Karolína Erbanová: Můj nejužší tým je rodina

Podzimní kampaň 4. dubna 2018

Když olympijská medailistka Karolína Erbanová (25) začínala s rychlobruslením, jako sport jejího života to nevypadalo. V kombinéze si připadala nahá a od mantinelu se pustila sotva na dva kroky. Jenže teď si z Koreje přivezla bronzovou medaili ze závodu na pět set metrů. TEXT DAGMAR ŠKOLOUDOVÁ

To vám bylo kolik? A vážně vás rychlobruslení nějak moc nezaujalo?

Čtrnáct a opravdu jsem se v tom ze začátku moc neviděla. Přivedl mě k němu můj učitel tělocviku Aleš Suk, jako i k hokeji, který jsem hrála předtím. Na hokejových bruslích jsem stála poprvé tak v jedenácti. Když jsem pak přešla k rychlo­bruslení, tak jsem jezdila, teda spíš se komíhala, kolem mantinelu, který jsem si dovolila pustit asi na ty dva kroky. Tak jsem odkrokovala tam a zpátky těch sto metrů naší dráhy.

A co jste měla proti kombinéze?

Ony jsou velmi těsné a přiléhavé, kvůli aerodynamice. Na stehnech, zádech a břiše máme navíc gumový materiál, aby se po něm vzduch sklouznul a taky aby se nám pomaleji zakyselily nohy. Vemte si, že jsem přišla z hokeje, kde jsem si ve vrstvě výstroje připadala jako tank, a pak tohle. Cítila jsem se naprosto nahá. Musela jsem si zvykat, ale překousla jsem to. Co bych pro ty setinky v cíli neudělala, že?

Co vás tedy přesvědčilo, že jste u rychlobruslení zůstala?

Musela jsem dřít a dřít, ale jak jsem se zlepšovala, přicházela rychlost a vyhrávání a ta kombinace je neodolatelná. Rychlobruslení je velmi specifický pohyb, ale když se to člověk trochu naučí a pak se řítí zatáčkou v padesáti kilometrech v hodině, tak to má něco do sebe. Je to nejrychlejší sport, při kterém člověk dosahuje té rychlosti pouze svojí vlastní silou.

Jaké sporty jste zkusila?

Vyrůstala jsem v Krkonoších a tak jsem začínala na lyžích. V pěti už jsem brázdila s tátou, členem horské služby, kopce ve Špindlerově Mlýně. Později jsem taky vyzkoušela tenis, snowboard, petanque, fotbal, volejbal, florbal a atletiku.

Jak se vlastně dělá ten „švung“, který vás rozpohybuje?

Nejdůležitější pohybové prvky jsou posed a odraz. Je to samozřejmě složitější pohyb, ale tyto dva prvky jsou základem. V posedu musíme sedět nejenom proto, že tím dosáhneme aerodynamické pozice, ale taky proto, že máme delší odraz, to znamená, že jedeme rychleji. Odraz je specifický v tom, že se odrážíme co nejvíce do strany, abychom jeli co nejrychleji dopředu. Takže sedět nízko a odrážet do strany a jedete!

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním čísle časopisu Vlasta.