Markéta Haindlová: Fotbalisty nestřídám tak, jako oni kluby

Zábava 21. června 2014

Mám vždycky zvláštní pocit, když dělám rozhovor s Markétou Haindlovou. Bavit se o fotbale s mladou půvabnou ženou, byť předsedkyní České asociace fotbalových hráčů, mi připadá tak trochu divné…

Došlo mi, že jste ta žena, která každý týden odvádí muže od rodin.

Myslím si, že ne. Každá žena si od muže ráda odpočine a pak – já přece soutěže neorganizuju. Jen se starám o fotbalisty, aby měli určité zázemí a aby dostali včas výplatu.

O sportovcích se traduje, že jsou hloupí. Jakou máte zkušenost vy?

Už dlouhou dobu říkám, že jsem za svou kariéru nepotkala tolik hloupých sportovců jako hloupých právníků. V současné době stále víc fotbalistů úspěšně studuje vysokou školu a ti s nižším vzděláním mají poměrně vysokou přirozenou inteligenci. Až jsem z toho kolikrát překvapená.

Zastupujete muže. Hlídají si je jejich partnerky? Jste hezká ženská...

Kluci ve fotbalu mě vnímají především jako nezaujatého odborníka, na kterého se vždy mohou spolehnout. Ze začátku, když jsem do fotbalu přišla, mou přítomnost možná cítili jako určitý druh PR či marketingu. Nemůžu říct, že by mě nebrali, ale nebyla jsem s nimi „v jedné partě“. Za ty čtyři roky, co se ve fotbale pohybuju, mě vzali mezi sebe. A u piva mi kolikrát řeknou, že jsem stejně už poloviční chlap. Navíc mám pravidlo, že s žádným z fotbalistů jsem opravdu nikdy nebyla viděna a nikdy nic neproběhlo. Neměla bych ráda pověst, že střídám fotbalisty, stejně jako oni střídají kluby.

Markéta Haindlová

Manželky, přítelkyně, zůstaňte v klidu. Markéta si mezi sportovci partnera nehledá.

foto:

Takže lovíte jinde.

Já určitě nikde nelovím. Mám pořád romantické představy, že by měl dorazit princ na bílém koni. Jsem v tomhle konzervativně tradiční. Ale opravdu! Moje maminka občas říká, že jsem se narodila do špatné doby, že mám nereálné představy o životě. Jsem k tomu všemu ještě Blíženec, takže mám navíc ráda svou nezávislost a svobodu. Rozumím tomu, že kdybych měla děti a byla na mateřské, musela bych se trošku omezit, ale teď jsem ráda, že jsem soběstačná.

Mateřství vás zatím neláká?

Určitě ano. Navíc moje maminka měla kdysi školku pro astmatické a alergické děti v Riegrových sadech a já jsem tam už někdy od patnácti let hlídala. Čili – já bych hrozně ráda, ale musí být s kým. Což je v mém případě horší. Opravdu bych si přála děti. Třeba brzy. Zatím jsem si před rokem pořídila anglického setra, protože se potřebuju o někoho starat. Ale když vidím svoji maminku, jak na něj šišlá a říká mu Bastíčku, tak si říkám, jestli se takhle bude chovat k vnoučeti, tak nevím... Ale rozumím tomu, všechny její kolegyně už vnoučata mají. Tak se snad taky dočká. Někdy.

Jen nějak si nedovedu představit, jak na tom budete s časem. To až si budeme domlouvat rozhovor, řeknete: „Od osmi kojím, pak jdu s malou do školky, pak do práce, odpoledne máme plavání a balet. Tak dvacet minut od půl osmé? Vyhovuje?“

Nebojte, nějaký čas najdeme. Já nemusím zase až tolik spát. Ale vážně, myslím, že člověk toho může stihnout hodně, když má vhodného partnera. Jen si musím najít někoho, kdo mi bude se vším pomáhat.

Markéta Haindlová

Ač chrání sportovce, ráda se obléká žensky.

foto:

Když jste říkala, že se necháte sbalit, tak to začíná kytkami?

Kytkami to myslím nikdy nezačalo. Já je moc od svého partnera nedostávala. Tedy jednomu bych křivdila, ten ze začátku posílal.

Co musí být na tu „první dobrou“?

Charisma, kouzlo osobnosti. Mě ten člověk musí něčím zaujmout. Hlavně to nesmí být takové prvoplánové. Oslovení musí být něčím zajímavé, originální.

A co vás například oslovilo?

Naposledy to byl olivový olej. Ten jsem dostala, abych měla hodně síly. Bylo to v době, kdy jsem bojovala proti fotbalovým kmotrům.

Co je ve vás typicky ženského?

Moc nevařím, to se přiznám, ale strašně ráda peču. Na Vánoce a minimálně jednou týdně peču i doma – bábovku, štrúdl. Něco z kynutého těsta. Ráda žehlím, to si myslím, že je typická ženská práce. To mě fakt baví. A taky mě baví kupovat oblečení. Hlavně venku, kde je to přece jenom výhodnější.

Takže když letíte do Londýna...

... před zápasem vyrazím na nákupy a koupím si fotbalový dres nebo míč. Ne, to si dělám legraci. Ale když jsem v zahraničí, krátký shopping opravdu dám.

Máte radši spíš sportovní oblečení, nebo kostýmek?

Snažím se oblékat žensky, a musím říct, že od té doby, co mám psa, tak jsem styl změnila na sportovnější. Jednou jsem přiběhla domů a šla venčit v podpatcích. Bylo zrovna náledí a nedopadlo to dobře.