Lenka Zahradnická: Vdávat se moc nechci

Zábava 24. června 2014

Herečku Lenku Zahradnickou znáte... Já vím, teď zkušené televizní divačky čekají něco o zdravotní sestře „Veverce“ a „Ordinaci“. Tak jinak: Určitě ji už za pár dní budete znát jako Lenku Fořtovou ze seriálu Svatby v Benátkách. My jsme ji zpovídali přímo v obědové přestávce během natáčení.

Právě jste si odběhla pro jídlo. Prý se vám ostatní často smějí, když běžíte...

No smějí. Já, když běžím, tak podle mě vypadám jako štěně dogy. Mám takové nekoordinované pohyby. To je kvůli tomu, že mám dlouhé ruce i nohy, takže než se pohyb dostane až do konečků, tak to vypadá divně. Takhle jsem rozesmála pana režiséra Pechu, když jsem ještě hrála v Ordinaci. Je to jinak poměrně vážný pán. Jednou jsem měla akci, že musím běžet po chodbě v sesterském. Tak jsem běžela a on dostal opravdu niterný, hysterický záchvat smíchu. Fakt se smál snad deset minut v kuse a pak mi šťastně říkal, že něco takového v životě neviděl.

Vy se ale taky o svém těle vyjadřujete vtipně. Třeba o svých nohách mluvíte jako o ploutvích.

Když mám jedenačtyřicítky... Navíc je jedna o půl čísla větší. Ale to snad má každý, ne? Nejhorší je sehnat na mě lodičky. Všechny ty botičky působí v malých velikostech hrozně roztomile a popelkovsky, ale jakmile si je dám na ploutve, vypadají ošklivě. S tím bojuju celý život. Čili – pořád sháním boty, které vypadají menší, než jsou.

ZAHRADNICKÁ

Lence Zahradnické je role zdravotních sester doslova určena. Jen seriálové jméno změnila.

foto:
ZAHRADNICKÁ

Zatímco v Ordinaci v růžové zahradě se jmenovala Alena Veverková, ve Svatbách v Benátkách se brzy představí coby Lenka Fořtová.

foto:

Celý život taky bojujete s fobií z knoflíků. Už vás někdo nařkl, že jen chcete být zajímavá?

To si myslí hodně lidí. Mě se na to dokonce teď ptali kolegové v divadle. A věřil byste, že jsem se setkala s kolegou, který to má taky? Já mám ale fobii z jednoho konkrétního druhu knoflíku. Je to ten odporný, průsvitný, velký knoflík ze starých pyžam. A ještě k tomu bývá často praním zažloutlý. Tak to je ON. V přítomnosti takového knoflíku nejsem schopná třeba vůbec pozřít jídlo. Normálně se mi dělá zle od žaludku. Ty knoflíky, co máte na košili, jsou v pohodě. Můžu jíst, tak je to v pořádku. Kdybyste měl na sobě ten MŮJ knoflík, nedokázala bych to.

ZAHRADNICKÁ

Lenka nehraje jen sestřičky. Ve filmu Bez tváře dostala roli malířky.

foto:

Jste herečka, takže občas potřebujete někde přespat, předpokládám, že cestujete. Hotelové povlečení vám nevadí?

Nevadí. Teda ještě se mi nestalo, abych někde v hotelu narazila na MŮJ knoflík. Kdyby náhodou, tak to prostě svlíknu nebo spím bez povlečení. Schovám to někam za dveře, abych ho neviděla. Možná bych deku povlékla do svého trička. Nevím, co bych dělala.

Když objevím rozhovor s vámi, začíná slovy, že vás diváci znají jako Veverku z Ordinace. Neleze vám to už trošku krkem?

Občas ano, nicméně když jsem do té role šla, tak mi bylo jasné, jak to asi dopadne. Že se zaškatulkuju a možná ještě dlouho budu Alenka Veverková. Byl to a možná ještě je nejsledovanější seriál, já měla kladnou postavu a lidi si mě s ní spojili tak, že dodneška jdu po ulici a oni mi říkají: „Alenko, vraťte se nám, je nám bez vás smutno.“ A já jim odpovídám: „Ale já nejsem Alenka, já jsem Lenka. A už se nevrátím, už jsem jinde.“ Musela jsem prostě počítat s tím, že ještě dlouho budu zdravotní sestra Alenka Veverková.

ZAHRADNICKÁ

Na první čtené zkoušce Mnoho povyku pro nic. Hru už brzy uvidíte v rámci Shakespearovských slavností na Pražském hradě.

foto:

Ale vy jste přece chtěla být zdravotní sestřička.

