V Cestách domů hrajete homosexuálního přítele Igora Chmely. Ptal jsem se Jany Janěkové, jestli se to na jejím manželovi nějak projevuje, ale říkala, že na coming out nevypadá. Co vy?
V první řadě je to pro mě herecky strašně zajímavá věc. Hrát homosexuála a ještě s takovou povahou, jakou on má, se mi strašně líbí. To, že to není takový metrosexuální jemný homosexuálek, ale že ten kluk má koule, akorát je na kluky. Takže to mě strašně baví. Nějaký coming out u mě nehrozí, čímž to rozhodně nechci znevažovat. S Igorem Chmelou nás to samozřejmě sbližuje – myslím tím přátelskou, kolegiální rovinu. Takže všechno jde, jak má.
Zajdete si třeba po natáčení na panáka?
Ono není potřeba, už během natáčení je docela sranda. A nejenom u partnerských scén. Před každou náročnější scénou, ať už je postelová, nebo třeba kaskadérská, si člověk ulevuje humorem. Ono není moc obvyklé, aby spolu chlapi hráli v seriálu homosexuály, takže když je přetlak moc velký, když se na nás třeba chce, abychom si vyznali nějaký cit, tak si musíme pomáhat humorem.
Jedete takové scény „na první dobrou“, nebo se musíte vždycky vychechtat?
Těch momentů, kdy to bylo opravdu psychicky náročnější, bych spočítal na prstech jedné ruky. Třeba scéna, kdy se Igor veřejně přizná, že je homosexuál, a já mu v tu chvíli vyznám, že ho miluju. To prostě není pro chlapa snadné zahrát! To byla náročná situace. Ale vždycky jsme to zvládli. A když to uděláme na první dobrou? Tak to páni režiséři vezmou a točíme dál. Když jsou nespokojení, tak se to jede mockrát. Dejme tomu, že nějaká laťka tam existuje, a úplně všechno se nepustí.
Natáčení filmu Mamas and Papas ho stálo spoustu sil.
Berete takovou roli s tím, že tam nebude postelová scéna? I když si myslím, že tu by asi čeští diváci stejně nevydýchali…
Samozřejmě, že debata na tohle téma tam byla. A mockrát jsme se o tom s režiséry bavili. Co musím kvitovat, je vkus režisérů a scenáristů. Že to netlačí do nějakých extrémnějších záležitostí. Jsem moc mile překvapený, že to diváci berou jako vztah dvou lidí, ne jako vztah dvou chlapů či dvou žen. Všechno, co k tomu patří, ukazovat nemusíme, ono to tam podprahově už je.
Stal jste se moderátorem pořadu Polopatě. Jak se k tomu herec dostane?
Naprosto banálně. Zazvonil telefon a bylo mi to nabídnuto. Mirka Hyžíková, majitelka castingové agentury, mi oznámila, že jsem jeden ze žhavých kandidátů jako moderátor pro takový hobby magazín. Já byl v té době mimochodem v Řecku a oni, že mě chtějí vidět. Tak jsem Mirce řekl, kdy se vracím, a z telefonu se ozvalo: „No jo, ale to už chtějí točit.“ Rozloučili jsme se s tím, že si potřebuju napřed ujasnit, zjistit, jaká je jejich představa. A ona, že dobře, že to ještě zjistí a zavolá. Za dva dny mi sdělila, že si vybrali přímo mě. A že by bylo dobré, abych už dva dny po návratu z Řecka točil. Tak to jsem zpanikařil a rezolutně jsem řekl: „Mirko, to opravdu nejde. Já chci nejdřív vědět, do čeho jdu.“ Skončilo to tak, že jsem se vrátil z Řecka a šel na setkání s produkcí s pochybnostmi a s velkými otazníky. Oni v podstatě jen otevřeli notebook a pustili mi jako předlohu neskutečně populární hobby magazín, který dělá BBC. Mně spadla čelist a řekl jsem: „Jo, to chci dělat.“
Proč jste to chtěl odmítnout? Předpokládám, že nejste právě kutil…
Právě, že ano. A jelikož se s tou Mirkou Hyžíkovou známe, tak ví, že mám dům a že si spoustu věcí dělám sám. Od zahrady až po práci se dřevem.
Proč jste tedy chtěl odmítnout?
Protože obor moderátor beru s velkou poklonou. Měl jsem třeba příležitost být přítomen živému přenosu, který moderoval Libor Bouček. S jakým klidem a nonšalancí byl schopen to všechno celý večer utáhnout, to klobouk dolů. Navíc je těžké být moderátorem hobby magazínu v zemi, kde je veliká pečeť Přemka Podlahy. A to nemyslím vůbec hanlivě. Pojem moderátor mi prostě není blízký. Ale nějak mám tu drzost jít za adrenalinem, tak jsem to zkusil. Ty první natáčecí dny mi pořád projíždělo hlavou – proboha, co to dělám? Ale ve finále jsem si řekl – no tak nic, budu se tím bavit, budu z toho mít radost, pokud to půjde, a budu ty lidi vnímat a poslouchat a snažit se sám sebe poučit, naučit se věci, zjistit, co a jak se dělá, nové okolnosti. Takže 95 % z těch dílů, co už mám za sebou, mě opravdu zajímalo, bavilo.
S manželkou Zuzanou. S dcerou Aničkou se kvůli vytížení nevidí tolik, kolik by chtěl. Proto ji tak trochu rozmazluje. 
Použil jste už doma něco z toho, co jste se dozvěděl?
Strašně moc věcí! Dokonce i tam, kde jsem si myslel, že leccos vím, což je například kompostování. Ačkoli jsem si vždycky myslel, že jsem v tomhle oboru odborník, zjistil jsem, že dělám chyby.
Čistíte si třeba při těchto pracích hlavu?
Strašně moc. Když jsem si před dvěma lety nechal udělat novou střechu, tak veškeré podbití dřevem a veškeré štíty jsem si dělal sám. A byla to nejlepší dovolená, jakou jsem kdy zažil. Absolutní relax. Manuální práce je pro mě nejlepší odpočinek. Nemyslím teď dřinu s lopatou nebo rýčem, to taky nemusím. Ale zrovna to dřevo se mi, myslím, hodně povedlo.
Stejně je fajn, když člověk je někde, kde bydlí rád.
Já měl vždycky sen, že budu mít krásné dítě, dům a „offroada“. A všechno už mám.
Nechcete tam ještě rychle přihodit krásnou manželku? Pro jistotu, kdyby to četla?
Dobře, ale to přece souvisí s krásnou dcerou, ne?
Když herci bydlí za městem, chovají osla, kravku, koně…
Já bych jednoho dne chtěl mít kozu, protože vesnice, ve které bydlím, se jmenuje Kozomín. Ovce jsem měl, letos se chystám na to, mít je znovu. Mám v plánu zkusit slepice. Momentálně mám jednoho psa, donedávna tři kočky, teď už čtyři.
Mimochodem o ovcích se říká, že to je nejlepší sekačka na trávu.
To souhlasím, já mám ovce u souseda, protože mám spíš okrasnou zahradu, kde by udělaly víc škody než užitku. A soused je rád, že má jednu část zahrady, kterou nemusí udržovat, protože mu ji ovce skutečně „posekají“.