Taťána Le Moigne: První dáma Googlu

Zábava 23. června 2015

Dlouhé vlasy skoro do pasu, nenápadné nalíčení a perfektně vybraná halenka. Šéfku české pobočky Googlu jsem si ale přesto představovala trochu jinak, klišé o ajťácích jsem měla příliš pod kůží. Nešlo mi do hlavy, že by internetovou ikonu mohla vést tak sympatická žena, která má smysl pro humor a ráda se směje. Po chvíli už jsem si byla jistá. Ona se opravdu umí koukat na svět z jeho hezčí stránky.

Říkala jste si jako malá holka, až vyrostu, budu ředitelka?


Vždycky jsem byla zdravě ambiciózní, což souviselo s výchovou. Naši mi vštěpovali, ať když už něco dělám, ať to dělám pořádně.

Ať je to, co je to?

Ano. Každý člověk má na něco nadání a má nějaký potenciál a měl by ho rozvíjet a pracovat na něm. Alespoň se o to pokusit.


Teď by vám určitě hodně lidí oponovalo...

Není vždy snadné svůj talent objevit, ale stojí to 
za to. Když své vlohy pro cokoliv objevíte, pracujete mnohem lépe, protože vám to jde. Jste šťastnější.


A teď zpátky k té otázce. Chtěla jste být ředitelkou?


Nikoliv. Asi bych si to ani nepřipustila.


Protože se nehodí, aby dívka měla tak vysoké cíle?


U mě to bylo asi tím, že navzdory svým talentům a schopnostem jsem nikdy nepřekypovala sebevědomím. Jsem ten typ, co o sobě neustále pochybuje. Na druhou stranu se hodně orientuji podle intuice. Všechna klíčová rozhodnutí v životě jsem dělala podle svého srdce.


I v práci?


I tam. Vždy když kolem mě šla nějaká nová pracovní příležitost, přeptala jsem se Táni a ta mi většinou napověděla, zda to mám jen tak nechat plynout, či zda to mám zkusit.


Jak se stane, že kolem člověka projde příležitost stát se ředitelkou Google pro střední Evropu?


Tohle je dlouhý příběh. Skvělé na něm ale je, že mě Google oslovil v době, kdy jsem byla pět let na mateřské dovolené.


Jste výjimka, která potvrzuje pravidlo, že dlouhá mateřská uzavírá možnost návratu
k velké kariéře?


Jsem živý příklad toho, že můžete po 14 letech odejít z nastartované kariéry, můžete opustit pozici, ve které vedete 11 zemí včetně Velké Británie, pracujete v Londýně, v nejkosmopolitnějším evropském městě. Nicméně tak někdy po té třicítce jsem si začala uvědomovat, že k naplnění mého já nebude stačit jen pracovat, učit se nové věci, poznávat nové země, kultury, jazyky. Vždy jsem cítila, že jedním z klíčových pilířů mého života bude partnerský vztah a rodina.
 K té patří děti.


Je vhodné dodat, že i váš muž pracoval
 ve vysoké manažerské pozici. Nechtěla jste mu tak trochu vyklidit pole?


Já? Vyklízet pole? Byli jsme s manželem klasické dvoukariérové manželství. Když se nám v 35 letech narodil syn, nechtěla jsem s prací úplně přestat. Můj plán byl rok doma a pak, že se na dva a půl dne v týdnu do práce vrátím. I tak jsem byla jediná z 5500 zaměstnaných 
žen v Microsoftu, která si zažádala o prodloužení mateřské dovolené z pěti měsíců na rok. „Půl roku neplaceného volna? Opravdu si to přejete?“ Něco takového tam asi do té doby neslyšeli.


Jak se na to tvářili přímí nadřízení?


Řekla jsem jim, že jsem ze střední Evropy a že my tady u nás děti kojíme. K mému zděšení jsem totiž zjistila, že na západ od nás maminky často ani s kojením nezačnou, aby po pár měsících nemusely přestávat. A další jiné libůstky. No, nic pro mne. Moje přání bylo užít si rok mateřství
v naprostém klidu. Zjistila jsem navíc o sobě, že jakkoliv mi multitasking nikdy nedělal problém, neuměla jsem najednou přepínat z mámy Táni
 na mámu byznysovou. Spoustě žen to problém nedělá, ale mně to prostě nešlo. Když jsem přišla s tříměsíčním miminem na ruce poprvé do práce vyjednat si na HR oddělení prodlouženou mateřskou, hned jsem věděla, že pokud se vrátím, bude to, až se syn postaví na vlastní nohy, tedy za rok.

