Markéta Hrubešová: Doma nejsem za služku, o práci se dělíme

Supermámu v televizi Pětka moderujete určitě proto, že se příkladně věnujete svojí sedmileté dceři Christel. Co jste třeba dělaly včera?

Děkuji za kompliment, ale jen se snažím dceři dát tolik lásky, kolik jsem dostala i já sama. Jinak jako každý den jsem Christel probudila v půl sedmé, následovaly snídaně, oblékání a odchod do školy.

Vždy jí ještě mávám, když jde po schodech nahoru, je prvňáček. Potom jsem měla zkoušku v divadle a po ní jsem vyzvedla Christel ze školy. V Dance Perfect na Národní třídě má taneční kroužek. Učí zde mimové a soukromě tomu s Christel říkáme Klauniáda.

Děti se snaží poslouchat své tělo, tancovat do rytmu, vyjádřit pocit mimikou. Předtím ještě napíšeme domácí úkoly, protože po tancování už je moc unavená. Po tanečkách jsme se vrátily domů, uvařily spolu večeři a podívaly se na Večerníčka. Pak se malá vysprchovala, v postýlce jsem jí přečetla pohádku, a když usnula, šla jsem se připravit na vysílání Supermámy.

Dozvěděla jste se díky pořadu něco nového?

Každý den se dozvídám mnoho nových informací. Například kam se vydat za kulturou, co dětem doporučují lékaři, ale i spoustu užitečných tipů pro nás, maminky. Můj život však zásadně mění osudové příběhy dětí, které se také snažíme divákům odvyprávět.

Díky tomu jsem si uvědomila, že se mnohdy zabývám malichernostmi. Když pak slyšíte o dítěti s duálním postižením nebo dětskou mozkovou obrnou, nutně se zamyslíte a řeknete si, že to, co řešíte, nejsou vůbec žádné problémy! Velmi se mě tyto příběhy dotýkají a dlouho pak na děti i rodiče musím myslet.

Více než moderátorka jste ale pořád herečka. Kde vás teď diváci mohou vidět?

Stále jsem v angažmá v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Začali jsme zkoušet Taneční hodiny od Bohumila Hrabala. Premiéra bude v březnu. Nedávno jsem dotočila dvoudílný dobový film s italskou produkcí o Adrianu Olivettim, výrobci psacího stroje a prvního počítače.

Hrála jsem jeho švagrovou - Rakušanku, tak jsem mohla mluvit v češtině, protože mne předabují. Bylo to velice zajímavé, ale jsem ráda, že už to mám za sebou. Ještě jsem totiž k tomu vysílala Supermámu a večer hrála představení v divadle.

Před dvěma lety vám vyšla kuchařka Tak vařím já, kde se potvrdila vaše pověst hospodyňky. Vymyslela jste si opravdu všechny recepty sama?

Ano, jsou to moje recepty, které ráda vařím, a chutnají mé rodině. Podtitul knihy je „Pro vytížené ženy“. Snažila jsem se, aby recepty byly jednoduché a z mála ingrediencí. Nesnáším recepty, které začínají dvaceti ingrediencemi, co musím nakoupit. Moje kuchařka je pro ženy, jež přijdou večer z práce a nechtějí jen ohřívat mraženou pizzu. Je přece hezké sejít se a popovídat si u dobrého jídla.

Moje heslo zní: Do půl hodiny by mělo být na stole. Už mám v hlavě další díl, ale na realizaci potřebuji spoustu času. Kuchařku jsem připravovala, psala a redigovala asi půl roku. Všechna jídla jsem sama uvařila a naaranžovala. Neměla jsem k ruce žádného foodstylistu. Dodnes někteří lidé nevěří, že jsem to zvládla tak dobře sama a jen s manželem, který jídla fotil.

Po zhlédnutí VIP Prostřeno!, které jste vyhrála, vám jistě už věří. Kde čerpáte inspiraci, jak který pokrm nazdobit?

Je to můj velký koníček. A možná víc než koníček. Od herectví odpočívám u vaření a od vaření odpočívám při herectví. Neustále ležím v kuchařkách, časopisech o jídle, dívám se na pořady o vaření, chodím do restaurací a čerpám inspiraci. Zkouším nové suroviny a experimentuji.

Nedávno jste se objevila i na prezentaci stroje Thermomix, který umí suroviny pro vaření zároveň zvážit, nasekat, namíchat i uvařit v jedné nádobě. Není to nuda, když stroj udělá všechno za vás?

To není nudné, on mi jenom ulehčuje a urychluje práci, a já se tak můžu věnovat právě experimentování a vymýšlení, nemusím se zdržovat třeba krájením cibule. Taky na něm můžu jednoduše nastavit teplotu a délku vaření a ne hlídat u sporáku, aby mi něco nepřeteklo. Takže ten čas můžu věnovat něčemu jinému. A taky s ním nemusím mýt hromady nádobí.

Pomáhá vám Christel v kuchyni?

Odmalička. Stačí, abych řekla, že jdeme vařit, a už si nese židličku a obléká zástěrku. Naposledy sama upekla koláč. Z mouky, cukru, kefíru, jablíček a kypřicího prášku. Jen jsem jí ho dala do trouby a zase vyndala. Musím ji pochválit, velice se povedl. Baví ji to a sama si vymýšlí vlastní recepty. Pomáhá mi také krájet zeleninu. Má svůj umělohmotný nůž a prkénko. Také nadšeně pokrmy zdobí a servíruje.

A co ostatní domácí práce?

Snažím se ji zapojovat. Ještě donedávna jsem ji bránila, že je „miminko“ a nemůže pomáhat. Teď vidím, že už dávno miminko není, a tak ji učím odkládat oblečení na židličku, neválet ponožky po zemi, utírat prach apod.

Zapojuje se i manžel?

Jsme moderní domácnost. Nechci, aby klečel na kolenou a drátkoval parkety, ale pomáhá nandat nádobí do myčky a pak ho uklidit nebo někdy vyluxuje. Nemyslím si, že by bylo chybou na mužské kráse, když muž s něčím doma pomůže. Oba musíme chodit do práce, tak jsem ráda, že nejsem doma za služku.

Už jste spolu přes deset let. Co na svém manželovi nejvíce obdivujete?

Že je pořád in. Stále studuje nové technologie, nepřekvapí ho zprávy, že vynalezli nový chip, jaký je kurz na burze, nová politická situace ve světě atd. Zkrátka má úžasný všeobecný přehled.

Ať přijdeme do jakékoli společnosti, ať už to jsou umělci, nebo počítačoví nadšenci, dokáže se s nimi bavit a není limitován jen svým povoláním. To je na něm úchvatné.

A naopak čím vás dokáže spolehlivě vytočit?

To si nechám pro sebe. Špinavé prádlo se pere doma.