Báječný svět žen: Zatracené velikosti!

Zábava 11. září 2015

Taky jste se někdy v obchodě
 s oblečením ptala: „Panebože, kdo nosí ,iksesko‘?“ Hned po této otázce následovala další: „Kde najdu nějakou velikost pro normální ženy?“ A potom ta poslední: „Proboha proč se nevejdu ani do ,elka‘?“

Děsně rádi bychom vám na všechno tohle odpověděli, jenomže v oblasti velikosti oblékání nejsou žádné odpovědi jednoduché. Snad jenom na tu první otázku. XS nosí módní návrhářka Viktorie Beckham. Z Viktorie sukně XS ovšem dost padá, proto se ráda chlubí, že její skutečná velikost je ještě menší, XXS. To je taky velikost, kterou požaduje od svých modelek, které najímá na přehlídky. Pokud jde o metodu, jak téhle míry dosáhnout, tady jim ale asi nedovolí opakovat její osvědčený postup. „Když potřebuju zhubnout, miluju se celý den se svým manželem Davidem,“ prohlásila onehdá v rozhovoru. Kromě Viktorie nosí XS ještě česká modelka Eliška Bučková, která ovšem bude do konce života bojovat s anorexií, a potom ještě vaše dvanáctiletá dcera.

Už druhá otázka je k zodpovězení obtížná. Záleží totiž na tom, kdo a kde vyrobil oblečení, které si zrovna chcete koupit. Normální ženy totiž vypadají úplně jinak v Číně, v Itálii nebo v Anglii. A pokud pro váš obchod vybírá sortiment nějaká 'trubka', pak na to zapomene. A když už si vzpomene, že všechny Češky nejsou jako Eva Herzigová nebo Karolina Kurková, potom větších kusů objedná nanejvýš stejné množství jako těch maličkých, takže se na vás často nedostane. Čerstvá zkušenost autorky článku: sehnat těhotenské kalhoty a sukni pro ženu nad velikost 36 nebo 38 je časově i finančně náročná výzva. Člověk by řekl, že u nás těhotní jen mladinké slečny.

Kde se vlastně označování velikostí vzalo? Není na světě vlastně nijak dlouho, protože ještě relativně nedávno nebylo vůbec obvyklé prodávat oděvy ve velkém v obchodech a jejich řetězcích, natož podle katalogů nebo přes internet. Všechny ženy buď uměly šít a něco si musely spíchnout samy, nebo na to měly služky, nebo si nechávaly šít oděvy přesně podle své míry
 u švadleny v salonu více či méně drahém. Stejně tak to bylo i s mužským oblečením: nějak jim ho obstarala nějaká okolní žena nebo si došli ke krejčímu. Teprve s americkou občanskou válkou se situace změnila. Najednou byly třeba tisíce uniforem, a šít na každého vojáka v salonu by se ekonomicky ani časově nedalo zvládnout. Tehdy vzniklo na základě proměřování několik střihů pro různé typy a velikosti mužů. Po válce už tyhle velikostní údaje zůstaly základem pro mužské oblečení šité ve velkém, takzvaně 'ready-to-wear, tedy 'hotové-k-nošení'.

Ženy si na svoje tabulky musely počkat ovšem ještě o desítky let déle. Vznikly teprve ve 20. letech 20. století, speciálně v USA s rozšířením prodeje podle katalogů. Ty ženám nabízely možnost objednat si nejnovější módní kousky, musely ale vyřešit to, aby jim taky seděly. Velkovýrobci oděvů si proto zadali rozsáhlé studie ženských tělesných rozměrů a začali podle nich šít. Tenhle logický krok byl ale začátkem dnešního zmatku. Zaprvé si totiž každý výrobce mohl udělat svoje velikostní škály, a hlavně – průměrné ženské tělo se za posledních šedesát let mění světelnou rychlostí. Takže když chtěli kupříkladu američtí výrobci šít ještě na konci 50. let podle tabulek z roku 1939, měli smůlu: nefungovalo to. Proč? Třeba proto, že ženy přestaly nosit korzet a díky změně stravy a zcela jinému způsobu života jejich silueta zatletičtěla a tělo se celkově zvětšilo. A od 50. let udělal západní svět další velikostní skok. Všechny tělesné míry se o dost zvětšily, takže třeba dnešní americká velikost 8 odpovídá 14 až 16 z roku 1958. Kdyby si Marilyn Monroe kupovala šaty dneska, musela by v Americe sáhnout ne po své tehdejší dvanáctce, ale po dnešní šestce.

Tady máte zároveň odpověď na to, proč se nevejdete ani do elka: protože váš vybraný výrobce označuje svoje oděvy podle zastaralých velikostních průzkumů, a tak je jeho L menší, než by mělo podle průměrných evropských velikostí být. Aby zmatek byl ale dokonalý, spousta jiných výrobců zase schválně označuje své oděvy písmeny nebo čísly menšími, než jak velké skutečně jsou, aby u zákaznic vyvolali příjemný dojem vlastní hubenosti. Navíc se k nám vozí oděvy z celého světa a ani Evropa nemá ve svém označení shodu, i když to Evropská unie svým členským státům doporučuje. Nicméně oděvní výzkumníci naznačují, že nás stejně čeká jiná budoucnost. V ní si stoupnete v obchodě do kabinky, svléknete se do prádla a neviditelný paprsek vás objede a změří. V okamžiku vám pak sdělí, jaká velikost je pro vás v tomto konkrétním obchodě správná a podle toho si budete vybírat. Příště už si vás bude počítač pamatovat a měřit se nemusíte. Pokud ovšem mezitím zázračně nezhubnete třeba metodou Viktorie Beckham.