I když máme hromadu informací, jak netloustnout, podle statistik tloustneme a tloustneme. Kde děláme chybu?
Obezita souvisí s naším pohodlnějším, mlsavým, ale i vystresovaným a uhoněným životním stylem. To všechno jsou bohužel vlivy civilizace. Je to kombinace životního stylu, stavu psychiky a toho, co nám bylo dáno do vínku, a obejít se to nedá – genetiky. Máme jednoduchý životní styl, který nevyžaduje žádnou fyzickou námahu. Přesto jsou české ženy ještě pořád štíhlejší než jejich matky a než zbytek Evropy. Tloustnou víc naši chlapci a muži.
Se dvěma malými dětmi za štěstí považuju, když si najdu chvilku zhroutit se na židli a tupě zírat před sebe. Mladé maminky se hýbou pořád – a jsou tlusté!
Úroveň pohybu třeba u žen na mateřské klesla od revoluce o čtyři hodiny denně. Dnes se až na naprosté výjimky používají jednorázové pleny, ale dřív ženy musely namočit, vyprat, pověsit a vyžehlit v průměru 36 plen denně. Když jste si chtěla zavolat, tak jste většinou musela jít do budky, tam vystát frontu a stát celou dobu telefonování. Dneska, i když chcete jenom přeladit televizi, zmáčknete z gauče knoflík na ovladači. Nehýbeme se. Udělat deset tisíc kroků denně, což je ubohých osm kilometrů, je pro každého velký problém. Všude se vozíme autem, všechno je na jednom místě, nákupy objednáváme po internetu, takže nemusíme nic. Nulová akce.
Proto se musíme pořád hlídat?
Nemusíme se „hlídat“, musíme se „hýbat“. Střídmost a běžné zásady typu: nemlsat místo jídla ani mezi jídly či před jídlem, jíst pravidelně, snídat, dostatečně se napít, chodit brzy spát a brzy vstávat, denně ujít těch deset tisíc kroků – to vše není „hlídat se“. To by mělo být přirozené a budováno od dětství. Jídlo není smyslem, ale podmínkou zdravého života, stejně jako zaměstnání, hobby, vztahy...
Dneska lidé pohyb nahrazují cvičením.
Úroveň pohybu dřív byla každodenní. Dvě až tři hodiny pro dospělé a pro děti pět až sedm hodin pohybu venku každý den. Nebyly všude výtahy – do schodů se chodilo pěšky. Nosilo se uhlí a dříví, které se na vesnici kácelo. Civilizace způsobila, že si člověk fyzicky nemusí zařizovat základní životní potřeby a nemusí se vlastně ani hnout. Všechno si zařídí z domova: zábavu, nákupy i společenský život. Těžko říct, jestli je to chyba, každopádně je to životní styl. A to styl pro jedince, pro homo sapiens sapiens naprosto nevídaný za celého čtvrt milionu let, která je na zemi.
Tloušťka je záchovný děj. To mají všichni savci, třeba medvěd. Když ubude potrava, tak si lehne, je tlustej a přežije díky tomu zimu. Není to proto, že by se medvěd přežíral před zimou, je to proto, že se změní množství potravy v blízkosti medvěda.
Pět až sedm hodin pohybu venku u dítěte, to se dneska teda fakt nevidí...
Děti dřív běhávaly – podívejte se třeba na filmy z padesátých let. Uvidíte tam pobíhající děti. A co jste dnes viděla, když jste šla Prahou? Viděla jste venku hrající si děti, které by házely míčem a skákaly přes švihadlo? Od dětského věku nulová frekvence pohybu.
Proč příroda odpovídá zrovna tloušťkou?
Tloušťka je záchovný děj. To mají všichni savci, třeba medvěd. Když ubude potrava, tak si lehne, je tlustej a přežije díky tomu zimu. Není to proto, že by se medvěd přežíral před zimou, je to proto, že se změní množství potravy v blízkosti medvěda. Mimochodem, proto na Slovensku v roce 2010 vysokohorští medvědi neusnuli, protože chodili žrát celou zimu do popelnic u lyžařských středisek. Takže nejen neztloustli, ale taky neusnuli.
Když jsme u medvědů: proč jsou většinou ženy nespokojené s mohutnější postavou a usilovně hubnou?
Dřív fungoval Brocův index, což byla výška minus sto rovná se ideální váha neboli zdravá váha, jak dokazují studie. Dřívější normální dospělá ženská velikost byla 42 a výš, velikosti 40 a nižší se prodávaly jako dětské za čtvrtinovou cenu. Za sexy byla považovaná Brigitte Bardot, Sophie Loren, u nás třeba Olga Schoberová, Věra Čáslavská – to byly normální pěkný ženský. Bohužel se od toho upustilo.
