Tereza Maxová: Jsem vůdce smečky

Když přispěju na charitativní účely, mám paradoxně pocit, že jsem sobecky udělala radost sama sobě. Je to normální?

Asi je to přirozená reakce. A když to pomůže, tak proč ne?

Jste hrdá, že jste Češka, nebo jste se za to někdy styděla?

Považuju se za velkého patriota, který nikdy nezapřel své kořeny a zemi. Naopak. Kdykoli mi bylo nabídnuto podpořit či reprezentovat Českou republiku, neodmítla jsem.

Je vám jednačtyřicet. Kdysi ženy v tomto věku chodily v šátcích a vypadaly jako babičky, dnes se tyhle hranice posouvají. Vnímáte přibývající věk? Zadýcháváte se do schodů? Které narozeniny byly přelomové?

Přelomová je čtyřicítka. V té době se mi narodilo třetí dítě, Aiden. Popravdě, mám se co ohánět, takže si zadýchání do schodů ani nestačím všimnout. Ale s věkem přijde ruku v ruce zkušenost a priority se změní. Už se tolik nerozčiluju nad zbytečnostmi. Někdy to jde lépe, jindy hůř. Nepropadám panice. Snažím se to brát, jak to jde.

Ačkoli populace prokazatelně stárne, na titulech časopisů i jinde se neustále pěstuje kult mládí.

To je krutá iluze, která může udělat člověku ze života doslova peklo. Proto si myslím, že to příroda dobře vymyslela, když nám dala do vínku i stáří. Je to tak spravedlivé a je velký dar stárnout s grácií.

Jste multikulturní rodina. Zdomácněly u vás některé turecké tradice či jídla? V Turecku, kam jezdíte „na chalupu“, prý chováte slepice. Neumím si vás představit, jak běháte po dvorku a sbíráte vajíčka…

Zdomácněla u nás turecká kuchyně, která je výborná a zdravá. Doma vařím jednoduchá jídla – většinou z maminčiných receptů nebo podle Jamieho Olivera. V Turecku máme malou organickou zahrádku a skutečně jsou tam i slepice. Nežijeme tam, jen jezdíme na dovolenou, takže vajíčka nesbírám. Ale ráda si na nich pošmáknu k snídani!

Jako své oblíbené potraviny uvádíte termixy, sušenky, čokoládu a lentilky, kterými jste se živila, když vám coby modelce-začátečnici v cizině došly peníze. Je v tom nostalgie? Jste požitkářka?

Nostalgie? Možná, ale spíš mi to chutná. Jinak ale požitkář v jídle moc nejsem.

Jak se zatím projevují vaše děti? Otcem vašeho staršího syna je Dán, otcem dalších dvou dětí Turek. Projevuje se u nich jižanská, nebo severská mentalita?

Temperamentem se od sebe opravdu liší. Tobík je spíš severský typ, který toho moc nenamluví, ale není to chladný Dán. Je to citlivý klučina s obrovskou fantazií, dokáže se rychle přizpůsobit životu kdekoli ve světě a některými vlastnostmi mi silně připomíná mě, když jsem byla malá.

Mína má jižanský temperament, je srdečná a vřelá. O tu starost nemám. Je mi pořád v patách, od rána do večera nezavře pusu, všechno ji baví a zajímá. No a Aiden má tmavé oči jako Mína, blonďaté vlasy jako Tobík a je vděčný za pozornost naši i sourozenců.

Líbí se vám v dnešní hektické době, nebo by vás bavila jiná?

Každá doba má své. Já se narodila do té naší a asi nemá moc smysl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdybych žila za první republiky. V tomto ohledu se mi líbil film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži, kdy hlavní postava dostane šanci vrátit se do éry, kterou považuje za úžasnou – třicátá léta 20. století, a tady potkává jiné lidi, kteří se s ní přou o tom, že ne třicátá léta 20. století, ale přelom 19. a 20. století byl super. Člověk by ale spíš než minulostí měl žít přítomností.

Jaká je vaše představa opravdu dokonalého štěstí?

Zdravé děti, spokojená rodina, vnitřní klid.

Za co nejvíc utrácíte?

Za zajištění chodu rodiny a za cestování.

Jako malá jste prý chtěla být komunistkou a sedět na národním výboru. Vedla jste oddílovou kroniku, nosila prapor, dělala nástěnky... Jste i doma „vůdce smečky“?

To ano. Vůdce smečky, kulturní referentka, dozorce úkolů a vyčištěných zubů. Mám opravdu široké kompetence a role!

Jak vybírala Tereza jména pro své děti? Věří na lásku na celý život? Jaké známé osobnosti patří mezi její dobré přátele? Přečtěte si v nové Vlastě 9/2013.