Zajímavou cestou, jak se na diety dívat, je stravování podle metabolických typů. Metabolismus, jak jsme se dozvěděli v přírodopisu, je látková přeměna, tedy soubor všech dějů, k nimž dochází v našem těle a při nichž se přeměňují látky a energie.
Kniha Metabolické typy, kterou napsal americký badatel v oboru výživy William Wolcott, nám může pomoct vyznat se v problému, proč je někdo hubený jak tyčka, i když jí bůček s chlebem, a jiný tloustne a funí i po brokolici.
ESKYMÁK, NEBO AUSTRALAN
Nejlepší otázka, kterou se při přemýšlení o dietách pro začátek musíme zabývat, je tahle: jak je možné, že existují na světě odlehlé lidské skupiny, které nemají žádné civilizační choroby a dožívají se vysokého věku, a přitom jedí úplně „nesmyslnou“ stravu? Nesmyslnou proto, že by ji žádný výživář nikomu z nás nedoporučil.
Poznáte se?
BÍLKOVINNÝ TYP
Velká chuť k jídlu. Potřebuje jíst všechna hlavní jídla a mezi tím svačit, někdy se i přejídá.
Chuť na tučné a slané, jako je pizza, uzeniny nebo slané buráky. Cukr způsobuje úbytek energie a neklid.
Nefungují nízkokalorické diety.
Buď příliš málo, nebo příliš mnoho energie, buď stálá únava, nebo nažhavenost.
Vhodná strava: tučná a bohatá na bílkoviny.
UHLOVODANOVÝ TYP
Poměrně malá chuť k jídlu. Stačí jen tři malá jídla denně nebo nějaké svačinky.
Dobře snáší sladké, což může vést k závislosti, kdy se sladkým doplňuje úbytek energie nebo řeší hlad.
Problémy s váhou. Jsou vyvolané tím, že jí málo jídla, obvykle ještě sladkého, s velkými přestávkami. Tělo si myslí, že je zle, a ukládá zásoby.
Obvykle cílevědomí, průbojní lidé, v práci úspěšní, kteří se o jídlo vlastně nezajímají.
Často jsou závislí na kofeinu.
Vhodná strava: malé množství lehkých bílkovin a tuků.
SMÍŠENÝ TYP
Proměnlivá chuť k jídlu. Někdy velká žravost, jindy potřebuje jen malou svačinku.
Touha po sladkém, pokud se špatně stravuje.
Problémy s váhou a psychikou, pokud jí jednostrannou stravu.
Vhodná strava: v každém jídle musí být zastoupeny všechny typy bílkovin a ovoce a zeleniny.
„Například původním aljašským Eskymákům s dokonalou imunitou a kardiovaskulárním systémem prospívá velké množství tuku a až několik kilogramů masa denně. Jejich běžnou stravou jsou sobi, chaluhy, lososi, losi, tuleni a velrybí tuk,“ říká William Wolcott.
„Domorodí Aboriginci, kteří žijí v odlehlých oblastech Austrálie, mají neuvěřitelnou kondici a sílu na úrovni olympijských atletů. Přitom ale jedí hmyz, brouky, housenky a klokaní maso. Původní obyvatelé osamělých švýcarských údolí zase po staletí měli k jídlu jen celozrnný žitný chléb, malé množství masa, spoustu tučného sýra a smetany, a těšili se skvělému zdraví.
Když ale lidi z těchto osamělých skupin přesadíte do jiné civilizace a začnou jíst jinou stravu, najednou budou mít zdravotní potíže, od kazů v zubech po vysoký tlak. Mnoho vědců proto už desítky let zkoumá, čím to může být. A odpověď se zdá být zřejmá: nic takového jako univerzálně zdravá strava neexistuje.“ Pokud vám tahle teorie připadá logická, čtěte dál.
ZVÍŘATA TO UMÍ
Za tisíce let evoluce vznikla u lidí v různých částech světa odlišná potřeba stravy, která byla podmíněna podnebím, zeměpisnou polohou, dostupností různých jídel. Protože v lidském vývoji je posledních pár set let jen malinkým okamžikem, určitě jsme se ještě nemohli přeprogramovat na jiné jídlo jen proto, že nám ho nabízí supermarket.
„Lidé, kteří žijí v tropických oblastech, mají potřebu stravy s vysokým obsahem uhlovodanů, jako je zelenina, ovoce, obilí a luštěniny. Taková strava jim poskytuje palivo pro život v teplých a vlhkých oblastech. Jejich tělo neumí zpracovat velké množství živočišných tuků nebo bílkovin, pokud by je dostali k jídlu. Naopak lidé z drsného severu nejsou geneticky vybaveni na to, aby mohli přežít na vegetariánské stravě. Mají rychlé spalování, a proto potřebují těžká jídla. Eskymáci mohou strávit neuvěřitelné množství tuků, které by zažívací trakt obyvatel Středomoří nezvládl,“ říká Wolcott.
Člověk by se měl poučit od zvířat. Pokud to nejsou nevhodně krmení domácí miláčci, jedí zvířata to, co mají geneticky naprogramováno, co jim říká instinkt. Proto těžko uvidíte tlustého lva nebo jelena, zatímco tlustých domácích psů je bohužel spousta. Volně žijící zvířata, která mohou jíst, co potřebují, proto také nemají žádné civilizační choroby jako zvířata městská.
Hurá! Takže stačí zjistit, co přesně jedla moje babička, a mám zaručenu zdravou stravu a tělo v kondici? Tak jednoduché to bohužel není.
„Lidé se v průběhu staletí stěhovali ze země do země, z kontinentu na kontinent a různě se geneticky promíchali,“ upozorňuje William Wolcott. V Česku to není tak dramatické jako v USA nebo v Austrálii, tedy zemích, kam všichni odněkud přišli. Ale i našimi zeměmi v minulých staletích táhla švédská vojska nebo tady pracovali italští umělci, a tak kdo ví, jaká krev v nás proudí.
Navíc, i kdybyste přesně věděli, odkud jste, nebude jednoduché sehnat stravu svých předků. Bohužel, koupit dneska kvalitní jídlo je téměř nemožné. A navíc se nám zásadně změnil životní styl. „Životní prostředí oproti minulosti už vůbec není vhodné pro lidské zdraví. A díky milionům let aktivity jsme sice vybaveni pro běh, dlouhou chůzi, práci na poli nebo jízdu na koni, ale nic z toho už neděláme. Proto když přemýšlíte o své stravě, musíte brát zřetel i na to, kde a jak žijete.
Výživové potřeby se navíc mění, rok od roku, jaro od léta, ráno od večera. Jediná odpověď na to, jakou držet dietu, proto nestačí. Univerzální diety vždycky u někoho zaberou, ale jen u někoho – u toho, pro koho jsou vhodné.