Jak se vám žije s laskavým srdcem ve tvrdém světě modelingu?
Laskavost a slušnost by měly být hlavním pilířem všeho. Teoreticky. Možná, že jsem neměla tu dravost jako některé ostatní holky, ale doháněla jsem to výdrží a vytrvalostí. Když něco nešlo, nevzdávala jsem se. V modelingu nezáleží jen na tom, jak vypadáte a jakou máte povahu, ale jde opravdu hodně o štěstí, neboli být ve správnou dobu na správném místě. Dennodenně jsem vídala spoustu krásných holek, které stály ve frontách, a práci nedostaly.
Ale když nejsou profi a pracovité, tak nemůžou fungovat.
To je druhá věc, mnoho dívek zazáří a zhasne. Udržet se v modelingu dlouhodobě, to už bez profesionality tak úplně nejde. S lidmi z týmu trávíte spoustu času, a kdybyste byla protivný sobec nebo nepříjemná, tým si řekne, že nikdy více, a příště bude pracovat raději s někým jiným. V dlouhodobé kariéře se prostě vytrvalost, profesionalita a jistá dravost pochopitelně počítá.
Měla jste tyhle vlastnosti, když jste v roce 1989 v Paříži začínala?
V úplných začátcích se mi moc nedařilo, odešla jsem z agentury a chtěla studovat práva. Můj tehdejší přítel mi zamilovaně fandil a v té době jsem se náhodou dostala do vznikající agentury Viva, kde mi dali šanci. Poslali mě za dobrými fotografy, a zatímco dřív jsem fotila pletené svetry, módu pro těhotné a stála ve frontě na casting na toaletní papír, najednou jsem fotila pro francouzskou Elle a Glamour a začala být zvána na castingy pro jména jako Dior a Chanel. Měla jsem prostě kliku, ne že ne.
Když tam krasavice stály ve frontách, musela jste být něčím výjimečná!
Možná mi pomohla i moje neznalost dívky z východního a tehdy ještě komunistického bloku a upřímný zápal pro věc. Pro mě bylo všechno nové. Byla jsem hrozně nadšená, považovala jsem si i malých úspěchů s tím, že jsem nedokázala rozlišit velkou a malou módní značku, neznala jsem osobnosti, návrháře, hvězdy… odkud? Tahle upřímná naivita může přinést i úspěch, protože člověk není nervózní a je opravdu sám sebou, přirozený. Hvězdného Karla Lagerfelda, který mi v kariéře neskutečně pomohl, jsem potkala na chodbě, a protože jsem ho samozřejmě nepoznala, tak jsem ho oslovila, což bych se jinak asi neodvážila. Nedokázala jsem ani správně vyslovit jeho jméno. Nejspíš jsem ho tou nehranou nevinností musela nějak zaujmout, protože si mě vybral, abych otevírala přehlídku Chanel v roce 1991.
Ale vzhled v tom přece jen musel hrát klíčovou roli?
No… Já měla tenkrát vzhledem k trendu hodně hubených modelek pár kilo navíc, shodou okolností jsem nedávno z té přehlídky našla krátké video. Byla to přehlídka s nejzvučnějšími světovými jmény typu Carla Bruni, Linda Evangelista, Claudia Schiffer... a do toho já. Připadala jsem si jak ošklivé káčátko, proti nim oplácanější, ale totálně vysmátá a rozevlátá! Já tenkrát vůbec nevěděla, která bije. Ptala jsem se Carly, jak mám jít, jak se na mole otočit? Poradila mi, ať se hlavně usmívám. Byla jiná doba, dívky nechodily jako roboti. Jedna z modelek tenkrát randila se Silvestrem Stalonem, který za ní do zákulisí přišel. No, a všechny holky: „Jééé, Silvestr Stalone!“ a já: „A kdo to je?“ Jak by holka z Východu mohla znát Stalonea?
Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním čísle časopisu Vlasta.