Ester Janečková: Je mou povinností dělat věci zadarmo

Zábava 3. července 2016

Dvanáct let moderuje pořad Sama doma. Stejnou dobu vystupuje Ester Janečková i v Poště pro tebe. Když nestojí před kamerou, pravděpodobně se věnuje některému z charitativních projektů, kterých je požehnaně.

Poradnu Sbarvouven.cz jste založila poté, co se u vás v rodině stala tragédie...

Poradna vznikla 17. února 2015. Impulzem byla tragická smrt mého synovce, který neunesl svou odlišnou sexuální orientaci. Tehdy mi došlo, že přestože měl kolem sebe chápavé lidi, se kterými mohl o své homosexualitě mluvit, tak by se býval potřeboval radit i s někým mimo rodinu. Máme v rodině lesbický pár, který je spolu 27 let, přesto za nimi nešel.

Tušili jste to o něm?

Já jsem to věděla od jeho tří let. Byl jiný než naši kluci nebo jeho bráchové. Nepochybovala jsem, že je gay, ale vůbec jsem to nevnímala jako problém. Říkala jsem si, že až bude chtít, tak o tom bude mluvit. Brala jsem to jako naprosto přirozené. Po jeho smrti mi na Facebook a na mail začali psát mladí lidé v podobné situaci. Že nevědí, s kým o tom mají hovořit, a že mají strach. Někteří z nich prý také chtěli spáchat sebevraždu, ale když viděli, kolik bolesti to způsobilo v naší rodině, tak to neudělají. Snažila jsem se s nimi diskutovat, ale stejně jsem se sama radila s odborníky. Sešla jsem se s kamarádem Czeslawem Walekem, který pořádá festival Prague Pride. Řekl mi, že o podobné věci dlouho přemýšlí. A takhle vznikla naše poradna.

Jak funguje?

Momentálně máme čtyřicet mentorů, což jsou převážně gayové a lesby. Mezi mentory je ale i moje sestra, máma Filipa, a jeho sestra. Lidé, kteří pomáhají, sami prošli těžkými okamžiky, ale už vědí, jak poradit. Na www.sbarvouven.cz zveřejňujeme jejich fotky i videa, kde se představí, řeknou, co je trápilo, co řešili. Klienti si vyberou, s kým si chtějí psát a řešit svoje problémy. Radíme i rodičům, učitelům, sourozencům. Mentoři mají pravidelná školení u psychologů, kteří dělají i odborné garanty v poradně. Když se na nás obrátí někdo se sebevražednými myšlenkami, tak se toho ujme odborník. Mentoři pracují zadarmo, velmi rychle reagují na dotazy.

Také radíte?

Já mentor nejsem, protože mi hodně času zabere spousta věcí kolem, včetně propagace, shánění financí, chodím na besedy... Včera jsem například prodávala tři hodiny kosmetiku v prodejně Ziaja. Sháníme peníze, abychom zajistili školení, provoz webových stránek, odborníky a psychology.

Když je člověk vidět, tak by podle mě měl svoji popularitu nějakým způsobem využít pro dobrou věc. Práce v televizi, když je, tak je dobře placená. Proto si myslím, že je skoro mojí povinností dělat věci zadarmo.

Kolika lidem jste za ten rok a půl pomohli?

V současnosti je to 1100 klientů. Mám od nich nádhernou zpětnou vazbu. Píšou, že jsme jim pomohli. Co se mi líbilo, byl mail od jednoho chlapce, který mi napsal, že se doma „vyoutoval“, tedy šel s pravdou ven a jeho táta zareagoval ohromně. Řekl mu, my jsme v pohodě, tušili jsme to, ale možná kolem toho budeš mít nějaké těžkosti, nechceš napsat do poradny? Třeba by ti pomohli.

Jak se s úmrtím synovce vaše rodina vypořádala?

Nikdy se s tím nevypořádáme úplně. Je to tak velká bolest, že se s tím člověk sice časem naučí žít a smutek je zmírněný, ale Filip nám bude chybět vždycky. Na jeho svátek pořádáme vzpomínková setkání, kdy přijedou i lidé z poradny. Ale není to smutné, grilujeme, vzpomínáme. Sestra denně chodí na hřbitov, všude jsou jeho fotky. A to, že vznikla Poradna, přece jen dává smysl tomu, co se stalo. Filip chtěl, abychom o tom mluvili a změnili svět, který je plný nenávisti vůči homosexuálům. Tak se o to snažíme.

Máte toho požehnaně.

Je pravda, že už je toho moc. Říkám si, že to musím nějak zkorigovat. Ale já mám pocit, že je to tak trochu moje povinnost. Když je člověk vidět, tak by podle mě měl svoji popularitu nějakým způsobem využít pro dobrou věc. Práce v televizi, když je, tak je dobře placená. Proto si myslím, že je skoro mojí povinností dělat věci zadarmo.

O vašem soukromém životě toho hodně prozradil časosběrný dokument, který s vámi natáčí Helena Třeštíková.

Je vtipné slyšet sebe v mládí, jak jsem měla všechno jasně „srovnané“ a jak jsem měla jasný život. Hlavní hodnoty zůstaly stejné, ale pohled na svět a mladistvá naivita naštěstí zmizely. Helena mě začala točit v mých necelých sedmnácti, na zdrávce. Pak byla pauza, další natáčení probíhalo, když jsem čekala Krištofa a potom těsně po porodu. Další část se odvysílala, když mi bylo třicet. Od té doby mě zase točí, ale spíš nárazově. Většinou, když se něco stane, poslední dobou to spíš bývají smutné události. Netuším, jak dlouho mě hodlá točit. Ale setkání s ní je vždycky tak fajn, že budu ráda pokračovat dál.