Tak jste dala výpověď?

Hned ne, nabídli mi optikou české matky neskutečné možnosti. Práci na jeden den v týdnu, práci z domova dva a půl dne, sdílený úvazek s jinou maminkou... možností spoustu a já si mohla říct, co chci. Bylo pro mě velmi důležité vidět, že jim to není jedno a snaží se mi upřímně vyjít vstříc. Nakonec jsem si vybrala dva a půl dne z toho jeden den z domova. Microsoft navíc měl v prostorách firmy svou vlastní dotovanou školku, za kterou se doplácelo, teď se podržte, 800 liber měsíčně. Pokud v Británii chcete trochu lepší školku, pohybujete se někde kolem 2000 liber měsíčně. Takže plán byl takový, že po roce začnu této možnosti využívat a vrátím se zpět na poloviční úvazek, tedy 2,5 dne v týdnu, z toho jeden den z domova.

Vizitka

TAŤÁNA LE MOIGNE (48)
• Narodila se v Praze, vystudovala informatiku na VŠE v Praze a v IT se pohybuje od revolučního roku 1989.

 • Hry pro děti Nešťourej se v nose, Dávej bacha, Vadí nevadí, To je bašta sama vymyslela a prodává je pod svou vlastní značkou 4bambini.
• Je vdaná za Francouze Vassili Le Moigneho, spolu mají syna s neobvyklým jménem Arsene. Lupič gentleman Arsen Lupin je oblíbeným literárním hrdinou jejího muže.

• Ačkoliv se kdysi zařekla, že už nikdy nebude pracovat pro mezinárodní firmu, už devět let stojí v čele české pobočky Google, ze které se jí podařilo vybudovat jedničku na trhu.

I bez znalosti místních platů odhaduji, že se za školku platí hodně.
..

Ano, i na britské poměry to bylo velmi drahé. Anglie je specifická v tom, že tam i tak velká většina žen, které se vracejí do práce, dává podstatnou část své mzdy za hlídání dětí. Mají ale spočítáno, že je to pro ně stále finančně výhodnější, než kdyby například na 5 let přestaly pracovat, neboť po tak dlouhé době doma je jejich cena na trhu práce výrazně nižší. A to při investicích do vysokoškolského vzdělání, které, jak víme, je v západních zemích velmi drahé, riskuje jen málo žen. Konkurence je obrovská. Sehnat dobře placenou práci není jednoduché. Ženy si navíc velice uvědomují důležitost finanční nezávislosti a svobody a nechtějí o ni přijít. Navíc životní náklady v Londýně jsou obrovské. A pokud nebydlíte ve městě, strávíte denně dvě až tři hodiny v autě. Zkrátka, člověk si uvědomí, co tu v Čechách všechno máme.


Moje kamarádka v Londýně žije, pracuje na částečný úvazek a hlídá děti i svým kamarádkám. Ty zas hlídají dceru jí, když je v práci ona.


Ano, tak se to dá taky udělat. Tenhle způsob je populární v Anglii i ve Francii.

Už tedy chápu, proč je v Anglii tolik volných míst pro au-pair.


Soukromé chůvy jsou jedna z cest. Ale není pro většinu, neb je to opět finančně velmi náročné. Víte, co je ještě zajímavé zjištění? Jak fungují anglické školky.


Povídejte.

Zapomeňte na český model, kdy předškolní výchova dítě rozvíjí. Takové služby dostanete jen ve velmi drahých soukromých školkách. Většina funguje jako úschovna dětí, tedy stejně jako úschovna zavazadel. Pohlídají je, nikdo vám je ze školky neukradne, nic se jim nestane, v lepším případě je nakrmí svačinou, kterou jste vy sama připravila. Děti se tam ale nic nenaučí.

To známe z filmů. Dítě musíte de facto přihlásit do správné školky ještě jako těhotná... a dost za ni zaplatíte.


Pánbů zaplať za české školky. Já jsem anglické jesle ani školky nakonec nestihla vyzkoušet, protože jsme z Anglie odešli dřív, než do nich syn dorostl.

Kvůli té nekvalitě předškolního vzdělávání?

