Nápoj bohů: Když ze slavných vinic pryští tekuté zlato...

Zábava 28. května 2016

Byli jste už někdy v opravdovém vinném sklepě, když burčák „vaří“, když má nejvíc síly a žáru? Nemyslím ochutnávky pro turisty, jimž bývá předkládáno všelico. Myslím to pravé mysterium vzniku bájného nápoje, při němž rázem pochopíte, proč býval obětován bohům. Pár doušků totiž povznese i vašeho ducha k výšinám téměř božským! Ale pár doušků „přes čáru“ dokáže vaše tělo i ducha srazit hluboko do bláta marnosti...

Také jste si všimli, že vlastně veškeré civilizace světa, jimž byl dopřán kontakt s vínem, postavily tento líbezný nápoj na oltář svých bohů? Není divu, nic lepšího jim přece nemohly dopřát. Také „bohové dneška“ – lidé bohatí a mocní – sami sebe uctívají moky fantastických chutí a cen. Vinařský průmysl je jeden z nejvýnosnějších na světě. Vždyť i u nás, v zemi vinařsky pořád spíš rozvojové, lidé ročně vypijí kolem sta milionů litrů lahodného nápoje. A tato spotřeba stále vzrůstá.

MĚSÍC NEOBJÍMAT!

Požehnán buď ten, kdo jako první zapomněl vypít svoji misku hroznové šťávy a nechal mok zkvasit. Kdybychom neměli tuto opojnou látku, jež v rozumné míře požitá člověka povznáší nad potíže všednodennosti, dějiny lidstva by se asi vyvíjely jinak. Kdoví, snad bychom teď žvýkali muchomůrky jako medvědi na Sibiři. Naštěstí ale víno bylo objeveno a my ho dovedeme skvěle vyrábět. Pravděpodobně daleko lépe než v antickém Řecku či staré Číně, kde sice pili vína hustá a silná (proto se často ředila vodou), ale pro svou nevalnou chuť vylepšovaná vším možným (například medem, chmelem a pepřem). Po vypití dostatečného množství nápoje ovšem už tehdy činy i myšlenky mužů – ženám bývalo víno zapovězeno – dostávaly křídla. To někdy bylo nebezpečné. O slavném básníkovi Li Po se vypráví, že se utopil poté, co po konzumaci přílišného množství vína vystoupil ze své loďky, aby objal Měsíc v úplňku...

DRAŽBA BUDOUCNOSTI

Něco takového se nám snad nestane. Stejně tak už naštěstí neplatí antické pravidlo, podle něhož počestné ženy víno nesměly pít, neboť v nich údajně probouzelo démony. Muži proto po návratu manželky z trhu či návštěvy u přítelkyně polibkem kontrolovali, zda nepožila. Hle, jak nehezky vznikl milý romantický zvyk! Zajímavé je, že prostitutky víno popíjet směly. U nich jako by probuzení démonů bylo spíš žádoucí. To všechno už je ale dávno pryč, dnes je víno především obrovský globální byznys. Každý rok se v něm pohybují desítky miliard dolarů. Nejslavnější vinice draží svou produkci léta dopředu. Pro investory je to sice sázka do loterie, ale výhra může být obrovská. Banky vytvářejí speciální vínové investiční fondy – nikdy prý nemohou být ztrátové, liší se údajně jen výší zisku. Na světové scéně po léta dominovala vína francouzská, s odstupem následovaná italskými a možná snad ještě španělskými. Teď ale ve vinném ringu panuje zmatek. V historickém monstrsouboji mezi moky kalifornskými a francouzskými například nedávno na celé čáře vyhrály ty z Nové země. Samozřejmě mnohem levnější než francouzská „šlechta“! Takže se do věci hned pustili i vinaři jihoafričtí, chilští, argentinští, australští, gruzínští a bůhvíjací ještě, i oni se cítí na získání skalpu sladké Francie. Evropané spolu se snoby všech zemí ovšem trvají na svém – nic pode nich nemůže být tak božské jako pravé šampaňské, vína z rothschildovských vinic, famózní Château Petrus či nedostižný Romanée-Conti. Svůj názor dokládají třeba každoročně zveřejňovanými tabulkami nejdražších vín světa. Tady jsou ve hře opravdu závratné částky. Není výjimkou, když velcí investoři vybudují pro své poklady rozlehlé klimatizované podzemní trezory. Vína velkých jmen nakupují nikoli pro sebe, ale pro své syny či vnuky. Ročník, který se ukáže být opravdu dobrý, totiž během deseti patnácti let může svoji cenu zdvojnásobit.