Chtěla, dokonce jsem šla na zdrávku na Den otevřených dveří. Vyrazila jsem tam tenkrát s maminkou, která je sama zdravotní sestra. A když jsme byly na místě, maminka začala: „No, Leničko, tak já ti teď jenom řeknu, co tě čeká.“ A začala mi vyprávět všechny ty příběhy, jak sestřičky musí projít všemi odděleními, jak jim umírají děti na onkologii a podobně. Řekla mi, že mám dělat, jak uznám za vhodné. Že mi to jenom nedoporučuje. Že jsem takový psychický labílek jako ona, nebudu šťastná, budu furt brečet a budu si brát práci domů. Tak jsem se na to vykašlala a šla jsem na gympl s tím, že si nechám ještě čas na rozmyšlenou, co vlastně budu jednou dělat. A už jsem se k tomu nevrátila. Teď když jsem dospěla, nechápu, jak mě to vůbec mohlo napadnout. Já se třeba bojím krve, a když vidím jehlu, dělá se mi špatně a omdlívám. Takže bych byla jako zdravotní sestra opravdu co platná... Ale mohla bych být zdravotní klaun. To by mi šlo.

ZAHRADNICKÁ

S kouzelníkem Richardem Nedvědem se objevila v romantické komedii Obchodníci.

foto:

Takže, když jdete na odběr krve, tak jste ten člověk, který se nedívá, a ještě na něj otevírají okno, aby to s ním neseklo?

Tak nějak. Mně se chce omdlít vždycky, protože mám navíc problém s žílami. Nedaří se nabrat mi krev. Vtipné je, že vždycky přijdu a říkám: „Sestřičko, já opravdu ty žíly nemám. Asi jsou někde hluboko, prostě nejsou vidět.“ A tam, kde mě neznají, slyším: „Ale to tady říkají všichni.“ A pak když mě nabírají napočtvrté, tak jsou ty sestřičky úplně zoufalé. Naposledy mi brali krev ze hřbetu ruky, a to jsem ještě musela pořádně pumpovat.

Nicméně role zdravotní sestřičky vám zůstala i ve Svatbách v Benátkách. Jak se v seriálu jmenujete?

Jmenuju se Lenka Fořtová.

Je to výhoda, když se jmenujete ve skutečném životě stejně, jako třeba v seriálu?

To vůbec nevím, já se Lenka v seriálu jmenuju poprvé. Možná pro partnera to výhoda je, protože když vás osloví, vlastně se nemůže splést. Když na mě zavolá Lenko, tak se prostě otočím, ať na mě volá jak v civilu, tak v seriálovém životě.

A teď myslíte koho?

Teď myslím Martina Krause – svého seriálového partnera.

Vyhovuje vám?

My jsme si, myslím, sedli. Tohle bývá mnohdy ošemetné. Před natáčením jsme se osobně neznali, jen jsme věděli, že máme společné známé. Osobně jsme se poznali, až z nás tady rovnou udělali pár. Trošku jsem se bála, co budu dělat, když to nebude fungovat. Ale to se opravdu nestalo. Naštěstí jsme si sedli, řekla bych, že máme podobný smysl pro humor, dokážeme si ze sebe udělat legraci někdy až krutým způsobem. Zkoušíme různé věci a s těmi postavami už jsme se naučili žít. Jsou nám i něčím podobné, tak si na tom ujíždíme a vymýšlíme špíčky a fórky, co bychom tam ještě mohli dodat. Je to prostě hodně tvůrčí pracovat s Martinem, moc mě to baví.

Jste křtěná Lenka Olga. Po kom jste Olga?

Po tetě. My jsme jako děti křtění všichni, protože babička byla silně věřící. Mamka je taky věřící, ale ne tak extrémně. Chodí se do kostela spíš uklidnit. Já jsem jako holka milovala chození do kostela s babičkou, protože na vesnici to mělo svůj půvab, jít se stařenkami v šátečkách do kostela. Pro mě to taky bylo doslova posvátné, zvláštní místo. Lidi se tam najednou chovali jinak. Dodneška, když je mi smutno a potřebuju se třeba vybrečet, dojdu si ke sv. Antoníčkovi na Strossmayeráku, kde jsme bydleli. Tam si sednu, koukám na ty lidi a přemýšlím. Kostel mám prostě spojený s klidem a přemýšlením.

Až se budete jednou vdávat, chtěla byste církevní svatbu?

Já se hlavně nechci nějak moc vdávat. Nebo – není to můj životní sen jít za princeznu a vdávat se. I když nevím – mě zatím nikdo o ruku nepožádal, možná se zhroutím a řeknu vzlykajícím hlasem: „Ano! Konečně! Teď hned!“ A budu jako dort. Tím myslím, že si na sebe nechám navléct ty šílené „dortové“ šaty. Nicméně církevní svatbu určitě ne. Já církev jako instituci moc neuznávám. Vždycky říkám: „Věřte, ale mě do toho nenuťte.“ Já nikoho taky nikam nestrkám. Myslím si, že jestli si k něčemu mám najít cestu, tak si ji objevím sama. Babička s mamkou mi ji nějakým způsobem ukázaly, ale nikdy mě do ničeho netlačily.

Vlasta 26/2014 2

Čím si Lenka Zahradnická "čistí" před představením hlavu? A kde si nejraději zahysterčí? Přečtěte si v nové Vlastě 26/2014!