Kateřina Brožová: Ten rok tak strašně rychle utekl!

Co vám dal a vzal rok 2012?

Zaprvé musím říct, že strašně rychle utekl. Už loni v lednu jsem vnímala, že přinese spoustu zásadních změn. A bylo to tak, hlavně v jeho druhé polovině.

Například v čem?

Vytříbily se dlouhodobější záležitosti, přišla radikálnější rozhodnutí a docela rychlé zvraty. Ale stejně si myslím, že ještě není úplně dokonáno. Že to bude pokračovat.

Co to ve vašem případě konkrétně znamená?

Jisté prozření a ujasnění otázek, na které jsem dlouho hledala odpověď. A to jak v soukromí, tak v práci. Ale konkrétní příklady neřeknu, nechci je medializovat.

Zkuste to pojmenovat jinak, metaforicky...

Například v profesi jsem našla sílu stát si za tím, co cítím jako správné, nedělat kompromisy. Prostě jsem se začala řídit tím, co chci já. Už se nebudu přizpůsobovat.

Říkáte, jak loňský rok rychle utekl. Nesouvisí to s tím, že čím je člověk starší, tím rychleji mu čas běží?

Samozřejmě. A posledních několik let u mě pádí tryskem. Nicméně právě rok 2012 byl v tom tempu a rychlosti téměř urputný.

Uvedete tentokrát příklad ze soukromí?

Dcerka mi roste doslova před očima. A opět metaforicky: protože se hodně zajímám o věci duchovního rázu, očekávala jsem mnoho změn a velmi silně jsem je vnímala. Intenzivněji než kdykoliv předtím.

Co předsevzetí?

Nedávám si je na silvestra ani prvního ledna. Ale mám pár přání, která si v sobě nesu po celý rok, a věřím, že den za dnem se k jejich splnění blížím.

Teď už ale prosím buďte konkrétnější.

Ač se to může zdát jako fráze nebo klišé, v prvé řadě si přeju zdraví pro sebe a své nejbližší. Taky aby fungovaly vztahy a pracovní nabídky. Záleží na tom, jak zajímavá práce mě potkává, a není to o penězích.

Loni jste se vrátila na prkna vinohradského divadla, kam vás kdysi přijímala jeho tehdejší ředitelka Jiřina Jirásková.

Už na začátku své herecké cesty jsem Jiřince začala říkat divadelní máma. Moje první velká role byla totiž Solange, její dcera v představení Léto v Nohantu, kde Jiřinka hrála George Sand. Seděly jsme spolu v jedné šatně, měla jsem možnost osobně poznat i jejího životního partnera, pana Podskalského. Po letech jsem z divadla odešla a naše vztahy se přerušily. Pak jsme se potkaly na natáčení seriálu Pojišťovna štěstí. Ta se natáčela plus minus šest let... A Jiřinka hrála moji hospodyni. Jako kdyby se právě díky tomuto seriálu všechno vrátilo zpátky. Zase jsme byly spolu, hodně jsme si povídaly v pauzách mezi natáčením. A dosud jsme v kontaktu.

Kdy jste se viděly naposledy?

Na podzim při vystoupení k poctě Felixu Holzmannovi. Dala jsem jí pusu a ona řekla větu, která mě ťala: „Už si nepřeju nic jinýho než mít klid.“

Vy jste se znala i s Radoslavem Brzobohatým, že?

Byli jsme spolu v angažmá vinohradského divadla a ještě nedávno jsme spolu hráli v karlínském divadle v Noci na Karlštejně. Měli jsme spolu vzácný, srdečný vztah. Znal se s mým tatínkem ještě z dob studií, byl mi na svatbě. Vždycky jsme se rádi viděli. Měla jsem jít na oslavu jeho osmdesátin, ke které už bohužel nedošlo. Zpráva o jeho smrti mě dostala. Ale tak to prostě je. Odešel rychle, bez dlouhého trápení. Lidi ho mají dál rádi.

Vy jste vlastně z Vinohrad odcházeli spolu, že?

Ano, bylo to ve stejné době.

Ale zatímco pan Brzobohatý už se na tuto scénu nikdy nevrátil, vy jste vchodem pro herce začala loni do této budovy opět procházet.

Od června jsem na Vinohradech zkoušela hru Jak udělat kariéru snadno a rychle, která měla v říjnu premiéru. Zvláštní pocit – vrátit se sem po téměř dvanácti letech. Měla jsem docela trému.

Trému? Nebyl to spíš strach z očekávání?

Všechno dohromady. Včetně zjitření všech těch vzpomínek na to, jak jsem sem vůbec poprvé kdysi vstupovala, a taky obav ze zklamání. Budova je samozřejmě pořád stejná a stále dýchá tou nepopsatelnou atmosférou. Ale doba je jiná. Hodně se obměnil herecký ansámbl, je v něm spousta nových, mladých herců.

Když jste znovu po tolika letech procházela přes hereckou vrátnici, co se vám honilo hlavou?

Byl to zvláštně nostalgický pocit. Vždyť je to víc než dvacet let, kdy jsem tady začínala. Uvědomila jsem si, že už jsem sama ve věku, ve kterém tenkrát byly ty mnou obdivované stálice Divadla na Vinohradech jako Dana Kolářová, Hanka Maciuchová... No a znovu mi problesklo hlavou, jak ten život strašně letí.

Jaký podle vás bude tento rok?

Doufám, že už nebude utíkat tak rychle jako ten předešlý. Z duchovního hlediska jsem přesvědčená, že započaté změny budou pokračovat. A týká se to mezilidských vztahů a všeho kolem nás. Pokud si každý sám srovná správným způsobem žebříček životních hodnot, nemusí se ničeho obávat, bude pak určitě šťastnější a vlastně i spokojenější.

Pokud se chcete dočíst o tom, jestli má Kateřina životního partnera a kdy pochopila, jak žít, přečtěte si rozhovor s ní v nové Vlastě 1/2013, která vychází ve středu 2. ledna 2013.