VINNÝ OŠETŘOVATEL

A za 50 let? To už se taková v dobré kondici zachovalá vína opravdu vyvažují zlatem. Největší boháči si je při nejslavnějších příležitostech rozlévají po kapkách. Mimochodem, jednou ze skvěle placených prací dneška je „vinný pečovatel“. To je odborník z vinice, od níž jste víno koupili, který je pravidelně jezdí ošetřovat – kontrolovat, přezátkovávat apod. Další „profesí“, jež může být závratně výnosná, je falšovatel starých vín. Slavná je kauza s moky, jež údajně pocházely ze sklepa třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona. Tady se po letech tahanic podařilo prokázat, že jde o padělky. Kolik méně nápadných falzifikátů slavných vín ale po světě koluje? To si nikdo neodvažuje odhadnout. Mluví se ovšem až o deseti procentech (tedy z lahví s cenou od cca 30 000 Kč za kus).

NA LÉTAJÍCÍM KOBERCI

Velmi zajímavé vinice, jež mají údajně velkou budoucnost, se dnes vysazují třeba ve Vietnamu nebo Indii. V čele šiku vinohradníků třetího světa jsou však Číňané. Se svými balíky peněz si mohou dovolit téměř všechno. Hlavně ve Francii skupují nestydatě předražené vinice slavných jmen – kompletně i s personálem a zámky, jež na nich bývají. Francouzi jsou z toho na mrtvici a hovoří o výprodeji svých „korunovačních klenotů“. Číňané však neváhají zajít ještě dál. Není přece problém celou luxusní vinici „přesadit“ do říše středu. V levnější variantě tak, že se na čínském pozemku s podobným složením půdy (osluněním, srážkami apod.) vysadí francouzská vinná réva a k jejímu ošetřování se najmou vyškolení francouzští odborníci. V té nejluxusnější variantě lze do Asie jako na létajícím koberci přepravit i celý zámek. Sklepy se ovšem musejí vybudovat vlastní – ty už se převážet nevyplatí. Z těchto francouzských vinic na asijské půdě pak mohou vycházet nádherná vína. Čínští znalci tvrdí, že z tamní nevyčerpané půdy vína získávají silnější vůni, barvu i chuť než z půdy „unavené Evropy“. Patrioticky založení Číňané jsou za tato „domácí“ vína schopni platit neuvěřitelné částky. Právě zákazník ochotný platit velké peníze je pro každé vinařství to nejdůležitější. Vytvořit legendu lze i kolem moku průměrného, děje se tak každou chvíli. Za přemrštěnou cenu ho však potom také někdo musí koupit. A to je problém řady vinařství. Známé jméno představuje i u mnoha moků z Chablis či Bordeaux přinejmenším polovinu úspěchu, nápoj samotný je třeba průměrný. Ale kdo si koupí neznámé víno třeba z Arménie nebo Moldávie, přestože může být také slušné?

U NÁS ČÍM DÁL LÍP

Ve víru zběsilé vinařské konkurence si naštěstí čím dál lépe vedou vína z Moravy, tedy hlavně ta bílá. Zvykli jsme si už na to, že přivážejí ceny z velkých vinařských soutěží, že naše sauvignony zápasí o světové vavříny s novozélandskými a klienti v zahraničí české moky neberou jako kuriozitu. Pro giganty samozřejmě rovnocennými soupeři nikdy nebudeme, to by muselo globální oteplování skutečně rázně pokročit a přinést k nám o hodně víc slunečních paprsků. Naše vína už ale jsou ve světě vidět a jsou brána vážně – mnohá jsou opravdu dobrá. Zaplaťpánbu za to. Kdo pamatuje bolehlavé lepkavé roztoky, jež do sebe kdysi lily autobusové zájezdy odborářů na roztodivných vinobraních, ví, o čem mluvím...