Vy jste prý chtěla být původně učitelka?
Ale vůbec ne. Já jsem sice dělala střední pedagogickou školu, ale ambice učit jsem žádné neměla. Chtěla jsem studovat speciální pedagogiku, ale ono i to herectví vyšlo náhodou, já jsem byla jako dítě taková všestranná, nevyhraněná. To byla všechno náhoda. Asi se projevily geny. Šla jsem na muzikál a říkala si, že to půjde…
A šlo?
Ale jo. Nějakou chvíli...
A čím žijete teď?
Připravujeme Hovory o štěstí mezi čtyřma očima se Studiem DVA, které bude mít premiéru 7. července, takže trávím čas s Kryštofem Hádkem, Marikou Šopovskou, Michalem Slaným a Filipem Blažkem… Jana Stryková se tam se mnou střídá. Je mi s nima moc dobře, tak doufám, že se to přenese i na diváky. S režisérem Patrikem Hartlem zkouším poprvé a jsem z toho okouzlená, protože je vždycky dokonale připravený, milý, není to egomaniak a vypadá to, že má rád herce... Což taky není mezi režiséry úplně pravidlem.
Takže říkáte, že máme očekávat legraci?
Nejenom. Je to hodně o vztazích, a jak víme všichni ze života, to je tragikomedie. Jsou to tři povídky, z nichž jedna je o páru, kde hodnoty a pravidla vztahu vnímá každý jinak, druhá o mladé dvojici, která se nechá zavřít do výlohy obchodního domu, a třetí o homosexuálním páru, který si pozve psychologa, protože to mezi nimi skřípe. Já žiju – tedy jen během představení – buď s Kryštofem Hádkem, anebo s Michalem Slaným – a v našem bytě přebývá ještě někdo...
Že by tchyně?
No klidně to napište, ale nezaručuju, že skutečnost není jiná. ;-)
Máte toho teď dost, uděláte si někdy taky volno?
Žiju jako každá jiná máma – práce, dítě, škola, kroužky... a samozřejmě i zábava během volných dní. Ale já mám ráda i takové to polopracovní volno. Zrovna teď jsem byla s kosmetickou firmou Yves Rocher v Paříži a v Bretani, kde mají speciální lázně a ekohotel. Tak to je ideální volno, člověk sice de facto pracuje, ale zároveň si i odpočine, zrelaxuje, zajde do lázní, na květinovou farmu a tak. Jinak si dělám taková náhlá volna, když prostě zjistím, že to jde. Skoro vlastně z leknutí, že si to můžu dovolit. Vidím v kalendáři tři čtyři dny, kdy by to snad šlo, dcera je zaopatřená – a jedu! I když tohle léto budu mít hodně pracovní...
Bude hlavně divadelní – a co film?
Měla bych točit něco od ledna pro Českou televizi, ale to je zatím pod pokličkou... Když už jsme ale u toho filmu, ráda bych pozvala všechny do kina na snímek Hany Michala Samira. Na to, že to je Michalův debut a že se točilo jen na tři záběry, což bylo absolutní pankáčské harakiri, to vyšlo úžasně. Byla bych moc ráda, kdyby si to lidi našli a do toho kina šli, je to pro české diváky. Protože jestli se bude chodit jenom na kanální humor nebo na nějaké retro masovky, tak těžko budou vznikat nějaké jiné věci. Vždyť lístek nestojí víc než dvě krabičky cigaret!
Takže vy nejste přehlcená filmem a divadlem? Ráda zajdete do kina apod., i když to máte v práci?
Jasně! Nedávno byla dcera na škole v přírodě, a to jsem šla do divadla hned třikrát. Viděla jsem třeba úplně geniální představení SKUTRu Nesmírná show v La Fabrice a výborné představení Dechovka Vostopětky v Baráčnické rychtě.
Proč Jitku Schneiderovou neděsí stárnutí? Z jakého důvodu odmítá počítačové úpravy obličeje na fotografiích? A naslouchá své intuici? Přečtěte si to v nové Vlastě 25/2014!