Fejeton Rudolfa Křesťana: Mačkáte správně?

Zábava 8. června 2016

Tubista je hráč na nástroj tohoto názvu, ale tubistou jste i vy a já. I my totiž používáme tubu. Mám na mysli tu se zubní pastou.

Saháme po ní v koupelně, ale otázkou je, zda s dotyčnou tubou zacházíme náležitě. Stejně jako existují lepší a horší hudebníci, i my jsme buď kvalitní, nebo naopak pochybní vymačkávači pasty. Ti horší z nás, mezi něž žel patřím i já, by v hudební terminologii byli označeni jako šumaři. Domnívám se, že příčinou mého neumětelství je skutečnost, že na rozdíl od hudebních tubistů jsem neprošel žádnou školou (a to ani liduškou) pro zacházení se zubní pastou. O to víc mě udivuje, že někteří šikovní pastoví mačkači a mačkačky – ač taky nemají kurz v daném oboru – jsou obratní a dokážou útroby tuby vyprázdnit vzorně až do poslední mrtě.

Od dětství až po současnost je mi vytýkáno, že ji tisknu uprostřed. A že posléze mám tubu za ukončenou, když tuto metodu už nelze uplatnit. Jsem přesvědčován, že i v koncovce by se dalo ještě něco vyždímat, kdybych pastu tlačil svědomitě OD KONCE, jak je to správné. Asi je to nějaká mužská úchylka, neboť za totéž bývají kritizováni i jiní příslušníci stejného rodu. A není to jen tuzemská specialita. Při rozchodu italských manželů Rossariových argumentovala žadatelka o rozvod i tím, že její partner je v chybném vymačkávání pasty nepolepšitelný a že navíc tubu nikdy pořádně nezašroubuje víčkem. Ten druhý zmíněný – víčkový – nešvar bývá obecně přisuzován většinou taky mužskému rodu. Obsah v hrdélku tuby pak vysychá a zatvrzele tvrdne. Jako by si chtěl svépomocí vytvořit špunt. Čertví, čím to je, že jako muži sice umíme uzavírat manželství, ale tubu se zubní pastou nikoliv.

Ale zpět k vymačkávání. Existuje nápomocný a levný umělohmotný nástavec, který se nasadí na tubu a postupným ručním posunem ji odzadu vyprazdňuje. Jedna z těchto pomůcek má dokonce svérázný název: Tubotlačka. V praxi se tato udělátka však příliš neujala. Možná proto, že domácí hádky kolem mačkání pasty se v některých rodinách už staly folklorem a součástí každodennosti. Neskončí-li rozvodem, pak takové spory mohou možná naopak sehrávat stabilizační roli. Zmíněné výtky jsou už vyzkoušené a očekávatelné, stejně tak i odpovědi na ně, takže v ideálním případě lze vše vnímat jako zvláštní domácí harmonii. Nijak nejdou na odbyt ani takzvané dávkovače zubní pasty. Vypadají podobně jako porcovače tekutého mýdla a jsou určeny k připevnění na kachličky poblíž umyvadla. Praktičnost je zjevná, jenže tradiční tuba pořád ještě vítězí na celé čáře. Je oblíbená dokonce i jako jedna z elektronických her. Jmenuje se Squeeze me. Tedy Vymačkej mě. Jde o to, kdo z hráčů dokáže na obrazovce zpodobněnou zubní pastu vymačkat co nejrychleji. Ano, zubní pasta je víc než jen součást naší hygieny. Leckdo z nás si pamatuje i její užití na letních táborech, když se za její pomoci potutelně „zdobila“ tvář těch už spících. Abych pravdu řekl, nepamatuji se, zda jsem už tehdy mačkal tubu uprostřed, ale pro výsledek to bylo jaksi jedno.

Nevím, zda i v zámoří holdují děti tomuto obyčeji, zato jsem četl o tamním jiném. Cituji: „V čase halloweenu patří v Americe ke zvykům malovat na automobilové dveře zubní pastou.“ Když už jsem zmínil mimozubní užití vymačkané pasty, pak připojím i další možnosti, leč
 bez záruky. Nejsem si totiž jistý, zda nejde spíš
o mazaně zaměřené informace, jimiž se výrobci snaží svůj produkt prodat i pro využití mimo ústní dutinu. Věřte nevěřte, zubní pasta se prý může uplatnit i při čištění tenisek, světlometů auta, potápěčských brýlí, termosky, žehličky, leštění nehtů a údajně 
i při odstraňování škrábanců na CD a DVD. Zůstanu-li však u základní a prvotní role této pasty, je s ní neodmyslitelně spojen požadavek správného nakládání s její tubou, což některým
 z nás dělá potíže. Domnívám se, že k předcházení těmto problémům by měla pedagogicky přispět škola, aby i méně zruční jedinci, jako já, byli už odmalička lépe připraveni do praktického života a mačkali kvalifikovaně. Co si budeme povídat, děti se v průběhu povinné školní docházky učí nejednou věci, které pak nikdy nepoužijí – na rozdíl od zubní pasty, která přichází ke slovu dvakrát denně.

Rudolf Křesťan

  • Český spisovatel a novinář
  • První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce

  • Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let
  • V současnosti je na volné noze
  • Vydal téměř dvacet knih
  • Jeho žena Magdalena je malířka