Tušíte, co to způsobilo?
Dá se říct, že vždycky existovaly dva ideály ženské krásy. Jeden byla žena – matka, tzv. matróna, důstojná žena, matka mnoha dětí, a druhý typ – víla, rusalka, svůdkyně, éterická bytost. A vzhledem k sexuální revoluci v 60. letech a rozmachu éterických povolných žen, tuším, že odtud vítr vane. Že povolné Lolitky začaly být žádoucím somatotypem, ale není to typický druh pro samici člověka. Bohužel.
Trend vyhublosti je jednak úžasný byznys, jednak může být dán i tím, že sexualita je teď puštěná ze řetězu.
A čím to, že se tahle móda tak drží?
Diety a podobné věci jsou úžasný byznys! Léky na různé choroby se nadužívají zejména proto, že klesají normy pro to, čeho by kolik v krvi mělo být, třeba cholesterolu, hodnoty se mění. Otázka je, jestli to nevede k trvalému rozvoji nějakého průmyslu, což si myslím já.
Takže jde především o kšeft?
Ano. Navíc když porovnám konfekční velikost 34 s konfekční velikostí 44, dovedu si představit, že výrobce chrlící desetitisíce oděvů tak mimo jiné značně ušetří na materiálu. A výrobce, který ošidí potravu, do majonézy namíchá vodu a nazve ji „light“, vám ji stejně prodá. Vlastně to souvisí i s přemnožením lidstva: musíte je všechny nakrmit, takže jim musíte dávat věci, které jsou menší, abyste jich udělala víc. Trend vyhublosti je jednak úžasný byznys, jednak může být dán i tím, že sexualita je teď puštěná ze řetězu.
Máte ten pocit?
Samozřejmě, zajděte si do trafiky, podívejte se na reklamu v televizi. Sexualita je veřejné zboží, chybí stud. Věci se probírají na veřejnosti. Dřív se lidi styděli i za to, že se rozvádějí, dnes se o tom mluví běžně.
A není to naopak dobře? Třeba ženy trávily život se surovcem, protože by se na malém městě styděly rozvést.
Ale to ženy stejně dělají dodnes... Každá doba má svoje tabu, dneska je třeba tabu smrt. Když byla hospicová konference, která měla smrt v názvu, tak nepřišla jediná média s odůvodněním, že je to děsivý název a že to čtenáři ani diváci nebudou chtít sledovat. Zeptejte se kohokoli, kdo je vážně nemocný nebo je s nemocným v kontaktu, jestli se ti lidé raději neuzavřou a nemluví o tom.
Strach ze smrti je přece přirozený.
Ale dřív byla smrt běžná, viděla jste ji každý den. Běžně se říkala poslední slova, loučilo se s umírajícími, nikdo je nestrkal do léčebny dlouhodobě nemocných za plentu. Příbuzní zemřelého opatřili do rakve, omyli ho a oblékli. Smrt už je dlouho institucionalizovaná. Kontakt se smrtí přitom probíhá, ale zvráceně – třeba v hororech vám zombík vstane z mrtvých a trhá lidi na kusy. Člověk být se smrtí v kontaktu potřebuje, proto se na ty blbosti díváme, ale normální běžný přístup ke smrti už není, ten se vytratil.
Zdůrazňujete pohyb. Znám cvičitelku aerobiku a do štíhlosti má daleko. Tak jak?
Chudák paní! Aerobik je přesně ten sport, který stejně jako házená, tenis, spinning, vzpírání či sportovní gymnastika vede k vývoji robustní kostry a objemných svalů. Zejména, pokud se zabýváme těmito sporty od útlého dětství a pokračujeme v nich hluboko přes 35. rok života. Pokud se tím paní cvičitelka trápila, bylo to zbytečné trápení a zjevná neznalost vlivu aerobiku na postavu ženy. Sporty jako cyklistika, jóga, plavání, lehká atletika, tanec či biatlon rozvíjejí postavu dívek a žen daleko fyziologičtěji. Jde o sporty aerobní s budováním štíhlé svalové hmoty...
Kateřina Cajthamlová (1962)
Od roku 1990 je členkou Mensy ČR. G V roce 2001 otevřela nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na prevenci a léčbu interních chorob.
- Popularizuje zdravý životní styl.
