Vím teda kdo, protože na to mám školu – byl to pan Zworykin. Taky jiní před ním zkoušeli různé věci, které k televizi vedly, ale na fakultě nám říkali, že to byl tenhle pán. Ne proto, že byl Rus, ale protože je to víceméně pravda.
On si totiž patentoval první snímací a přijímací elektronku, v roce 1923. A první nápis televisor se na kusu nábytku poprvé objevil roku 1930.
Zworykin ale neměl zdání, že vypustil džina z lahve, protože kdo dneska nemá děsně výhodnou nabídku sto padesáti stanic, jako by nebyl. Nebo aspoň naladěné všechny televize, co vysílají v Česku.
A zdá se, že máme neomezený počet očí, hlav a času, takže stanice přibývají jako houby po dešti, teď zrovna jeden kanál dokumentární a jeden zábavní.
Pravda, jiný zábavní mezitím přestal vysílat. Ale stejně si říkám, kolik mají asi Češi doma televizních přijímačů, že to všechno stihnou sledovat.
Já mám televizi samozřejmě taky ráda, občas tam ledacos zajímavého dávají. Ale řízením osudu se na ni teď nemůžu moc koukat, protože v pokoji, kde stojí, spí naše mimino.
A tak mám už skoro dva roky večery bez modrého světla, zato se spoustou dalších možností. Třeba si povídat s manželem. Nebo poslouchat rádio. Nebo si číst. Nebo pro vás psát sloupek. A co děláte po večerech vy?
