Je to tak trochu houpačka. Byly doby, kdy přijímačky na střední školy byly samozřejmostí. Pak přišel zlom a nedělaly se skoro nikde. Nastoupily populačně slabší ročníky a školy se o každého studenta přetahovaly. Vzniklo pár výběrových ústavů s těžkými přijímačkami, na jiné školy se ale často dostal i ten, kdo by předtím neměl šanci.
A tak zatímco dřív se hořekovalo nad tím, že se musí zvýšit vzdělanost, postupem času se začalo lamentovat nad opakem – na střední školu se dostane každý, všichni mají maturitu, její kredit tak pořád klesá a odborné školy bez maturity nebo učňovské obory zejí prázdnotou.
A tak se zavedly jednotné maturitní zkoušky. Po mnoha letech hodně drahých příprav si nepříliš slavnou premiéru odbyly na jaře 2011. Následovaly úpravy, změny hodnocení, hopsání mezi dvěma a jedním stupněm obtížnosti, v podstatě se vše ladilo až v ostrém režimu. A pořád není úplně jasné, jak vlastně budou maturity dál vypadat. Ovšem kritika toho, že na středních školách je stále hodně studentů, kteří na maturitu nemají, neustala. A tak přichází další síto.
Revoluce v přijímačkách
Duben 2015 – to je měsíc, ve kterém se v pilotním provozu poprvé spustí jednotné přijímací zkoušky. Školy do nich zatím mohou vstoupit dobrovolně (musely se přihlásit do konce září), ovšem protože od dalšího roku už budou jednotné přijímačky povinné, dá se předpokládat, že dobrovolnost v testovacím provozu bude dost vysoká.
„Chceme zabránit dřívější praxi, kdy až pětina gymnázií nedělala přijímací zkoušky, a chodili tak na ně třeba i žáci se čtyřkami. Takže jeden z důvodů je stále snižující se úroveň žáků a studentů středních škol s maturitou. Druhý důvod je, aby střední školy s maturitou byly opravdu výběrové školy, kde nemůže maturitu získat skoro každý,“ prohlásil ministr školství Marcel Chládek. Všichni, kdo budou toužit po maturitě, tak budou muset nejprve překonat takzvanou „nepodkročitelnou hranici“ v přijímačkách z matematiky a českého jazyka.
Konečná podoba stále není jasná.
V dubnu příštího roku ještě budou mít školy možnost nastavit alespoň částečně vlastní pravidla. Ředitelé třeba sami rozhodnou, jakou váhu bude jednotný test mít. Pro jednu školu tedy bude klíčový, pro jinou okrajový. Stejně tak ředitelé sami stanoví meze zmiňované hranice. Od roku 2016 ale bude vše jinak. Záměrem ministerstva je v dubnu 2015 odhadnout úroveň zájemců o studium na středních školách a podle ní přesně stanovit již zmiňovanou „nepodkročitelnou hranici“.
Ta by pak měla být závazná pro všechny školy. Jasné je zatím jenom jedno, pokud se zájemce přes „nepodkročitelnou hranici“ stanovenou státem nedostane, má pro ten rok po nadějích na střední školu s maturitou. Jak si ale budou ředitelé moci vybírat z těch, kteří hranici zvládnou, zatím úplně jasné není. Stanoví si další vlastní zkoušky? Nebo se bude vybírat jako doposud od nejúspěšnějších k těm slabším?
To prý ukáže právě pilotní provoz v dubnu příštího roku. Testy ale budou přenositelné, takže jejich výsledky budou školy navzájem uznávat. Což znamená, že když neuspějete na jedné škole, ale zvládnete požadovanou hranici, můžete bez dalších zkoušek jít jinam, kde je ještě místo.
Biflování nestačí
Jestli jednotné maturity, jednotné přijímačky a vůbec všechny novinky opravdu pomohou českému základnímu a střednímu školství, to se ukáže až s odstupem let. Ale zatím na tom střední školství není nijak dobře. Jak svou pověstí, tak systémem výuky. Nespokojeni jsou i sami studenti. V nedávném výzkumu agentury Datank, financovaném Nadací Zdeňka Bakaly, skoro 60 % studentů není s úrovní českých škol spokojeno a 94 % z těch, kteří uvažují o studiu v zahraničí, to spojuje právě s kvalitou výuky. Co je nejvíc kritizováno?
Memorování, nedostatek tvůrčí svobody, neprovázanost studia s praxí. Tristně dopadlo i letošní testování žáků 4. a 8. ročníků základních škol a 2. ročníků středních odborných škol, které uskutečnila Česká školní inspekce. Středoškoláci naprosto vyhořeli, 45 % jich dokonce nezvládlo ani minimální standard učiva vyžadovaný na konci základní školy. Mezinárodní výzkumy zase ukázaly, že české děti se ze všech testovaných států ve škole nejvíc nudí a že české školství má nejvíc nevyrovnané výsledky a výkyvy.
Ať se budou dít jakékoliv změny a zavádět se nejrůznější jednotné či nejednotné testy a zkoušky, v jednom se spousta lidí ve školství shoduje – nutné je především změnit systém výuky tak, aby byly získané vědomosti použitelné. Protože sebevíc pouze „nabiflovaných“ informací je k ničemu, pokud je absolventi škol neumějí použít.