- Je autorkou odborných článků a spoluautorkou knih „Čtěte pohádky, čtěte mezi řádky“ a „Nebezpečný svět kalorií“.
- V roce 2007 se umístila na 3. místě soutěže Týtý jako Osobnost roku.
- Moderátorka televizního pořadu Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze.
- Od roku 2013 moderuje pořad DoktorKa na ČT1.
- V roce 2015 tančila s Petrem Čadkem ve StarDance.
Má cenu se do cvičení nutit, když to nenávidím?
Rozhodně ne. Vše, co děláte s nechutí a odporem, má spíš opačný efekt.
A u vás doma se jedlo zdravě? A hýbalo?
Nedělilo se u nás na „zdravé a nezdravé“, ale na „mlsání“ a jídlo. Jedli jsme luštěniny, zeleninu, rýži, bramborové placky sušené na plotně, kupovali vajíčka od sousedů na vesnici a jablka jsme vozili stejně jako meruňky a broskve jen v sezoně z Moravy. Táta chodil na ryby a strýc nám posílal zvěřinu, byl v mysliveckém spolku, takže jsme jedli minimum vepřového a jitrnice jen jednou za rok – u pratety na zabijačce. Jídla se u nás vařila rychlá a lehká, nejraději jsem měla takzvanou čínu, na kterou byl táta mistr. Pekla se olejová bábovka, jablečný tažený štrúdl a tvarohové buchty. Nejedli jsme konzervy ani paštiky, čokoládu jsme měli stejně jako mandarinky a banány: jen o Vánocích. Chutnalo mi ve školní jídelně a lítala jsem denně pět hodin venku, jezdila celé prázdniny na kole, chodila do vodáka a po tanečních tancovat. Jedla jsem, když jsem měla hlad, a to, co bylo. Neřešila jsem jídlo.
To se moc často neslyší, že někomu chutnalo ve školní jídelně – dodnes kvůli ní nejím hovězí...
Vzpomínám na ni moc ráda. Milovala jsem hrachovou kaši, polévku s drožďovými knedlíčky i ovocné knedlíky. Neměla jsem ráda rýžový nákyp, maso „Remo“ a tradiční univerzální hnědou omáčku (UHO) ani buchtičky se šodó.
Zhubnout kilogram tuku trvá přibližně 14 dní až tři týdny. U lidí trpících obezitou je realistické zhubnout cca 2 procenta nadbytečné tukové tkáně týdně. Při nadváze 40 kilogramů tuku to tedy dělá asi 800 gramů tuku týdně.
Mimochodem, u syna ve školce mají vyvěšený plakát s nezdravými potravinami, „pyramidu“, když mu z ní něco chci dát, jsem vyplísněna. Snaží se stát?
Tady se asi snaží především školka, do níž váš syn chodí. Ale k vývoji dochází. Školní stravování byl poválečný unikát. Máme 70 let školních jídelen a 50 let výročí systému školního stravování. Kdysi bylo jediné jídlo a družinářky kontrolovaly, že každý dojídá. Po téměř třicetiletém nezájmu o školní stravování se zavádějí i možnosti zdravotních diet v režimu školního a školkového stravování, obnovují a modernizují se receptury a takzvaný „spotřební koš“, mění se postupy a o stravování se zajímají i média. Je to velmi žádoucí posun. Bohužel, školnímu a školkovému stravování nebyla po roce 1989 vrácena jeho výchovná funkce, takže je ještě hodně rezerv, ale blýská se na lepší časy.
Jsme zavaleni zprávami a reklamami „zhubněte za týden pět kilo“. Když už se do toho někdo pustí, co je zdravé a realistické? Často jsem četla, že maximálně kilo týdně, nebo jen půl...?
Takové reklamy nabízejí pravděpodobně odvodnění a vyprázdnění střeva. Různé podvýživové „diety“ a půsty, diuretické čaje (odvodňovací), vznosně nazývané klystýry či pocení v plastikových pytlích vedou v mnoha případech jen k rychlé ztrátě tekutin a obsahu střevního. Většinou právě těch 5 kilo za týden. Zhubnout kilogram tuku trvá přibližně 14 dní až tři týdny. U lidí trpících obezitou je realistické zhubnout cca 2 procenta nadbytečné tukové tkáně týdně. Při nadváze 40 kilogramů tuku to tedy dělá asi 800 gramů tuku týdně. Ale to se jedná o opravdu monstrózní obezitu, která se rozhodně nedá „řešit“ laickou dietou po internetu.