Ne, to zas ne. Když bylo synovi půl roku, změnila se situace v mé rodině v Čechách. Tátu už nemám a maminka začala mít zdravotní potíže. Věděla jsem, že mám malé dítě, které si chci v klidu užít, ale že chci teď být rodině v Čechách více nablízku. Taky mi došlo, že chci, aby syn vyrůstal tady, kvůli češtině a pochopení české kultury. Šla jsem za svou šéfkou, omluvila se jí, že i přes ty všechny skvělé výhody a neskutečnou flexibilitu, které mi nabídla, musím zpátky do Čech.


Jestli ta vaše pohádka pokračuje, tak ji to ani nenaštvalo...

Nenaštvalo, řekla mi: Chápu tě. Jak ti mohu pomoct?


Trošku vám přestávám věřit.


I já byla v šoku. Ona mne velmi podpořila,
 i když jsem ji vlastně zkomplikovala život. Zkrátka chápala mé důvody. Plánovala jsem se přesunout profesně z Londýna do Prahy, ideálně za stejných podmínek. Nikoliv finančních, ale časových, tedy 2,5 dne v týdnu.

V Praze jste narazila?

Když jsem se s manažery sešla poprvé, nastínila jsem jim, že bych ráda pracovala dva a půl dne v týdnu. Kromě recepční jsem byla ochotná dělat vlastně cokoliv. Nabídli mi práci na 4denní úvazek jako jediné možné řešení. Takže jsme se s Microsoftem po deseti letech rozešli, i když to původně nebylo úplně v plánu.

Cítila jste se, jako by vás nečekaně podtrhl dobrý kamarád?


Nebylo to lehké, ale zpětně viděno to bylo skvělé nakopnutí do nové etapy v mém životě, a já za to děkuji. Do Anglie jsem odjížděla jako svobodná, bezdětná, zaměstnaná a vracela jsem se vdaná, s dítětem a bez práce. Vzala jsem to jako daň za rozhodnutí, v životě je prostě většinou vždy něco za něco. Bylo mi 35 a byl to takový dobrý profesní restart. Říkala jsem, že jedno vím jistě, a sice že už nikdy nebudu pracovat pro žádnou velkou společnost. No a vidíte!

Co váš muž, ten jel s vámi?

Zůstal v Londýně, ale domluvil se se svým zaměstnavatelem, že se postupně přesune do Prahy. První rok od nás odlétal v pondělí a vracel se v pátek.

Jak se vám líbil návrat domů?

Bylo to hektické. Prvního února 2003 jsme se stěhovali zpět, druhého února jsem si založila nový mail a koupila si počítač a třetího února už jsme kupovali auto. Rok jsme bydleli na naší chatě. Nechtělo se mi hledat další nájem, stěhovala jsem se sedmkrát za šest let, měla jsem dost, chtěla jsem konečně svoje doma. Za rok jsme ho našli.

A práce vám opravdu nechyběla?

Chyběla. Když bylo synovi asi rok a půl, založila jsem si živnostenský list. Měla jsem štěstí, začali se ozývat známí s nabídkami na spolupráci. Bylo mi pětatřicet a jako bych znovu začínala. Víte, co byla zajímavá zkušenost? Určit, kolik stojí hodina mého času. To jsem do té doby neřešila.

To je těžké. Málokdo se umí ocenit. A většina žen se podceňuje.


Pochopila jsem, že náš čas nám stejně nikdo nemůže zaplatit. Má nevyčíslitelnou hodnotu. Jediné, co je vlastně důležité, je smysl toho všeho a dobrá energie kolem nás. Pracovala jsem tedy z domova, brala věci, které mě bavily, ale na prvním místě jsem se věnovala synovi. Měla jsem na něj i na sebe čas.

Co vám po návratu do Čech vadilo nejvíc?

Chybějící elementární slušnost. Slova jako prosím a děkuji, v Anglii tak běžná, jako by tady prakticky neexistovala. Člověk časem otupí, ale vzpomínám si, že toto byl pro mne opravdu šok. No a jak jsem tak byla hodně obklopená dětmi a sama měla jedno malé doma, byla jsem v tom směru pochopitelně vnímavější. Začala jsem se pídit po tom, jakou formou vlastně učíme malé děti základním životním hodnotám. No, nikde nic. Napadlo mě, že by bylo fajn si s tím tématem trochu pohrát.

A tak vznikly vaše deskové hry?

Víte, jak je skvělé vymyslet si svůj produkt, svou značku, svůj obchod od úplného začátku? Pamatuji se přesně, když jsem v knihkupectví Kanzelsberger slyšela paní, jak říká: Chtěla bych, prosím, dvakrát Nešťourej se v nose. Tetelila jsem se blahem a můj manžel to od pokladny fotil. Další skvělá věc na tomto projektu byli lidé, které jsem díky tomu poznala a kteří mi neskutečně pomohli. Úplně nejvíc Tereza Maxová a Láďa Špaček.


