Z lásky nenávist 2: Proč se muži nebrání

Podzimní kampaň 28. března 2018

Po jednom manželka hodila sekyrku, druhému rozsekla čelo vysavačem, na třetího hodila skleněné dveře, další má popáleninu od žehličky, na jiného vzala nůž. Domácí násilí na mužích bylo v české společnosti tabu. O novém dokumentu „Z lásky nenávist 2“, který ho mapuje, jsme mluvili s vedoucí projektu Kateřinou Kovářovou a kreativní producentkou Alenou Müllerovou z České televize. TEXT: IVA VOKURKOVÁ

Případů týraných mužů přibývá. Je to tím, že se konečně odhodlávají to hlásit, nebo ženy skutečně bijí své muže víc než dříve?

AM: Podle některých studií, ale i podle osobních zkušeností pracovníků krizových center, mužů jako obětí reálně přibývá. Vysvětluji si to změnou rolí mezi ženami a muži. Ženy jsou emancipovanější, finančně soběstačné, vzdělané, být rozvedená už není ostuda. Společnost se mění a ženy i muži se s tím nějakým způsobem snaží vyrovnat. Vlastně to lze chápat jako negativní rys emancipace – ženy se vyrovnávají mužům i v míře agrese.

KK: Podle kriminalistických statistik stoupá počet případů vykázání z domácnosti, a to i v případě agresorek. A obecně agresivita ve společnosti stoupá. Navíc lidé mají malou motivaci ve vztazích žít. Prvotním impulzem je počáteční zamilovanost, ale pak, když vyprchá, je těch motivací v dnešní době strašně málo. Už si můžete dovolit žít sám, nepotřebujete k tomu plat partnera, dokážete i sama uživit dítě…

Společnost týranou ženu lituje, zatímco o bitém muži bude spíš vtipkovat jako o podpantoflákovi, který si neumí doma zjednat pořádek.

AM: Ano, to zcela určitě. I když i týraná žena občas může narazit na názor, že si za to může sama.

Jakou zkušenost mají muži s policií, když se na ni konečně obrátí o pomoc?

AM: Často špatnou. Policisté jejich případy zlehčují, vtipkují o nich, občas se dokonce prý i smějí.

KK: Jeden z našich hrdinů měl zkušenost, že i poté, co policie vykázala partnerku na 48 hodin z bytu, tak když se pak obrátil na intervenční centrum, vysmáli se mu, co jako muž po nich chce.

V dokumentu vystupuje muž, po němž žena řeznice hodila sekyrku. Je to nejkrutější ukázka násilí ze strany ženy, se kterou jste se vy osobně setkaly?

KK: Těžko se to posuzuje, ale pro mě byl nejšílenější příběh, který se nakonec v dokumentu neobjevil, protože v době natáčení probíhal soud o svěření dítěte do péče, tak muž nechtěl přilévat olej do ohně. Ale jeho žena jej ohrožovala nožem, zatímco měl v náručí jejich spící dítě. Nebo se nám přihlásil muž, který má na zádech šílenou popáleninu. Spravoval krb, žena za jeho zády žehlila, komandovala ho a zničehonic mu přiložila žehličku na záda a ještě zmáčkla páru.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním čísle časopisu Vlasta.