Stojí za to se trápit složením stravy, když byl někdo odchovaný na řízcích a rodiče se dožili osmdesátky?
Ne, ale nezapomínejte, že rodiče žili v socialismu, všude chodili, na vše stáli frontu, maso mívali jen o víkendu, chalupařili, většinu věcí si museli zařídit sami, nezadlužovali se hypotékou na celý život, ale spořili. Neznali fastfood a vzhledem k nepřítomnosti internetu, mobilů, myček, sušiček měli daleko víc pohybu. Vstávali dřív a chodili dřív spát, navštěvovali divadla, chodili večer na procházku a jejich životním snem bylo podívat se alespoň jednou za život do „západní ciziny“. Měli trvalá přátelství a většinou i víc dětí, nebo alespoň v daleko mladším věku. Zkrátka jejich život i četnost těch vzpomínaných řízků byly zcela a úplně jinde a jinak.
Co se kvality potravin týče – jsme masírováni, jak máme kupovat všechno superkvalitní, ale jsou lidé, kteří na to nemají. S tím asi neporadíte...
Kupodivu poradím. Důchodci mají spoustu času na vaření ze surovin – mohou jíst luštěniny, rýži, sýry, nepotřebují živočišné produkty, kromě vajec a občasných ryb. Mohou cestovat až k pěstitelům a získat kvalitnější produkci za zlomek ceny, bylinky i některou zeleninu si mohou pěstovat na zahrádce... Tak, jak to dělali mí prarodiče celou válku i celý socialismus.
Jste to, co jíte se povedlo dostat do povědomí lidí myšlenku, že tlustí lidé jsou podvyživení a že dieta s příjmem pod 5000 kilojoulů je úplně šílená a že hubnoucí by měl mít minimální příjem 7500 kilojoulů denně.
Pamatuji si na negativní reakci, že v pořadu Jste to, co jíte „vyhazujete jídlo“. Pořád u nás platí válečné „lepší špatné než žádné“? Proč na to lidé tak ostře reagovali?
Vyhazovali jsme jídlo zkažené, prošlé, napadené plísní nebo plné příměsí, které konkrétnímu strávníkovi škodily. Po reakcích jsme jednou zkusmo donesli vytříděné jídlo, zbavené odpadků zmiňovaných výše, na nádraží a nabídli bezdomovcům. Poté, co jsme na dotaz, proč jim to neseme, odpověděli, že to odnášíme z domácnosti člověka, kterému konzumace těchto věcí přivodila obezitu a pokazila zdraví, se bezdomovci ohradili, že oni nic takového jíst také nebudou. V pozdějších sériích jsme nechávali na účastnících, co vyhodí a co ne. Vzhledem k tomu, že za války byl hlad a jídlo na příděl, nebyl by zdaleka takový „odpad“ z válečných domácností. Tam bychom nemuseli vyhodit možná ani desetinu obsahu spíže. U nás doma platilo „raději o hladu než jíst odpadky či věci prošlé a třeba nahnilé“, ale to už nebyla válka.
Proč jste vlastně do médií šla?
Na základě toho, když jsem zjistila, že dieta je obecně brána pouze jako redukční. Já jsem internistka a tam je zhruba patnáct druhů diet podle věku a zdravotního stavu: diabetická, žlučníková, jaterní, výživná, racionální... Prostě je jich spousta. Dneska když řeknete „dieta“ – a je jedno, jestli je člověk třeba po mononukleóze, nebo je diabetik, tak každý hned myslí redukční. Navíc se příšerným způsobem rozšířila ve variantě hodnot pro tříleté dítě, což je 5000 kilojoulů na den, a začala být výrazně škodlivá. Já se bouřím, ale když nejste v televizi, nejste slyšena. Můj kolega Petr Havlíček se zaměřoval na rozšiřování idey podvýživy tlustých – a co s tím dělat. A na rozšiřování idey, že lidé s takzvanou nadváhou, kteří jsou úplně normální, jsou šikanováni společností, příbuznými a okolím jenom na základě toho, že nezapadají do schématu, které je momentálně v módě. Tak jsem se s ním rozhodla do toho jít.
Takže vlastně kvůli osvětě?
Částečně ano. Je to záležitost obtížná, osamocená, ale za trvání pořadu Jste to, co jíte se povedlo dostat do povědomí lidí myšlenku, že tlustí lidé jsou podvyživení a že dieta s příjmem pod 5000 kilojoulů je úplně šílená a že hubnoucí by měl mít minimální příjem 7500 kilojoulů denně. Díkybohu za ty dary.