Je vidět, že všem živým tvorům je v tomto společném doupátku hezky. Ostatně Tereza přiznává, že byli s partnerem vždycky domácími typy a večírky je moc nelákaly. S narozením dcerky tato tendence ještě zesílila. A změnily se i jiné věci.
Pamatuju se na doby, kdy jste si v autě pouštěla Rachmaninova. Teď ho asi vystřídal pohádkový krteček...
To máte pravdu. I když klasiku posloucháme doma i s Klaudinkou. Většinou vyžaduje Šavlový tanec. Moc ráda se u něj houpe na houpačce do rytmu.
Také jste sbírala opery.
Dnes už tolik ne. Svého času jsem tím byla posedlá, to bylo období, kdy jsem u nich pilovala zpěv. Když jsem si jednou kdoví po kolikáté pouštěla Rusalku a zpívala u toho, Ivan (Ivan Kotmel, hereččin partner, pozn. red.) řekl: Volali z protioperního, že to máš vypnout.
Terezu baví vyrábět
šperky z korálků. Sama pro sebe jim
říká Bebarovski.
Co se ještě změnilo s příchodem dítěte?
Jsme máma a táta, máme malého zranitelného tvora. Učíme se za pochodu a jsme žáky a učiteli zároveň. Tvrdím, že kromě spánku mi malá nevzala nic. Je to naopak obohacení. Nepopsatelně krásný pocit.
Dům, kde bydlíte, vypadá zvenčí tak trochu jako řecké stavení, uvnitř má atmosféru Asie, a taky tak trochu Provence... Kdo rozhodoval o jeho vzhledu?
Spíš Ivan. Já jsem trošku nerozhodná, opatrná a váhavá a trochu bojuju se strachem. Jsem úplný opak lidí, kteří jdou do všeho po hlavě, lezou třeba po skalách a lítají vzduchem.
Vy přece máte ráda motorky.
Ano, ale že bych byla ochotná riskovat bouračky, to už mě naštěstí přešlo. Mě ty stroje fascinují, jsou krásné. Pravda je, že když na ni sednu, mám ambice ten strach překonat. Každý z nás tak trochu balancuje na hraně. Můžete být celý život maximálně opatrná a jednoho krásného dne na vás spadne meteorit.
Ve fi lmu Doktor od jezera hrochů byla její
sokyní v lásce Adéla Gondíková.
Jako holčička prý jste ve vlaku vyprávěla, že děda jezdí se sobím spřežením a loví medvědy...
Z dnešního pohledu jsem byla bavička, to je fakt... Smotala jsem prostě dohromady, co jsem kde zaslechla, a trošku si to poupravila. Co jiného dělají herci, když vyprávějí historky? Trochu jsem lhala, protože jsem prostě chtěla zaujmout. Jednou jsme byli v Polsku a nějaká holčička mi tam vyprávěla, že byli v Kolíně nad Rýnem, jestli my taky. Já řekla, že jasně, a z vedlejšího pokoje se ozval můj táta: V Kolíně nad Rýnem jsi nebyla, byla jsi v Kolíně nad Labem! Asi proto mi to slovo Kolín přišlo tak povědomé... Však se taky děda křižoval, že jsem komediantka. A babička zase říkávala: Co z tej děvčice bude? Jedině hérečka!
V talkshow Karla Šípa jste zmínila, že příbuzný byl sňatkový podvodník. To byla taky nadsázka?
Ne. On byl černá ovce rodiny, bohužel se narodil do špatné doby, dneska by z něj byl pravděpodobně úspěšný podnikatel.
Dlouho jste tvrdila, že asi zůstanete bezdětná. Dnes máte dcerku, která si vás podle vašich slov „po dvaceti letech našla“. Z toho si taky Šíp dělal legraci – že si pro další dítě půjdete a zároveň pro důchod...
Taky žertuju, že svatbu s Ivanem uspořádáme v sedmdesáti, abychom oslavili výročí vztahu. Když jste s někým druhý třetí rok, svatba je bod, od kterého se něco odvíjí dál. My si svou cestu prošli jinak. Ráda se dívám na šťastné tváře na svatebních fotkách a snažím se věřit tomu, že od té chvíle bude mezi nimi vše jenom dobré – jenže ono to tak vždycky nebývá. Svatba je rituál a dneska se z rituálů stala skoro marketingová zvyklost. Důležitá je ale realita, ne jak to vypadá.
S Janem Teplým ml.
v Ulici jako Ukrajinka
Světlana. Ani někteří
kolegové nevěřili, že
Tereza je ve skutečnosti
Češka...
Říká se, že lidé, co spolu žijí dlouho, se začnou prolínat a vzájemně podobat...
Jako psi a jejich majitelé, jasně... Možná, a třeba o tom ti dva ani nemusí vědět. Nutná je ovšem společná životní filozofie. Když chce jeden bydlet ve velkoměstě a druhý na venkově, asi to nepůjde příliš dohromady.
Vy jste svého muže, kterého jste si vyhlédla už na konzervatoři, následovala „jako správná žena“ do Prahy.
Myslím, že člověk má svým způsobem to, co si přeje. Když jsem ho viděla poprvé, byla jsem příliš opatrná a bála se, že na něj „nemám“. Ale v koutku duše jsem věděla, že s ním chci být, a bylo to silnější než pochyby. Uvědomuju si, že jsem byla obdarována.
Je pravda, že s ním koukáte na fotbal?
Ne že by mě to tolik bralo, ale učím se. Fascinuje mě, jak to chlapi prožívají – trochu jako ženy romantické filmy. Pro mě jsou navíc hráči inspirací. Jakými oni umějí být herci, když se po údajném faulu válejí po zemi!
Dnes už dvouletá Klaudinka
si mámu a tátu „našla“
po dvaceti letech vztahu.
Co jste se s mužem jeden od druhého naučili?
Ivan mě třeba bohémštějšímu vztahu k penězům (zase ta moje opatrnost!). A já jeho? Snad jakési emocionální stabilitě. Řekla bych, že jsem docela držák. Někdy sice prskám, ale táhnu s ním basu, i když se mi něco nelíbí.
Proč svého partnera Tereza Bebarová tituluje "muž sen"? Jaká je podle Terezy rada na spokojený život? Přečtěte si v nové Vlastě 29/2014!