemají důvod k podobným řečem. Pořád jsem ten Martin, který ze všeho nejraději chodí v ustřižených džínách. A protože začalo léto, ustřihl jsem si další. Já myslím, že už se snad ani změnit nemůžu. Já se zas tak moc nežeru. A kdyby mě něco podobného náhodou napadlo, tak při kydání hnoje mě to zase rychle přejde.

Berete kydání hnoje jako vhodnou terapii?

A víte, že docela jo? Pro mě je štěstí, že máme statek a koně. Vždycky jsem byl a pořád jsem docela hyperaktivní, potřebuju se utahat. A na statku je k tomu dost příležitostí, máme čtyřicet koní, takže popadnu vidle, a to mě spolehlivě odrovná. Zkouším taky lézt po horách, k tomu mě přivedl Mirek Etzler. Já jsem někdy z přetlaku energie jako papiňák. Tak trochu ode zdi ke zdi. Dokážu se radovat jako malý kluk, jindy mě rozbrečí přiblblý americký film anebo vytočí nějaká blbost, a já mám pak chuť se prát.

Perete se často?

Dřív jsem se pral víc. Nesnesu bezpráví a měl jsem pocit, že se musím zastat každého, komu se nějaké děje. Tak jsem se vždycky zamíchal do nějakého sporu a párkrát dostal pořádně na budku. Taky jsem hodně zlobil ve škole a nosil spoustu poznámek. Ale všechno to začalo už ve školce. Jak jsem vyrůstal na statku u koní, a do desíti let byl jedináček, maminka se bála, abych náhodou pak nebyl ve škole zakřiknutý. Proto mě v pěti letech dala do školky a já se tam choval jako utržený ze řetězu. Strašně moc jsem se pral a musel se za každou cenu prosadit. Prostě pravý Beran. To mám po mámě, ona je také taková – temperamentní jako nějaká Italka.

Říkal jste, že jste byl do deseti let jedináček?

A pak se narodil brácha Ondra. Je mu devatenáct, taky je hodně společenský a svérázný, ale jinak než já. Je takový akurátní. Má diář a v něm všechno přesně naplánované, já si ho pořídil teprve před dvěma lety. Brácha by chtěl dělat režii, miluje muzikály, píše scénáře. Doufám, že se mu podaří prorazit a já si jednou v nějakém jeho filmu zahraju.

Zatím hrajete ještě v jednom seriálu – Ententýky. Jakou roli jste dostal tam?

Hraju v něm naopak kladnou postavu – hasiče Tomáše, což je takový správňák, který když se zamiluje, udělal by kvůli lásce cokoli. Partnerku mi tu hraje Lucie Zedníčková. Je to takový skaut a je mi bližší. Tím, že je seriál laděný trochu komediálně, můžu ho hrát s větší lehkostí.

Říkají o vás, že jste takový český Belmondo. Kdy vás k němu začali přirovnávat?

Už na přijímačkách na JAMU, ale to asi proto, že jsem ho hodně kopíroval. Kromě toho mám stejně jako on rád ženy a rád je dobývám. Ale Belmondo mě provází celý život. Když jsem měl první rande, bylo to asi ve čtvrté třídě, chtěl jsem po té holčičce, která se mi líbila, aby mi uvařila Baramati. Nechápala, o čem mluvím. Ve filmu Veselé Velikonoce hraje Belmondo velkého záletníka, jenž si v indické restauraci objednává jídlo jménem Baramati. Je to pokrm, který jako první uvaří indická žena muži, když se jí líbí. Takže já si hrál na Belmonda od dětství. Už jako pětiletý kluk jsem si pouštěl jeho filmy a na ty jeho hlášky balil holky.

Na co balíte holky teď?

Teď už holky nebalím, na to už nemám věk. Ale baví mě ženy překvapovat, provokovat. Třeba tím, že udělám něco, co ode mě nečekají. Mám dojem, že jim docela rozumím. U koní se pohybují převážně holky. Táta byl pořád v práci, vychovávala mě hlavně máma a vyrůstal jsem se sestřenicí. Já se nikdy nemohl měřit s namakanými dvoumetrovými svalovci, ale mám dojem, že jsem dokázal holky upoutat, nebo hlavně ukecat. Upoutat, zaujmout, odejít. Prostě Belmondo, no ne?

DALŠÍ ROZHOVORY, TIPY NA CESTOVÁNÍ, ZDRAVÍ, DOMÁCNOST A SAMOZŘEJMĚ SPOUSTU HER A KŘÍŽOVEK O SKVĚLÉ CENY NAJDETE V ČASOPISE PŘEKVAPENÍ.