Při slově adrenalin se vám nejspíš vybaví seskok padákem, skok z mostu, možná jízda v závodním autě nebo ve formuli či na motorce, sjíždění divoké řeky, potápění mezi žraloky, chození po laně nebo šplhání po skalách. Dost možná jsou mezi vámi i tací, kteří vyzkoušeli paragliding, při kterém se místo klasického padáku používá padákový kluzák. Cílem je uletět největší vzdálenost za nejkratší dobu, přičemž k nabrání rychlosti se využívá běh ze strmého kopce nebo tažné zařízení. O tom, že jsou výše uvedené aktivity pro otrlé, odvážné a dobrodružné povahy, není sporu. Ve světě extrémních sportů se však jedná už tak trochu o „vykopávky“. Když jsem se poohlížela a zjišťovala, jaké (nové) adrenalinové zážitky je v současné době možné vyzkoušet, nestačila jsem se divit. Jsou jich desítky. Zaujala mě například Kieneova houpačka, která je založená na podobném principu jako bungee jumping. Také skáčete z mostu, ale nedrží vás žádné pružné lano. Jste zachyceni na pevném laně a ve speciálním postroji. Nad hladinou se „zhoupnete“ rychlostí až 110 km v hodině a pak si můžete vybrat – buď vás vytáhnou zpátky nahoru, nebo si hupsnete do vody. Za zmínku stojí jistě i aerotrim, což je přístroj věrně kopírující stav beztíže, který zažívají akrobatičtí piloti nebo kosmonauti ve vesmíru.
Do takových nevšedních aktivit se ale vůbec nevrhají po hlavě pouze muži. Překvapilo mě, kolik žen v mém okolí má pro strach uděláno. Když jsem se jich zeptala, zda by bungee, jízdu na horské dráze hlavou dolů, volný pád nebo lezení po horolezecké stěně vyzkoušely, více než polovina odpověděla, že ano. Některé hodně nadšeně a se zábleskem pokušení v očích. Proč by měly být aktivity spojené s nárůstem hladiny adrenalinu pouze mužům? Proč bychom se měli dívat s podivem na ty, které se nebezpečí nebojí a nebo jej dokonce vyhledávají? Dá se totiž předpokládat, že ženy jsou dokonce k podobným aktivitám předurčenější. Většina z nich má zkušenost s porodem, což je okamžik, kdy ženské tělo vyloučí téměř identický hormonální koktejl jako v případě skoku z mostu na pérujícím laně. A skočit z mostu na laně je přece jen menší dřina než porodit dítě.
Proč vlastně lidé, bez rozdílu věku či pohlaví, adrenalin vyhledávají, a jsou dokonce ochotní za něj zaplatit nemalé peníze? Co se uvnitř nás odehrává, když začne adrenalin pracovat? Adrenalin je stresový hormon připravující tělo na výkon. Zrychluje srdeční činnost a sílu stahu srdečního svalu, zvyšuje krevní tlak a tep, působí na hladkou svalovinu průdušek a zlepšuje tak ventilaci plic, aktivuje potní žlázy. Jednoduše řečeno – snaží se vyhecovat tělo k co největším výkonům. Přestože se jedná o stresový hormon, dokáže při vhodném využití u jinak zdravých lidí odplavit nahromaděný stres a předejít dlouhodobé depresi. Navíc po vyplavení adrenalinu následuje vyplavení endorfinů a to je teprve jízda. Adrenalin zvýší tlak a zbystří smysly a endorfin svými účinky podobnými morfinu vyrobí dobrou náladu. Není proto náhodou, že se lidé tak snadno stanou na adrenalinových zážitcích závislí. Jejich mozek po blahu endorfinového efektu začne bažit.
Mezi adrenalinové zábavy nepatří jen skoky a paragliding. Adrenalinový zážitek může přinést i turistika. Tedy pokud ji provozujete v tak extrémním prostředí, jakým je třeba Antarktida. První žena, která si na adrenalinovou výpravu troufla, byla Britka Felicity Aston. Svoji antarktickou pouť skončila před třemi lety. Po 59 dnech. Na lyžích táhla své plně naložené sáně úplně sama. „Nemůžu uvěřit tomu, že jsem přešla Antarktidu. Přes 1700 kilometrů. Teď tu jen budu sedět, užívat si tyhle chvíle a opakovat si, co jsem prožila. Dny, kdy mě letadlo vysadilo, kdy jsem si myslela, že mě vítr odfoukne. Všechny ty dny, kdy bylo hrozné počasí, kdy jsem se saněmi překonávala hory, kdy jsem dorazila na pól a kdy jsem ho zase opustila, kdy jsem viděla jen prázdný horizont...,“ vyznala se tehdy po dosažení cíle v telefonátu přes satelitní telefon. O její pouti přinesl rozsáhlý materiál nejslavnější cestovatelský časopis National Geographic.
Pokud jde o autorku textu, ta to s adrenalinovou zábavou má tak padesát na padesát. Jako všechny děti atrakce na matějské milovala. Dokonce jako mladší začala lézt i po skalách, skákat malé „U rampy“ na snowboardu a v zábavním parku Gardeland vyzkoušela i horskou dráhu, na kterou byl vstup pouze na vlastní nebezpečí a kde lidem při vstupu kontrolovali tep. V pětadvaceti letech přišla změna. Adrenalin ji najednou přestal bavit. Dříve hlubokým spánkem dřímající hlásek se probudil k životu a našeptával „co kdyby to lano bylo moc dlouhé nebo se padák neotevřel“. Není asi náhodou, že adrenalinové sporty nejčastěji provozují lidé kolem dvaceti let. Že by umělé navození vysoké hladiny stresu bylo takovou nenápadnou průpravou na dospělost?