Máte doma tři chlapy, to musíte být náležitě opečovávaná.
Jsem. S mužem máme stočtyřicítku postel a vždycky, když si tam na nás lehnou ještě ti dva malí chlapíci, tak se cítím opravdu krásně. To si pokaždé říkám, že teď můžu umřít. Ale já je taky moc ráda opečovávám.
Jak to vypadá?
Když jsem vyspalá a mám spoustu energie, tak je uklizeno, navařeno, napečeno a ještě se jde na výlet. A když jsem unavená, oni opečovávají mě.
A to vypadá jak?
Lehnu si s knihou a oni si jdou třeba sami koupit pizzu. Že je v bytě bordel, to je jim jedno. Ale už si umějí ustlat nebo si po sobě uklidit prádlo. To zvládnou.
Chtěla jste mít dva kluky?
Ne, chtěla jsem mít tři dcery. Já jsem totiž nejmladší ze tří dcer.
Nutil vás tatínek, abyste chodila s krátkými vlasy a hrála fotbal?
Ne. Tu nejstarší se pokoušel vést ke sportu, ale pak rezignoval.
Co dělají vaše sestry?
Obě jsou manažerky. Ta nejstarší teď ve 47 letech dostudovala politologii, druhá má vlastní firmu na systemické koučování.
Úspěšný seriál TV Prima Cesty domů znamenal zlom v její kariéře. Získala díky němu nejenom sympatie diváků, ale i nového syna Ondru, kterého si zahrál Adam Mišík.
Vás taky koučuje?
Taky. Buď se sejdeme a povídáme si, nebo jí do telefonu vylíčím situaci a ona mi poradí. Je fantastické, když máte po ruce osobního kouče. Taky, když máme babinec, si ráda vyslechnu, co mi řekne. Rozhodně mi mnohokrát v životě pomohla a posunula mě dál.
Říkáte, že jste v divadle odmalička. Já jsem vás ale zaregistroval až od seriálu Pojišťovna štěstí.
Jestli jsem něco dvacet let dělala opravdu aktivně, tak to bylo divadlo. Od šestnácti let jsem ho hrála, od devatenácti jsem byla v angažmá v Městských divadlech pražských, sedmnáct sezon jsem byla v Divadle ABC. Vždycky jsem se považovala za divadelní herečku. Až v mých 21 letech se k tomu přidal dabing, v televizi jsem točila pohádky. Ale je fakt, že s televizí jsem začala být hodně spojovaná až v souvislosti se seriálem Pojišťovna štěstí, nebo možná spíš s Cestami domů.
Jak jste se dostala do Pojišťovny?
Asistentka režie Kateřina Housková si na mě vzpomněla, když na poslední chvíli potřebovali herečku. Znala mě z dob, kdy jsme spolu točily pohádky na Kavčích horách. Chtěli, abych hned přijela na Barrandov, kde stříhali. Ale já jsem říkala, nezlobte se na mě, já mám doma dvě děti a nebudu je teď rvát do auta a trmácet se s nimi na Barrandov a pak zase zpátky. A tak za mnou režisér Jiří Adamec přijel domů, aby mě viděl na vlastní oči.
Řada vašich kolegů mluví v souvislosti s prací na seriálu o „fabrice“.
To se dá pochopit, na natáčecím plánu máte napsáno „Směna 5.30 - 17.30“. Takže vstávám v půl páté a v půl šesté musím být v maskérně. A všem říkám, že jdu fárat.
Skutečný (mladší) syn František jí zase dělal...
...garde při křtu knížky.
Co když se zpozdíte?
Já se zpozdila jedinkrát asi o deset minut, a to se nic zásadního nestalo, takže nevím. Jo, ale počkejte. Při natáčení Pojišťovny jsem jednou jela na natáčení vlastním autem a místo do Příbrami jsem dojela do Loděnice. Všichni tenkrát brzy vstávali a čekali hodinu a půl jen na mě. Dodnes si myslí, že jsem zaspala. Takže jsem tehdy koupila šampaňské a celému štábu jsem se omluvila. A pan Adamec skluz dohnal.
Je něco, co jste se musela jako seriálová Kači naučit?
Spoustu věcí jsem musela zahrát. Jsou situace, které neznám, třeba to, jak můžou všichni v té vile žít dohromady. Neumím si představit, že bych lezla k Bernátovým do ložnice a takhle tam se všemi vegetovala.
Jak moc jste musela hrát, když jste nafackovala milence svého muže (Bára Seidlová)?
S tímhle zkušenost mám, kdysi dávno mi první chlap zahýbal, takže si dokážu představit, že bych si někoho takhle podala. Čili - hrálo se to samo. Ale pamatuju si, jak jsme se toho obě bály. Já, abych jí nevrazila velkou facku, Bára zase, abych jí neublížila, ona je taková křehká. Několikrát jsme to zkoušely, nakonec jsme to daly na první dobrou, pan Adamec to tak schválil a my byly obě rády.