Co právě děláte?
Před chvílí jsem přiletěla z Chile, ani jsem některé věci nevybalila a už je zase znova balím. A ještě k tomu mám jetlag... (nevolnosti způsobené přesuny člověka mezi časovými pásmy; pozn. red.).
Jste na tom podobně jako tenisti, létáte sem tam po světě. Nemáte s tím problém?
S tím by snad měl chvíli problém organismus každého z nás. Dokonce jsem teď od známého získala přírodní prášky, které si beru na spaní, aby se tělo s tím jetlagem lépe srovnalo. Báječně se mi hodily třeba právě teď. Do Chile jsem přilétala po 24hodinové cestě a hned po přistání jsem měla zkoušku s orchestrem.
Jak cestuje vlastně viola?
Se mnou. Beru si ji na palubu a dávám nad hlavu. Dole, v zavazadlovém prostoru, bych ji pochopitelně nechat nemohla, ale v kabině není nic, co by jí mělo vadit. A to jsme na tom, my violisti, docela dobře. Takové violoncello musí mít vlastní sedadlo. Musíte si koupit dvě letenky. S violoncellem je to trošku finančně náročnější.
KDO JE JITKA HOSPROVÁ
- V sedmi letech se začala věnovat hře na housle, v roce 1989 byla přijata na Konzervatoř v Plzni, kde studovala hru na violu u Jana Motlíka.
- Akademii múzických umění v Praze absolvovala u Jana Pěrušky.
- V roce 2005 debutovala v USA koncerty ve Washingtonu, D.C., a New Yorku.
- Vystoupila také ve Washingtonu, D.C., při slavnostním předávání ceny Medal of Freedom Ronalda Reagana in memoriam Miladě Horákové.
- Hraje na italský nástroj z r. 1856 Andrea Postacchini a český nástroj z r. 2010 (model Amati 1615) Petra Zdražila.
- Vloni se objevila po boku tanečníka Lukáše Bartuňka v populární taneční show StarDance... když hvězdy tančí.
- Coby patriotka Plzeňského kraje založila hudební festival Procházky uměním.
- Je vdaná, manžel Jiří Kunert je generálním ředitelem UniCredit Bank.
Berete s sebou někdy manžela?
Jak kdy. V květnu, když jsem byla v Itálii, nebo teď v červnu jsem jezdila sama, protože manžel má pochopitelně taky své aktivity. Před dvěma lety jsme spolu byli v Hongkongu. Je to samozřejmě vždycky příjemnější, zvlášť když někde můžeme po koncertě ještě dva tři dny zůstat a podíváme se po okolí. Ale když je ten program tak napnutý, jako byl ten v Santiagu, tak s sebou manžela nevláčím, protože vím, že by na mě pořád jen někde čekal.
Myslel jsem si, že poletí s vámi, a zatímco vy budete hrát, on si odskočí k „sousedům“ na mistrovství světa ve fotbale.
Je fakt, že manžel je veliký fotbalový fanda, ale řekla bych, že takové masovky zrovna nemusí. Nicméně je fakt, že jsem v Santiagu byla zrovna v době, kdy Chile hrálo utkání se Španělskem, Chilané vyhráli 2:0, a vypadalo to tam skoro jako během revoluce. Po každém gólu málem spadlo město. Všude byl doslova vypnutý provoz a já kvůli tomu měla Master Class od dvanácti do dvou, protože ve tři hodiny už všichni museli sedět u obrazovek. Dokonce mě upozorňovali, ať hlavně skončím ve dvě hodiny. Že tam studenti déle určitě nebudou.
Váš muž je vysoce postavený bankéř. Jezdíte někdy naopak vy jako jeho „doplněk“?
Samozřejmě. A dochází při tom k úsměvným situacím. Jeho známí, kteří o mně zpočátku nic nevěděli, většinou měli představu, že jsem ten typ ženské, která nic nedělá. Ani se většinou neptají, když se s ním někde objevím, je vidět, že si říkají, „no jo, má pěknou babu“. A pak, když zjistí, že jsem sólistka na violu, jsou z toho úplně hin. Já si ale velmi ráda užívám, když nejsem ve středu pozornosti. A úplně stejně to má můj muž. Když mě tenkrát doprovázel v Hongkongu, byl tam za nosiče kufru a zavazadel. A když zjistili, že je to ředitel banky, tak taky upadli. To bylo překvapení!
O violistech se prý vypráví spousta vtipů...
To je pravda. Je to takové, řekla bych, muzikantské odreagování. Kdykoli začne zkouška s orchestrem, tak když přijdu, všichni začnou: „A Jitko, už jsi slyšela tenhle vtip?“ Všichni muzikanti sbírají fóry o violistech, je to skoro sport. Stejně tak, jak si lidi dělají legraci z policajtů nebo z blondýn, si muzikanti dobírají violisty. Dokonce existuje i speciální webová stránka.
Ale vy si z toho těžkou hlavu neděláte...
Kdepak. Ono je to na jednu stranu logické. Viola je přece jenom větší nástroj, a možná i proto zvláště sólisti vypadají při hraní trošku legračně. Například pan režisér Milan Puklický jednou říkal: „Oni ti violisti jsou moc prima lidi, dokud nevezmou violu pod krk.“ Asi to chtěl říct hezky a vypadlo z něj tohle.