Od roku 1962 utekla spousta let. Měl jste při výběru nějaký klíč?
Vybíral jsem podle toho, jak šel život. V roce 1962 jsem zdaleka ještě netušil, že jednou vydám pětialbum duetů. Dokonce mi kamarádi a znalci říkali, že po třicítce už bych byl směšný, kdybych zpíval love songy jako zamlada. Radili mi, abych si našel jiné povolání. Ty rád pouštíš desky kamarádům, tak to dělej v rádiu, ale zpívat pop music, to už nepůjde, říkali. Jejich prognózy se naštěstí nesplnily. I když i na rozhlas došlo, ale až po letech. Moderoval jsem v rádiu pořad Zpátky si dám tenhle film. Moje hudební cesta naštěstí nebyla tak trnitá, jak mi předpovídali, takže jsem měl z čeho vybírat. Nakonec je nahráno 98 duetů, z toho 18 skutečných rarit, které dosud nikdy nevyšly. Kdyby to ale byly všechny duety, které jsem kdy nazpíval, pak by těch cédéček muselo být dvanáct.
Vybavíte si momenty, kdy jste duety natáčel, nebo jste i vy sám něco objevil?
Nestačil jsem se divit, co všechno jsem dělal. Kolikrát jsem i tvrdil, to jsem nikdy nezpíval, to se nestalo! Myslím, že tyhle kousky jsou to nejcennější pro diskofily. Třeba v pětašedesátém jsme měli s Evou Pilarovou v Semaforu takový recitálek a zvukař si ho natáčel jen pro sebe. Nahrávka ležela u něj doma a jen náhodou se dostala ven. Žasnul jsem, jak jsme bývali odvázaní třeba v jazzu. Anebo že jsem měl tu odvahu předvést se jako herec, a to s takovým esem jako byl nedávno zesnulý herec Lubomír Lipský. Taky jsem si připomněl, jak Marek Eben napsal píseň Kdybych nevyhrál pro předávání cen Týtý v roce 1997. Lidi říkali, to je nuda, vyhrávají pořád ti samí, Gott, Bílá... A vznikla neuvěřitelně vtipná věc. Právě tahle skladba uzavírá celé pětialbum. Je to taková bilance třiapadesáti let mé pěvecké dráhy. Ale neznamená to, že se loučím. Naopak. Pokračuju dál, protože rád žiju s pocitem, že ještě něco vytvořím. 
Chcete vědět, jak vznikla píseň Čau lásko z roku 1986? Nebo s kým Karel Gott nejraději zpívá? Čtěte v novém čísle časopisu Vlasta, které vychází už zítra, ve středu 21. října.