Ladislav Špaček je kmotrem hry. To jste mu jen tak zavolala?

No, znáte tu teorii, že v Česku se každý zná 
s každým maximálně přes tři lidi? Tak to je pravda. Ale já nechtěla, aby měl dojem, že se mnou musí mluvit, protože jsem známá jeho známých. Zavolala jsem do firmy, kde pracoval, nechala vzkaz a on se opravdu za dva týdny ozval. Sešli jsme se na snídani a já vytáhla z tašky prototyp hry se slovy: Tak si to zahrajeme, ne? Když jsme dohráli, kývl na nabídku stát se kmotrem hry.

Nezkoušela jste hru nabídnout velkým firmám? Vydělat na nápadu?


Zkoušela, ale všude se mnou vyběhli. Prohlásili,
že slušnost jako téma v této zemi nikoho nezajímá. Basta. Největším mým fandou byl můj muž.
 Po mnoha pokusech najít obchodního partnera jsem vzala všechno, co jsem vydělala na živnostenský list předtím, a na své náklady vyrobila prvních 500 kusů her. Prodaly se za měsíc. Do dnešního dne jsem prodala 35 000 her. Nedávno jsem spustila nový web 4bambini, většina prodejů je dnes on–line.

Jak jste se dostala po letech mimo internetový svět do Googlu? A ještě na takovou pozici?

Kamarádi poslali Googlu moje CV. Úspěch hry mě těšil, ale přestávalo mi to stačit. Nic moc nového jsme se neučila, chyběl mi tým a další profesní výzva. A v tuhle chvíli mi jeden kamarád povídá: Táňo, ty potřebuješ pořádnou práci. Já na to, jak to myslí, že se od rána do večera nezastavím. Starám se o dítě, o rodinu, pracuji, mám konzultační firmu, tvořím hry pro děti, to není dost? Měl pravdu. Nebylo.

Ale Google je korporátní firma, těm jste se přece chtěla vyhnout...


Mně opravdu chyběli lidé a hlavně možnost se
 dále profesně rozvíjet. Navíc můj obor je velmi dynamický, stále se tam něco děje, po pěti letech jsem byla jak Alenka v říši divů. Přišla jsem na interview a jedna z prvních otázek byla, na co jsem ve své kariéře nejvíc pyšná? Vytáhla jsem z kabelky hru Nešťourej se v nose... a bylo. Následovalo pak dalších 22 pohovorů, a skoro nikdo se na nich se mnou nebavil o internetu, ale o mé firmě 4bambini, o hrách pro děti a důvodech, proč ji dělám. Původní nabídka byl Londýn, ale to jsem odmítla
 a přesvědčila je, že má smysl vybudovat pobočku 
u nás, a to i navzdory tomu, že jsme trojka ve vyhledávání a většina národa nás nezná, protože tady na internetu kralovaly české společnosti. No a vidíte. Jsme jediný trh na světě, kde se Googlu podařilo situaci výrazně změnit a vyhrát nad lokálním vyhledávačem.

IT obor ale patří hlavně mužům, jak se
v něm cítíte vy?


IT už dávno nepatří jen mužům, naopak, roste 
z něj velmi atraktivní obor pro ženy. IT je dnes navíc součástí prakticky každého oboru. Je to perspektivní, dobře ohodnocený obor s obrovskou mírou flexibility, tedy práce z domova. Takže ideální pro ženy, i s malými dětmi. Řada žen v Čechách dnes i díky internetu objevuje kouzlo samostatného podnikání. O živnostenské oprávnění si jen vloni zažádalo přes 600 mužů a 20 000 žen. Mezi rokem 2013 a 2014 se počet žen podnikatelek navýšil o 40 % a dostupnost internetu v tom určitě hraje svoji roli.

A co starší generace, jak té se na síti daří?

Moje maminka, které je 73 let, s internetem pracuje od nepaměti. Využívá Gmail, Google Disk, chatujeme spolu, kouká na YouTube, miluje Mapy. Všechny své spolužáky má na Gmailu. Studuje Kelty a sleduje burzu cenných papírů. V ničem z toho nemám prsty. Vše se naučila sama, protože ji to zajímá. Zkrátka mojí maminky se pasivní důchod netýká.