Dieta je jen pro zdravé

Podzimní kampaň 6. června 2018

Jak mám zhubnout, když moje tělo protestuje? Takovou otázku si pokládá značná část lidí, kteří po světě chodí s kilogramy navíc. Ptám se i já. Poslední rok se zdá, že jsem na ni našla konečně smysluplnou odpověď. Nebýt lékařů, ptám se dodnes. Jsem pacientka s obezitou. Trápí-li pohled na váhu i vás, čtěte dál. TEXT: ALENA NĚMEČKOVÁ

Následující řádky nejsou o hubnutí do plavek. Nejsou ani o tom, jak z velikosti 38 začít nosit 34. Já potřebovala zhubnout desítky kilogramů. A až před čtyřicítkou se mi dařilo nastartovat změnu, která mě doufám vrátí mezi zdravé lidi. Špatnou životosprávou kombinovanou s úsporným metabolismem a neláskou ke sportu jsem se dopracovala k váze, kterou dodnes nejsem schopná vyslovit nahlas. I když s ní už šest let po světě nechodím. Zatím jsem zhubla 45 kilogramů, ale eště nejsem u cíle. Kila jsem si „nevyžrala“ fastfoody ani sladkými zmrzlinami. Ne, že bych se takového jídla nikdy nedotkla, ale rozhodně nepatřilo mezi standard. Třeba sladit jsem přestala už před patnácti lety. Tloustla jsem i tak.

Obezita je nemoc. Přestože je to nemoc a měli by s její léčbou pacientům pomáhat lékaři, moc často se to neděje. Není to vinou lékařů, pacienti se stydí. Obezita má podobný status jako před třiceti lety deprese. Ani s ní se k psychiatrům či psychologům nechodilo, depresi chtěl raději každý zvládnout sám – tak jako rýmu. Konce bývaly fatální. Deprese není totéž co rýma a stejně daleko má k rýmě vysoká nadváha. Většina postižených přesto doufá, že se jim podaří zhubnout „samo“, že jim lékař stejně nedokáže říct nic jiného, než že mají omezit kalorie. A to přece oni vědí sami. Omyl.

Kilogramy v hlavě

„Podle mých zkušeností se nedá určit, co mají společného lidé, kteří jsou v hubnutí úspěšní. To, jestli to klapne, záleží do značné míry na odhodlání každého z nich. Nadváha sídlí v hlavě. Jsou lidé, kteří jsou se svými kily doslova srostlí a jako by se bránili se jich zbavit. S tím vším se však dá pracovat. Podpora je velmi důležitá, na nikoho tady nekřičíme, když udělá dietní chybu. Občas se to stane každému, jen to nesmí být každý den nebo týden,“ říká lékař Tomáš Franěk z motolské ordinace, který se obezitologii věnuje. Neúspěch je typický pro ty, kteří se odmítají zbavit škodlivých návyků. „Často vynechávají svačiny, nesnídají, mají špatný pitný režim, velké zlo je dojídání jídla po dětech,“ vyjmenovává Franěk.

Celý článek najdete v aktuálním čísle časopisu Vlasta.