Petra Vitoušová: Na svou bolest by nikdo neměl být sám

Z nové Vlasty 13. října 2015

Lidí, kterým někdo ubližuje, je ve skutečnosti mnohem víc, než si myslíme.
 O některých věcech se totiž nemluví lehko. „Mít se komu svěřit a koho požádat o pomoc je zásadní,“ říká Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí. „Být obětí kriminality není lehké. Každý nenajde odvahu jít na policii. I proto jsme tady my, abychom pomohli.“

Na vašich webových stránkách se píše „Bílý kruh bezpečí poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů“. To je trochu suchý, právnický termín. Co si pod tím máme představit?

Lidé mají hodně špatné právní povědomí, často skutečně nevědí, co je trestní jednání. Někdy mají pocit, že se stal obrovský zločin, a on to přitom není ani přestupek. Bílý kruh bezpečí neřeší majetkoprávní vztahy, byť jsou někdy s násilným činem také promíchány, nejsme ani rodinná poradna, neprobíráme civilní záležitosti, rozvody apod. V 95 procentech řešíme následky násilí. A jsme
 tu jak pro ty, kteří trestný čin oznámili na policii, tak samozřejmě i pro lidi, kteří to udělat nechtějí. Třetina těch, kteří k nám přijdou, ještě není rozhodnuta, jiní už mají vyloženě jasno v tom, že trestný čin neoznámí. Ale následky nezvládají, potřebují terapii, a taky chtějí vědět, co se by se dělo, kdyby přece jenom na policii zašli.


K vám se tedy dostávají lidé, kterým se už něco stalo? A co ti, kteří se bojí, že by to teprve mohlo přijít?


Co bychom byli za službu, která by říkala, přijďte, až se vám něco stane? Dveře u nás má otevřené každý, kdo má pocit ohrožení. Například má špatné vztahy se sousedem, zatím se sice nic neděje, ale den za dnem je napětí horší. My tomu říkáme syndrom přehozeného hadru přes plot. Může to začít opravdu jen tím, že jeden druhému hodí hadr přes plot, i třeba omylem, a protože mezi nimi nejsou dobré vztahy, soused to vnímá jinak. Takže odpoví podobně a napětí roste. Mohou si třeba ničit úrodu a někdy vše končí i střelbou. Strach je dar intuice, která nám říká, že hranice jsou překročeny a stačí málo, aby se něco stalo. Může se to týkat sousedských vztahů, rodiny, ale i cizích lidí. Zároveň jsou v televizi k vidění různé věci, například teď jde seriál Stalker, takže to v lidech snadno vzbudí pocit, že něco podobného se děje
i jim. My s nimi probíráme, zda je skutečně důvod mít strach, jak zmírnit vyhrocené vztahy, jestli se opravdu jedná o trestné jednání a co s tím. Proto je tu vždy právník, ale také psycholog nebo sociální pracovník.


O jakém množství případů vlastně mluvíme?

Celkem evidujeme zhruba 16 tisíc kontaktů za rok, osobních, e-mailových, telefonických či písemných. Za dobu naší existence je to už téměř 300 tisíc kontaktů.


Jací lidé vás kontaktují nejčastěji? A co je nejvíc trápí?


Téměř v osmdesáti procentech jsou to ženy. Nejčastější věkovou kategorií je 25–40 let a nejčastějším problémem je domácí násilí. Každý čtvrtý volá nebo přichází právě kvůli tomu. Pak následuje ublížení na zdraví, stalking a znásilnění.

Více se dozvíte v nové Vlastě, která vychází již zítra, ve středu 14. září.