Báječný svět žen: Když j(e)deme na víno

Zábava 5. května 2015

Vypovídáme se, vyslechneme příběhy druhých, rozebereme, co se dá, i nedá. A všechno vyřešíme. Posezení
 s kamarádkami u sklenky rozhodně není samoúčelné, je to pro nás báječná terapie.

Někdo tomu říká babinec, někdo pokec, jiný schůze či porada, ale obsah je většinou stejný. Pár kamarádek, klidně jenom dvě, se sejde u skleničky vína a probírají a probírají. Ale nemylte se, opravdu často přijdou na přetřes i pracovní věci, pokud se jedná o kolegyně. Chvíli se pracuje
 a pak se musí prodiskutovat osobní věci, manželé a jejich práce, děti a jejich školky či školy, společní známí i neznámí. Při setkáních s kamarádkami mimo obor se samozřejmě pracovní věci také dostanou na pořad dne, ale spíš vztahy na pracovišti. Hlavně ty nestandardní...

Nejraději si na našich sedáncích dáme bílé nebo růžové víno, někdo sušší, někdo sladší. Oblíbené jsou 
i sekty, likéry a vermuty. Poslední dobou dost boduje Aperol. Míchané drinky také nezůstávají stranou, ale někdy jsou nám sympatičtější ve své nealkoholické verzi. Pokud se tedy zrovna neválíme na pláži v Karibiku. Tam by se jednalo o nevychovanost. Ale nemusíme do exotiky, abychom dostaly chuť na něco dobrého k pití. Po lyžování, hodině tenisu, cyklistickém výletu, projížďce na bruslích, procházce lesem či parkem sklenička dobrého moku přijde obzvlášť k chuti. „Na hory, sníh a lyže se těším každý rok, ale nejvíc na Bombardino, které si v Itálii každý den aspoň jednou dávám,“ říká Jana, nadšená lyžařka a instruktorka. S tím samým labužnickým výrazem mluví o výrobě vánočního vaječného koňaku kamarádka Lucka. „Je to naše rodinná tradice, bez vaječňáku by nebyly Vánoce, musím ho udělat hodně, protože všichni známí dostanou lahvičku pod stromek.“ Naše dámská parta miluje také griotku, k chuti občas přijde i becherovka, hlavně po svátečních rodinných obědech. Samostatnou kapitolou je Baileys. Mazaní Irové vymysleli novou lískovo -oříškovou příchuť. Na předvánočním večírku zmizela lahev jako pára nad hrncem. Ideální je sklenička k dobré kávě. Nebo přímo do ní. Ale ani samotná štamprle neurazí...

Poznávání nových chutí spojujeme i s poznáváním nových krajů. Například výlet na kolech podél Dunaje v rakouském údolí Wachau je výborná kombinace lásky k pohybu a vínu. Ideální je vyrazit právě na jaře. Všechno kvete, podzimní sklizeň tak akorát na ochutnávání. Když zastavíte u vinařství
 a dáte si sklenku Grüner Veltliner, pravé zdejší místní odrůdy, hned se vám dál pěkně šlape. Navíc většinou dostanete fundovaný výklad o místní produkci
 a budete překvapeni velmi příznivými cenami za vysokou kvalitu. Je to výlet 
i pro nesportovce, protože trasa, i když může být poměrně dlouhá, vede pouze po rovince a příjemně širokými cyklistickými stezkami, okolo kterých je co obdivovat i pro nevinaře. Najdete tady barokní kostely i působivá renesanční panská sídla. A jednu malebnou vinařskou vesničku za druhou, například Spitz nebo Weißenkirchen.

Další vinnými kamarádkami velmi oblíbená turistická oblast je v kopcovité italské oblasti Benátska mezi městy Conegliano a Valdobbiadene. A už určitě tušíte proč! No přece pro milované Prosecco. Jemnému perlení bublinek žádná z nás neodolá. Kromě zarytých pivařek samozřejmě. Malebné křivolaké stezky pouze pro jedno auto, vedoucí mezi jednotlivými vinařstvími vydají
 i na několikadenní výlet. Díky italské toleranci nemusí úplně abstinovat ani řidička, ale hlídat 
ji je nutné, abyste na statcích nemuseli nocovat. Což by na druhou stranu špatné nebylo. Místní jsou pohostinní a kromě perlivých moků nabízejí i běžná vína a výborné občerstvení. Někde dokonce ani hosty neobsluhují a nechají to na nich a jejich poctivosti.
 Ve sklípku, tedy spíše altánu, je jídlo a pití označené cenami. To si vezmete, zapíšete do sešitu a při odchodu příslušný obnos necháte v kasičce. Na Moravě by to asi nefungovalo, ale v kopcích na sever od řeky Piavy ano.

Na plánovaném programu máme Francii, Španělsko, Řecko a všude bychom chtěly ochutnávat místní produkci. Dobré reference přicházejí z Jižní Ameriky a o chutnosti kalifornských vín jsme si udělaly přehled díky úžasnému filmu Bokovka, který tak inspiroval milovníky a milovnice vína kolem režiséra Hřebejka, že po něm pojmenovali vinotéku v Praze kousek od Národního divadla. Naštěstí kvůli cizokrajným chutím dnes nemusíme přes půl světa, protože vína cestují za námi. Takže stačí se poptat známých, mrknout na internet, zajít na ochutnávku a pak pěkně vychutnávat speciální odrůdy vín. Nezapomínáme ale ani na naše domácí hrozny. Například Pálava a místní vinařství jsou také cílem osvětových výletů.